Záchrance se podle zjištění iDNES.cz ozvalo několik svědků, kteří informovali o kolizi na D1. Superb v plné rychlosti vytlačil mazdu s řidičkou a spolujezdcem, až vylétla mimo dálnici. Auto se převrátilo a vrazilo do stromu, nehoda se nicméně obešla bez vážných zranění.
Číslo tísňové linky vytočilo několik lidí, kteří projížděli kolem. Záznam prvního telefonátu zdravotníci poskytli médiím. Muži sice není zřetelně rozumět jméno, lze ale vyloučit, že by se představil jako Luboš Lacina, kterého policie později obvinila z pokusu o těžké ublížení na zdraví.
Informaci, že opravdu nejde o Lacinu, později potvrdila i mluvčí středočeské záchranné služby Tereza Janečková.
Čtyřicetiletý manažer z Valašského Meziříčí podle informací iDNES.cz kriminalistům u výslechu řekl, že po svém nebezpečném manévru zastavil a volal záchranářům na číslo 112.
Vyšetřovatelé nyní prověřují jeho výpověď a vyžádali si záznamy hovorů. Není zatím jasné, jak dlouho po nehodě se záchranářům ozval. "Nebyly to minuty, spíš desítky vteřin," popsal řidičovu verzi důvěryhodný zdroj z vyšetřování.
Policie obvinila muže z pokusu o trestný čin těžkého ublížení na zdraví, hrozí mu pět až dvanáct let za mřížemi. Kriminalisté ho budou stíhat na svobodě. Zatím nezveřejnili, jak jim své chování vysvětlil.
Firma Prazdroj, kde Lacina pracoval jako Senior Key Account Manager, mu až do konce policejního vyšetřování pozastavila výkon funkce.
Ctižádost s afektem jsou nebezpečná kombinace
Podobné chování lze podle psychologa sledovat u lidí, kteří potřebují dávat okolí najevo své nadřazení a výjimečnost. "Jsou ctižádostiví, chtějí být první a lepší než ostatní. Je to otázka prestiže a může to mít bohužel za následek i amorální chování," vysvětlil policejní psycholog Jiří Jelen.
Nicméně osobnost řidiče z D1 podle něj pravděpodobně není porušená a lze předpokládat, že jednal po určitou dobu v afektu, kdy u něj převládla zlost a hněv. "Pak sice začalo pracovat svědomí, ale to už bylo pozdě," dodal odborník.
Otázkou podle něj může být, jestli afekt obviněného byl tzv. prostý, tedy běžný, do jakého se může dostat téměř kdokoliv a zachová se podle svých morálních kvalit. V jiném případě se může člověk dostat do afektu, který psychologie označuje jako patický.
"Je to zatemnění mysli, člověk si pak nic nepamatuje. Obhájci pachatelů se o něm často snaží soud přesvědčit, ve skutečnosti se s ním ale setkáváme velmi zřídka, tak jednou za deset let," upřesnil psycholog.
