"Pozor, atentátníci!" vykřikl ve středu 27. května 1942 dopoledne řidič třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha Johannes Klein. V prudké zatáčce si všiml parašutisty Josefa Gabčíka stojícího na chodníku se samopalem Sten Gun v rukou. Heydrichova reakce byla překvapivá. Místo aby přikázal šlápnout na plyn a zmizet, tak zařval: "Okamžitě zastavit!" To se mu stalo osudným.
Až do tohoto okamžiku se všechny informace o nejvýznamnější akci protinacistického odboje, od které příští neděli uplyne sedmdesát let, shodují i v detailech. Atentát však možná proběhl jinak, než byl až dosud líčen a popisován. Na Heydrichův automobil zaútočil podle všeho jako první parašutista Jan Kubiš s bombou a Gabčík měl dávkou ze samopalu už jen jistit zlikvidování významného nacisty.
Bomba poškodila zadní část vozu.
Dosud se mělo za to, že Gabčík začínal se střelbou, avšak selhal mu samopal, takže akci zachránil Kubiš s bombou. Této verze postavené na výpovědích svědků se drželi i všichni filmaři, kteří událost dostali na plátna kin.
K odvážné hypotéze, že se atentát na Heydricha mohl odehrát jinak, došel nejnovější výzkum Eduarda Stehlíka z Vojenského historického ústavu. Ten bádal ve Velké Británii, kde se parašutisté cvičili. MF DNES oslovila přední odborníky na akce proti teroristům, kteří Stehlíkovy úvahy potvrdili.
Parašutistům chyběl kriket
"Z dochovaných dokumentů jasně vyplývá, že Kubiš s Gabčíkem byli ve Skotsku vycvičeni tak, aby první bombou zastavili automobil, druhou zlikvidovali jeho osádku a samopalník měl v případě potřeby akci dokončit dávkou. Nikdo neučil parašutisty střílet přímo na auto - s tím se nepočítalo," vysvětluje Stehlík.
Tento postup trénuje i protiteroristické komando URNA. "Přesně tak to děláme. Nejdříve bomba a pak střelba - to je logické," říká šéf komanda Libor Lochman.
Otázky a odpovědi o atentátuKolik bylo na místě atentátníků? Proč Gabčík nevystřelil? Proč jel Heydrich bez ochranky? |
Při intenzivním výcviku ve Skotsku v roce 1942 vyváděli parašutisté Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem svého britského instruktora Petera Wilkinsona, špičkového britského instruktora, z míry. Za nic na světě se nemohli trefit maketou granátu do jedoucího automobilu.
"Proč jen vy Češi nehrajete kriket jako naši kluci. Ti se trefují při každém hodu," láteřil Wilkinson. Kubiše s Gabčíkem to motivovalo ještě k větší dřině v přípravách na atentát.
A s tím, jak se postupně zlepšovali, začaly krystalizovat i jejich role v chystané akci proti architektovi holokaustu a třetímu muži nacistické říše Reinhardu Heydrichovi. Impulzivní Gabčík se ukázal jako skvělý a pohotový střelec, rozvážný a trpělivý Kubiš vynikal v práci s trhavinami.
Bylo rozhodnuto: Kubiš zastaví mercedes s Heydrichem bombou v příhodné zatáčce, podle možností hodí do auta i druhou pumu a Gabčík vše dokončí dávkou ze samopalu. Třetí bomba byla určena pronásledovatelům při ústupu parašutistů z místa atentátu.
Svědci vypovídali jinak
"Nebyl důvod, aby Kubiš s Gabčíkem tento do detailu promyšlený a natrénovaný scénář opouštěli," říká Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu, jenž výcvik i záměry parašutistů studoval v britských archivech v době, kdy s kolegy připravoval knihu o atentátu.
Stehlíkova zjištění i jeho nová interpretace průběhu akce vyvolaly mezi českými historiky malé pozdvižení. "V Pannwitzově zprávě jsou výpovědi svědků včetně zraněného Heydricha - a ty jsou jiné," připomíná historik Jan Břečka. I on však připouští, že svědci mohli ve stresu či pod vlivem detonace z výbuchu bomby zaměnit sled událostí. "Sedmdesát let je to známo tak, že Kubiš hodil bombu až poté, co Gabčíkovi selhal samopal. Na druhé straně verze Eduarda Stehlíka logiku má. Odpovídá zásadám útoku na vozidlo. A ty takové opravdu byly," přitakává Břečka. A dodává: "Dohady kolem atentátu byly a vždy budou."
Dnes už neexistující křižovatka v Libni, kde před sedmdesáti lety došlo k atentátu.
Výsledky Stehlíkova bádání dávají smysl také veliteli 601. skupiny armádních speciálních sil Karlu Řehkovi, jehož muži prošli v Afghánistánu desítkami léček ve vesnicích i v horách. "Z hlediska léčky mi to do sebe zapadá. Mohlo to tak být. Zastavovat těžkou limuzínu samopalem není dobrý nápad," konstatuje Řehka, jenž si hrdinství Kubiše a Gabčíka mimořádně váží.
Výbuch bomby je mohl ohrozit
Za velmi zajímavá považuje nová zjištění o atentátu i Vojtěch Šustek z Archivu hlavního města Prahy, který patří ke znalcům období nacistického teroru: "Jsou to logické a přesvědčivé závěry." Zároveň však poukazuje na jejich slabé místo. Heydrichova limuzína projížděla ostrou zatáčkou tak blízko parašutistů, že je mohl výbuch bomby ohrozit, proto zřejmě dali přednost střelbě ze samopalu.
"Mercedes v těch místech jel krokem, takže parašutisté mohli změnit plány a pokusit se Heydricha zlikvidovat dávkou ze samopalu. Což jim nevyšlo," připomíná Šustek. Třebaže archivář nevylučuje, že atentát proběhl skutečně jinak, než jak byl až dosud interpretován, nenašel zatím nic, co by výsledky bádání Eduarda Stehlíka potvrzovalo.
Faktem nicméně je, že Heydrich měl velké zpoždění, takže ho Gabčík a Kubiš znepokojeně vyhlíželi. Vtom se podle Stehlíka mercedes schoval parašutistům za přijíždějící tramvaj. A když se objevil, tak se překvapený Gabčík díval najednou Heydrichovi do očí z jednoho metru. Jisté je, že Gabčík nevystřelil, ať byl důvod jakýkoli.
Dále citujeme ze zprávy vyšetřovatelů gestapa: "V té chvíli přiskočil nějaký muž a z minimální vzdálenosti vrhl na automobil bombu."
