Israpilov, který v Česku s přestávkami pobývá od roku 2003, je momentálně ve vazební věznici na pražské Pankráci. V roce 2011 ho zatkla policie a české soudy ho následně poslaly jako člena zločineckého gangu za mříže za padělání dokladů.
Rusko posléze požádalo o jeho vydání ke stíhání, kterému se dotyčný před časem u Ústavního soudu (ÚS) neúspěšně pokoušel bránit. Protože však požádal o mezinárodní ochranu, ministr spravedlnosti jeho vydání dosud neodsouhlasil.
Muž žádal o azyl s tím, že mu doma hrozí pronásledování, a to z politických a náboženských důvodů. Žádost ale ministerstvo vnitra zamítlo, stejně jako následně pražský krajský soud i Nejvyšší správní soud.
ÚS ve čtvrtek potvrdil, že soudy tímto rozhodnutím žádné z mužových základních práv neporušily. „Ministerstvo vnitra a obecné soudy podle Ústavního soudu správně vyhodnotily, že v případě stěžovatele reálné nebezpečí pronásledování z důvodů, které uváděl, v Rusku nehrozí,“ uvedla mluvčí soudu Miroslava Sedláčková. Israpilov se předtím dvakrát neúspěšně pokoušel získat azyl v Německu.
Soudy musejí přihlížet k nově předloženým důvodům
Jako odsouzený za zvlášť závažný zločin také dotyčný nemá v Česku ze zákona nárok na udělení takzvané doplňkové ochrany, které je možné využít v případě hrozby porušení lidských práv po návratu do vlasti. I v tomto dal ÚS nižším instancím za pravdu.
„Proto také nemohly být v tomto řízení posuzovány vznesené obavy o život v případě vydání do Ruska, které nesouvisí s jeho politickým pronásledováním. Ty byly již posuzovány v řízení o vydání a rovněž budou znovu posouzeny ministrem spravedlnosti, až bude dávat konečný souhlas s předáním do Ruska,“ doplnila mluvčí.
ÚS však dal se čtvrtečním nálezem nižším instancím vodítko, jak v podobných případech postupovat. Podle něj je přípustné, aby žadatelé o azyl soudům překládali nové skutečnosti či relevantní důvody pro udělení azylu, které předtím z různých ospravedlnitelných důvodů - například kvůli studu, traumatu či jiným zábranám - na ministerstvu neuvedli.
I v tomto případě se Rus pokoušel soudům v průběhu řízení předkládat nové důvody, proč by měl mít v Česku na azyl nárok. Třeba že mu hrozí nebezpečí kvůli odlišnému způsobu vyznávání islámu či politické činnosti týkající se samostatnosti Dagestánu. Soudy k nim ale nepřihlédly.
„Povahu těchto nových skutečností a situaci konkrétního žadatele je vždy nutno zohlednit. Ústavní soud však nyní neshledal žádné zvláštní důvody, proč všechny azylově relevantní skutečnosti nesdělil již správnímu orgánu. Proto obecné soudy, byť vycházely z chybného právního posouzení věci, nemohly porušit žádné základní právo stěžovatele,“ vysvětlila mluvčí.
