Augiášovy chlévy ve státní byrokracii

Za dob bájného Řecka vyčistil Herakles Augiášovy chlévy plné hnoje vodou z řeky zbudováním umělého koryta. Podobné razantní řešení by jistě neškodilo provést ani v současné době v přebujelé byrokracii, plné nepořádků v nakládání s penězi daňového poplatníka a bující korupce. Pomyslným hnojem, který se stále kupí nevyčištěn, jsou ve státních organizacích tzv. mrtvé duše, kdy státní úředníci vytvořením mnohatisícových tabulkových míst, nikdy neobsazených, odčerpávají ze státního rozpočtu miliardy korun, tolik potřebných v současné době na jiných místech děravého deficitního státního rozpočtu. Mrtvé duše rok od roku přibývají a úředníci ručkama nadšeně tleskají ve vidině tučného přilepšení do svých mezd. Poklidně je spotřebují na svých odměnách. Inu, kde není kontrola, nemůže být ani pořádek.

Nikdo není schopen zvrhlou praxi stopnout. Vždyť s podobným  černým rozpočtem hospodaří  prakticky všichni ministři, kteří evidentně nejsou dobrými manažery, aby naplánovali jen tolik míst, kolik je pro daný rok potřeba. Prohospodaří- li se peníze na místa vytvořená, pak je nutné hnát jednotlivé vedoucí pracovníky k zodpovědnosti  až po odstoupení ministra z funkce pro neschopnost.
Pokud daňový poplatník nezaplatí daň, zdravotní a sociální pojištění, je to kriminální čin. Jak lze však kvalifikovat jednání, pokud někdo tyto peníze neuváženou politikou bez kontroly nehospodárně promrhá místo vrácení do státního rozpočtu? Možná by pomohl retrospektivní pohled do dob minulých, kdy  za dob totality byly praktiky mrtvých duší v podnicích kriminálním  hospodářským  deliktem s přísným trestem.
Do takové krize nás zavedla  vláda, naslouchající  vzrůstající žíznivé hudbě Odborového svazu státních orgánů , který si podobné nemorální jednání dovedou zdůvodnit  prostřednictvím  svých předsedkyň. Za údajnou práci navíc za neexistující zaměstnance náleží prý odměna stávajícím, kteří  za ně práci dělají.. Jen jaksi pozapomněli, že pokud neexistují zaměstnanci, neexistuje ani za ně  odvedená práce.  Zvrhlá  filozofie. Existují pouze stoupající nároky na dobře odvedenou práci po mnoho let ve státní správě důsledně nevyžadované.
Podobně je to u nákupu služeb na nejrůznější poradce, drahé vybavení kanceláří v ministerstvech a parlamentu, na které je vyčleněno 21 miliard. Není divu, že si  ministři vybavují  drahým nábytkem své kanceláře, jejich úředníci bydlí v bytech za vysoké nájemné.
V jídelně senátu se instaluje velkoplošná obrazovka  za  300 000 Kč. Údajně kvůli operativnosti personálu. Místo mechanického odstranění nápisu  pro vydané jídlo teď zmáčkne personál jen knoflík. Inu pokrok se nedá zastavit. Ve službách se lze také poohlédnout  po podobném mrhání za  nová služební auta a zahraniční cesty stojící  daňového poplatníka  více než čtyři miliardy ročně. Možná by se páni senátoři při své zbytečné cestě do Chile mohli podívat k sousedům, kam až vede  rozhazování  a deficitní rozpočet.
Varoval nás zvon Zikmund se svým prasklým srdcem ještě před horší katastrofou, než jsou povodně? Varoval nás před podobnou argentinskou krizí? Kdo učiní přítrž podobnému mrhání, když ani rozvodněná řeka  a  osobní tragedie  vytopených lidí  nepomohla  změnit myšlení  těch, kteří nás reprezentují?  Snad  nový Herakles?