Život opuštěných matek a opuštěných dětí je krušný.
Krušný je však i život tisíců jiných občanů, které postihlo nějaké jiné bezpráví - a kteří se marně spravedlnosti domáhají u úřadů, u policie či soudů či kteří se spravedlivého rozsudku nakonec i domohli, ale nedomohli se už jeho vykonání.
Neboli: je-li někdo povinen platit výživné na dítě, je věcí státu, aby je také platil - prostředků na zjednání této spravedlnosti má stát dost.
Každý však ví, jak to chodí. Krkavčí (většinou) otcové manévrují, vyhýbají se, taktizují, neplatí. Nemotorná státní mašinerie jim k tomu dává dost příležitostí.
Spravedlnosti se mohou bez obav smát. Tak jako se jí smějí různí podvodníci, vymýšleči triků na šizení občanů, neplatiči a vůbec šizuňkové všeho druhu.
Je veřejným tajemstvím, že právě jim je pozemská spravedlnost u nás nakloněna, jim dává mnoho možností vyhýbat se zákonu a obohacovat se na úkor méně vtipných.
Opuštěné děti a zavržené manželky jsou jen částí té občanské záplavy, která nevymahatelností práva a lhostejností státu k nespravedlnosti odjakživa strádá.
Stát si to dělá lehčím: nejkřiklavěji ublíženým (dětem) zaplatíme za dlužníka my stát - a hotovo. Dlužníkům tak ulehčíme svědomí i zločin: děti netrpí mou ničemností, stát platí za mě, hurá.
Takových zákonů, kdy stát někomu bude platit za křivdy, na kterých se sám podílí, může být napsáno mnoho. Potřebujeme však stát, který křivdy nepáchá a ty spáchané odstraňuje, nikoliv že pachateli slouží.
Potřebujeme stát nakloněný slušným občanům, citlivý k nespravedlnosti a tvrdý k vymáhání práva. Nikoliv stát, který svůj šlendrián kryje falešně "humánními" zákony.
Tisíckrát účinnější náprava vznikne, když neplatit alimenty bude pro krkavce nebezpečné, když s neplatiči stát tvrdě zatočí, než když je trénuje v neodpovědnosti: kašlete na děti, stát vás zastoupí.
A nejúčinnější bude, až stát dokáže před nespravedlností chránit nejen děti, nýbrž všechny občany. Neboli: až spravedlnost bude jednou v Česku platit. Ano, toto je pěkný volební námět. Pro partaje i pro voliče.
