To, že není o co stát, ukazuje příklad malajsijského městečka Jenjarom, kde v legálních i nelegálních továrnách „recyklují“ dovážený americký plastový odpad většinou ohněm. Nebo jej prostě jen hromadí na haldách, které vypadají jako nevábné hory.
Před všudypřítomným zápachem není úniku ani za zavřenými okny, líčí místní. Časté bolesti hlavy, kašel ze znečištěného ovzduší a další neduhy provázejí místní od loňska, kdy v Jenjaromu vyrostlo několik desítek fabrik, v nichž se odpad pálí.
„Nemůžeme spát, dusíme se, nemůžeme ani otevřít okna, protože to by vše ještě zhoršilo,“ popsal v malajsijském deníku New Straits Times těžký život s dováženým odpadem jistý Sungai Jarom. Jinde to není o nic lepší.
Dlouho se tahle nelichotivá složka mezinárodního obchodu krčila pod pokličkou, nikdo se s ní moc nechlubil, dnes však máloco vyvolává takové vášně jako vyvážení vlastního odpadu na dvorek „sousedů“.
Zvláště Asijci už nechtějí v okolí smrdutých skládek žít a bouří se. Jejich vlády pak čím dál razantněji začínají takové „zboží“ vracet do místa původu, tedy zejména do velkých zemí Evropské unie, Austrálie, Spojených států, Kanady nebo Japonska.
Místní politici rychle otočili
K Indonésii, Malajsii a Filipínám se tento týden nejnověji připojily Kambodža a Srí Lanka. „Nejsme skládky světa!“ volají tamní politici pobouřeně.
Ironií je, že to sami tak trochu (nebo možná víc) zavinili. Poté, co se na sklonku roku 2017 Čína zřekla dovozu světového odpadu (sama ho vlastními silami vyprodukuje dost a dost), vycítily jiné asijské země (Thajsko, Vietnam, Malajsie, Indonésie a další) zajímavou ekonomickou příležitost.
Například do výše zmíněné Malajsie loni za první pololetí oficiálně zamířilo téměř 800 000 tun plastového odpadu. Tamní firmy se však na rozdíl od Číny neumějí o komplexní recyklaci postarat, a tak se některé regiony rychle změnily v nevzhledné velkoplošné skládky.
Kanada si po výhrůžkách Filipín vezme zpět své odpadky |
Během roku mnozí politici rychle pochopili, že je to pro ně velké téma a hodili zpátečku. Všude v Asii, kam se odpad vozí, dnes zaznívají silné hlasy žádající, ať si Západ svůj svinčík odveze zase zpátky.
Někde už dokonce začali konat a vypravili kontejnery s nevábným obsahem zpět do místa původu. Nejde jen o to, že to přináší snadné politické body, situace je mnohde opravdu neúnosná.
Dohody se Západem, které se asijským zemím zpočátku jevily jako velice výnosný byznys, skončily chaosem, naštváním a snahou začít se nepřeberných hald nerecyklovatelného odpadu zbavovat.
Pravdou totiž je, že západní dodavatelé často podvádějí. Místo tříděného odpadu, jak stojí v obchodních smlouvách, do Asie připlouvá pouhá směska komunálních odpadků, která se dá jen pálit.
Diplomatická válka
„Je politováníhodné, že se řada států takto zbavuje odpadu, který nedokáže sama zpracovat,“ uvedla nedávno ředitelka filipínské pobočky Greenpeace Lea Guerrerová.
První šlápla do „vosího hnízda“ Malajsie. „Rozvinuté země musejí odpovídat za to, co posílají,“ řekla agentuře Reuters tamní ministryně životního prostředí Yeo Yinová. „Nebudeme smetištěm planety!“
Odpadky: nejvíc škodí Američané, recyklaci vládnou Němci |
Stejně tak Filipíny. „Posíláme ty sra..y zpátky,“ vyjádřil se k tunám elektronického odpadu z Hongkongu tamní ministr zahraničí Teodoro Locsin. Radikální prezident Rodrigo Duterte dokonce kvůli vleklým sporům o odpad nechal z Kanady stáhnout své diplomaty. Dokud severoamerická země neustoupila.
Kambodža vrátí 1 600 tun plastového odpadu do USA a Kanady. „Ať si nemyslí, že s námi budou zacházet jako s popelnicí,“ uvedl Neth Pheaktra, mluvčí tamního ministerstva životního prostředí. Také srílanská vláda naléhavě vyzvala Británii, aby si odvezla tuny hnijícího odpadu.
Přituhuje. Nejspíš nezbude, než aby si Západ vybudoval vlastní zpracovatelské kapacity a naučil se vypořádat se svým bordelem sám. Jak vidno, už jen málokdo je dnes ochoten dělat to za něj.
V Evropě se odpad sváží do Polska, kde ho spalují: