Ohláška té nové tváře primáckých zpráv byla zkrátka naformulována poněkud děravě, ne zcela přesně. Ovšem co také vymyslet neotřelého, když máte propagovat relaci, která již existuje léta a jejíž obsah se z podstaty věci téměř nemůže lišit od toho, co už je zavedeno jak na Primě, tak obecně na zdejším televizním trhu?
Skutečně nové zprávy, respektive jejich "novátorská" prezentace, by totiž byla možná fakticky jen tehdy, kdyby Prima zcela změnila filozofii a volila kupříkladu metodu šoku jak pro prezentaci zpráv, tak i v jejich obsahu. Přesně toho se však od ní nedočkáme, neboť Prima sice prochází různými dramaturgickými fázemi a programovými pokusy, vždy se však nakonec ozve jakési konzervativní jádro jejího organismu, které stálo na počátku této stanice a jehož se možná nikdy nezbaví.
. Čejková a ZunaNervozita na nich byla znát, dokonce byla patrná nehraná dávka rozpačitosti, zároveň podali výkon profesionální, či spíše profesorský, poněkud bezkrevný, bez vnitřní energie. |
Dlužno dodat, že designerská inovace vysílacího studia a obměna televizní grafiky primáckých zpráv se s tímto moderátorským posazením nerozcházejí, jde o nedráždící, vcelku vkusně provázanou záležitost, k níž se pak ovšem ne úplně hodí dramatizující a naléhaví reportéři v jednotlivých příspěvcích.
Třeba mě příští měsíce zcela usvědčí z omylu, nicméně teď tvrdím, že karty pro sledování hlavních televizních relací jsou v této zemi dlouhodobě rozdány – že zvrátit zavedené pořádky není možné tím, že jednu z relací začnou moderovat dva harcovníci, kteří už na poli celoplošných televizí prošli prakticky každou brázdou, přičemž teď jsou Primou nepříliš důvěryhodně prodáváni jako fresh zboží.
Návyk na zprávy určité televize si divák, mám tu zkušenost, utváří dlouhodobě, poněkud neodvisle od toho, kdo zrovna sedí za moderátorským pultem. Takže se vlastně nic nestalo. Čejková se Zunou byli docela - můžeme říct i sympaticky - normální, ale už zítra zase najedeme na své zajeté divácké návyky, v nichž zprávy Primy nehrají prim.
