Kroky, jež by ještě nedávno vyvolaly vlnu výpadů proti bezdůvodnému posilování byrokratů v Bruselu, nyní procházejí jako po másle. Je to dáno i tím, že přijatá opatření bruselské byrokraty zrovna moc neposilují: tak chystaný evropský zatykač budou používat španělské či francouzské soudy, nikoli evropský soud.
Zločince si budou vydávat státy mezi sebou, nikoli do unie. Ta také neuvidí ani groš z peněz zadržených na zločineckých kontech. Také nad leteckou bezpečností nebude bdít nějaký evropský "pánbůh" - země unie jen zavedou společně dohodnutá opatření.
Potřebují zabránit situaci, kdy by někdo unesl letadlo třeba z hůře stráženého letiště v Irsku a napadl s ním Londýn nebo Paříž... Tváří v tvář vlně změn však nastává i chvíle, kdy se potvrdí (či nepotvrdí) síla unijní demokracie.
Opatření EU totiž nemusí přinést jen čiré požehnání: vyšší bezpečnost. Mohou také oslabit občanská práva a svobody, to vše ve "vyšším zájmu" větší bezpečnosti. Proti zločinu bez hranic potřebuje Evropa bezpečnost bez hranic, ale nikoli bez omezení.
Tak jako nechce dávat "bianko šek" Americe pro jakékoli akce ve jménu boje proti teroru, nesmí dát ani zcela volnou ruku svým policiím a tajným službám. Unie nepotřebuje jen změny v ochraně vnitřní bezpečnosti. Musí dát i záruku, že tyto změny nepovedou k oslabení práv řádných občanů.
