V tajném fondu Laundromat (Prádelna) byly podle novinářů z OCCRP (The Organized Crime & Corruption Reporting Project) zhruba tři miliardy eur, tedy přes osmdesát miliard korun. Peníze se do Evropy dostávaly přes čtyři britské firmy. Ty je přes falešné půjčky vypraly a poslaly dál. Na odhalení toku peněz se kromě Guardianu podílel také dánský list Berlingske či České centrum pro investigativní žurnalistiku.
Podle BBC není jisté, zda příjemci peněz věděli, odkud peníze pocházely. Novináři z OCCRP nicméně dodávají, že mají dostatek důkazů, jež dokládají, že se finance vážou k rodině ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva. Fond fungoval v letech 2012–2014 a peníze z něj měly pomoci změnit názor politiků, lobbistů, podnikatelů a údajně i některých novinářů na ázerbájdžánskou autoritativní vládu či si koupit jejich mlčení.
V době, kdy z fondu začaly téct peníze do Evropy, se totiž v Radě Evropy projednávalo obvinění postkomunistické země ze systematické korupce, zasahování do voleb a věznění až devadesáti opozičních politiků, novinářů a lidskoprávních aktivistů. Úplatky, které měli přijmout nejméně tři evropští politici, zřejmě zabraly, neboť v roce 2013 poslanci Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy (PACE) volili ve prospěch Ázerbájdžánu.
„Etický kodex PACE je ještě laxnější než ten u FIFA“
Jednoho z údajných podplacených poslanců, italského politika a bývalého předsedu středopravicových poslanců v PACE Luca Volontèho, už v červenci italští žalobci obvinili z přijetí milionů eur v hotovosti výměnou za podporu ázerbájdžánského režimu. Volontè přiznal, že peníze přijal, ale trvá na tom, že byly určené jeho nadaci. Prohlásil také, že se bude před obviněním bránit.
Podle ředitele evropského think-tanku European Stability Initiative (ESI) Geralda Knause trvalo roky, než vyšetřování Volontèho vzbudilo nějakou reakci. „Etický kodex PACE je ještě laxnější než ten u FIFA,“ glosoval pro francouzský list Le Monde, který se na investigativním projektu rovněž podílel. Ten dodává, že mezi dalšími příjemci asijských peněz byl také německý poslanec Eduard Lintner.
Systém, jakým podle OCCRP fungoval Laundromat:
Recap the original OCCRP #Laundromat investigation here: https://t.co/Pmq453BTRW https://t.co/DmB4IexmvS
Společnost A se sídlem v Británii uzavře fiktivní smlouvu s firmou B, rovněž se sídlem v Británii, které na oko půjčí velkou sumu peněz. Za splacení úvěru se zaručí ruské firmy nebo moldavští občané. Společnost A následně vymáhá pohledávku u moldavského soudu, který nařizuje vyplacení „špinavých“ peněz ruských firem na evropské účty.
Dánský poslanec Pieter Omtzigt, který už před pár měsíci vyzval parlament Rady Evropy k prošetření všech obvinění, říká, že až teď se začalo „seriózně a důvěryhodně pracovat na tom, abychom se očistili“. Volontèho případ však podle něj odhalil systémový problém uvnitř parlamentu.
„Osobně jsem nikdy neviděl uplácení v pravém slova smyslu. Ale zažil jsem mnoho zvláštních zásahů, názorů a hlasování. Spousta lidí byla zmanipulována a až teď začínají rozumět tomu, co se za jejich účasti stalo. Myslím si, že ázerbájdžánská lobby byla jedinečná v tom, že měla tolik různých kontaktů a schopnost zmobilizovat své ‚politické přátele‘,“ míní estonský poslanec Andres Herkel, který se tématu autoritářské země zabýval do roku 2010.
Také přes Estonsko přitom procházely peníze z Laundromatu. Dánská banka Danske Bank totiž nastrčeným firmám zpracovávala transakce z pobočky v Estonsku. Po odhalení kauzy přiznala, že neudělala dost pro to, aby podezřelé transakce rozpoznala.
Kromě uplácení politiků si ázerbájdžánská elita za peníze z fondu kupovala také luxusní zboží a platila kvalitní evropské lékaře a učitele.
