Z analýzy serveru The Guardian vyplývá, že v uplynulých letech si zloději počíhali na nejméně čtyřicet potopených válečných plavidel z Velké Británie, Spojených států, Austrálie, Nizozemska a Japonska. Většina z nich byla kompletně nebo částečně poničena. V jejich troskách přitom odpočívalo asi 4 500 vojáků.
Dotýkám se dějin a je to euforie, říká český vrakový potápěč |
Zkáze neunikly ani slavné stroje Britského královského námořnictva, plavidla HMS Exeter, HMS Encounter a HMS Electra, která šla ke dnu v roce 1942 během operací v Jávském moři. V troskách tehdy zůstalo více než 150 námořníků. Podobný osud potkal i HMS Repulse a HMS Prince of Wales.
Britské ministerstvo obrany se opakovaně snažilo apelovat na indonéskou vládu, aby nájezdům zlodějů zabránila. V praxi se však nezměnilo téměř nic. „Trosky válečných plavidel by měly zůstat tam, kde se stroj potopil. Těm, kteří na palubě přišli o život, bychom měli dopřát klidný odpočinek,“ uvedlo ministerstvo v jednom z prohlášení.
HMS Prince of Wales, bitevní loď britského královského námořnictva třídy King George V. Monumentální plavidlo sloužilo pouhé dva roky, 10. prosince 1941 ho potopily japonské bombardéry.
Pár týdnů po tomto apelu však potápěči zaslali britskému listu sérii fotografií, na kterých jsou vidět zdevastované vraky tří japonských a jednoho australského plavidla, která se potopila v roce 1944 u Bornea.
„HMAS Perth je místem posledního odpočinku pro více než 350 Australanů, kteří nasadili své životy při obraně svobody. Zprávy o ničení vraků považuji za něco znepokojujícího,“ uvedl Dan Tehan, australský ministr pro záležitosti válečných veteránů.
Ocel jako žádané zboží
James Hunter z Australian National Maritime Museum tvrdí, že šedesát až sedmdesát procent vraku HMAS Perth je nenávratně ztraceno. Hunter byl jedním z potápěčů, kteří zaznamenali následky nájezdu zlodějů. „Studiem podmořských vraků se zabývám už dvacet let. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někdo ukradl většinu z osm tisíc tun vážícího plavidla. Nejprve jsem tomu nemohl uvěřit,“ popisuje.
Objevili jsme obří bitevní loď císařského Japonska, oznámil miliardář |
Postup „podmořských zlodějů“ je jednoduchý. Na nákladní lodi s velkým jeřábem připlují k místu, kde leží vrak. K němu nejprve sestoupí potápěči a umístí do něj nálože. Výbuch roztrhá vrak na menší kusy, které pak vyzvednou na palubu, kde je dále zpracovávají. Nejčastěji takto operují lodě zlodějů z Kambodže, Číny a Malajsie. V některých případech se vydávají za výzkumná plavidla s autorizací od asijských univerzit.
4. března 2015 |
Byznys s troskami prudce vzrostl v posledním roce. Archeologové si přitom dlouho nebyli jistí, proč zloději cílí zrovna na vraky lodí z 2. světové války. Tvrdili, že vyzvedávání materiálu z mořského dna nemůže být ekonomicky výhodné. „Příjem, který získáte z kusu zrezivělého kovu, za to nemůže stát,“ myslí si Hunter.
Připomíná, že v oblasti se nachází celá řada dalších modernějších vraků, které však zloději přehlížejí. Zájem tak vzbuzuje s největší pravděpodobní fakt, že plavidla z 2. světové války jsou postavena z oceli, která byla vyprodukována před velkými jadernými testy ve čtyřicátých a padesátých letech.
USS Houston byl těžký křižník amerického námořnictva třídy Northampton. Potopily ho japonské válečné lodě 1. března 1942 v bitvě u Sundském průlivu.
Po těchto testech se výrazně zvýšila přirozená radioaktivita zemského prostředí. Její stopy nese i moderní ocel. „Neozářená ocel“ z vraků je ceněným artiklem pro výrobu přístrojů citlivých na radiaci. Využívá se například při produkci Geigerova čítače či některého lékařského vybavení.
Miliony za vraky lodí
Zejména zloději z Číny však na kvalitu vytěženého materiálu nehledí. I méně kvalitní ocel jim dokáže na jednom vraku vydělat až 1,3 milionu dolarů (bezmála 30 milionů korun). Nezastaví se však jen u trupu lodi, k dalšímu zpracování prodávají i potrubí či měď. Jejich ceny se pohybují v řádech desítek tisíc korun za tunu.
Vraky evropských lodí končí v Asii, „pohřbít“ je v Evropě se nevyplatí |
V Asii leží na mořském dně stovky vraků, mnohé z nich ve velkých hloubkách, kam se zatím zloději nedostanou. Hunter však varuje, že moderní technologie jsou stále dostupnější. Je podle něj jen otázkou času, než překupníci s kovem nasadí na dálku řízené nástroje, které vyzvednou trosky i z dosud nedostupných oblastí.
Martijn Manders z nizozemské agentury pro ochranu podmořských památek připomíná, že mnozí vojáci z potopených plavidel jsou stále naživu. Při bojích ztratili stovky kamarádů, jejichž ostatky leží spolu s troskami na dně moře.
„Stále mezi námi žijí lidé, kteří na vlastní kůži zažili boje v Jávském moři, nebo se alespoň nějak podíleli na válečném snažení. Teď musí sledovat, jak jsou jejich lodě rozkrádány. Musí to pro ně být bolestivá záležitost,“ myslí si Manders.
Podívejte se na vrak HMS Encounter:
