"To je sen Egypťanů, vidět ho takto. Poníženého tak, jak on ponižoval je posledních třicet let," řekla Cháda Alíová, matka sedmnáctileté dívky, která zemřela při únorových protestech v Alexandrii.
Soud s ministrem vnitraKáhirský soud odročil líčení s bývalým egyptským ministrem vnitra Habíbem Adlím, který čelí obvinění, že vydával rozkazy ke střelbě do demonstrantů. Při protestech údajně zemřelo 850 lidí. Adlí už byl odsouzen na 12 let za korupci. Další stání se bude konat 14. srpna. Právníci do té doby musí prostudovat všechny části spisu. Soud s Mubarakem byl odročen na 15. srpna, ten je kromě násilí na demonstrantech viněn z korupce a zneužití pravomocí. Zdroj: ČTK |
"Chci vidět, jak mu puká srdce, stejně jako puklo srdce mojí dcery po zásahu jediné střely," dodala Alíová s pohledem upřeným na televizní obrazovku, kde se zrovna odehrával začátek procesu s autokratem, který Egyptu vládl třicet let.
Nebyla sama. Desítky tisíc dalších obyvatel severoafrické země pyramid ve středu zaplavily domácnosti svých známých, kavárny, či kiosky a společně sledovaly dění uvnitř káhirské policejní akademie, která se kvůli lepším bezpečnostním podmínkám na čas proměnila v soudní dvůr.
Pohled na třiaosmdesátiletého Mubaraka v kleci vyvolal mnohým úsměv na tváři. "Přejeme Husnímu šťastný ramadán a gratulujeme mu k nové kleci," smál se Mohammad Mustafa al-Aqad, jenž při osmnáctidenních protestech na přelomu ledna a února přišel o syna.
Mubarak čelí obvinění, že nařídil ministrovi vnitra, aby armáda pálila do demonstrantů ostrými náboji (více o soudu zde).
Třiaosmdesátiletý muž vinu popírá. K soudu ho dopravili na nemocničním lůžku. Lidé mu ale špatný zdravotní stav nevěří. "Proč je na lehátku? Je snad postižený? Je to hra na city lidí, aby nad ním začali plakat," zlobil se dvaatřicetiletý Mohamed Naguíb v Šarm al-Šajchu. "Je to jen trik na vyvolání lítosti," shodoval se s ním Amr Mossad a Mosa´ab Elshamy napsala na Twitter ArabRevolution, že "ač je na lůžku a v kleci, z očí mu čiší arogance".
Další na řaděTuniský exprezident Zín Abidín bin Alí, který utekl do Saúdské Arábie, byl v nepřítomnosti odsouzen k 35 letům vězení. Bin Alí čelil obvinění z korupce i pašování drog, naděje na jeho vydání do Tuniska je ale mizivá. Na vůdce Libye Muammara Kaddáfího vydal zatykač Mezinárodní trestní soud (ICC). Viní ho ze zločinů proti lidskosti, plukovníka se však dopadnout zatím nedaří. Syrský prezident Bašár Asad sice přistoupil k některým reformám, lid ale žádá jeho odstoupení. Asad čelí kritice za násilné potlačování protestů. Na jemenského prezidenta Alího Abdalláha Sáliha byl v červnu spáchán atentát. Těžce popálený Sálih se nyní zotavuje v Saúdské Arábii. |
Každého ovšem středeční vystoupení Mubaraka u soudu nepotěšilo. Pro mnohé zůstává ctihodným válečným veteránem a dlouholetým vládcem.
"Jsem smutný, opravdu smutný. Nikdy jsem si nedokázal představit, že jednou uvidím svého prezidenta na lůžku. Ať už se stalo cokoli, je to starý muž a zaslouží si úctu. Na jeho synech mi však nezáleží, s těmi ať udělají, co chtějí," řekl jednačtyřicetiletý instalatér Chalíd Hassan.
"Nelíbí se mi, že byl postaven před soud. Pravda je, že udělal nějaké chyby, ale Egyptu přesto dal mnohé, je symbolem té země," citoval britský list The Times Saru Abbarovou ze Saúdské Arábie.
Mubarakův soud sledují i v dalších arabských zemích
Proces byl sledovaný po celém arabském světě. Řada zemí rovněž zažívá vlnu nepokojů a mnohé hlášky na sociálních sítích proto zněly ve smyslu "Asade, bin Alí, Hamade - pozorně se dívejte, toto vás také čeká".
3. srpna 2011 |
Líčení na druhou stranu odkrylo i pozvolna se objevující pochyby, zda krvavé demonstrace vůbec k něčemu byly. Ano, Mubarak padl a dostal se před soud, vládu v zemi ale i nadále třímá armáda. V únoru se přitom zavázala, že se do půl roku uskuteční parlamentní volby. Nedávno se jejich termín odsunul na listopad.
A slibovaná úprava ústavy, která by omezila prezidentské pravomoci, stále čeká na vypracování, připomněl britský list The Guardian.
Mnozí tak začínají věřit, že celý Mubarakův soud je jen fraškou pro davy, který má odvrátit pozornost od velkých politických a ekonomických změn, před kterými nejpočetnější arabská země stojí.
