Arménský prezident Serž Sarkisjan(vzadu vlevo) a český prezident Miloš Zeman...

Arménský prezident Serž Sarkisjan(vzadu vlevo) a český prezident Miloš Zeman (vzadu vpravo) asistují při podpisu dohody o spolupráci v boji proti tres ... | foto: ČTK

Rusko nás chrání před všemi hrozbami, říká prezident Arménie

  • 11
Česko poprvé v historii oficiálně navštívil prezident Arménie. Spolu se Seržem Sarkisjanem přijela i velká skupina podnikatelů. Jerevan rozvíjí i vztahy se Západem, ale hlavním partnerem je Moskva. "S Ruskem nás spojuje strategické a spojenecké partnerství," říká Sarkisjan.

Pane prezidente, vaše cesta se dá označit za historickou. Jde opravdu o první oficiální státní návštěvu prezidenta Arménie v České republice? Jak hodnotíte současný stav česko-arménských vztahů?
Přátelství mezi arménským a českým národem trvá už několik století. Navzdory tomu, že arménská komunita se v České republice objevila poměrně nedávno a naše mezistátní spolupráce má pouze 22 let dlouhou historii, tak i v tomto krátkém čase jsme dosáhli kvalitativně nové úrovně vztahů. Klademe velký důraz na spolupráci s Českou republikou v rámci různých iniciativ EU, především Východního partnerství , ale i v mezinárodních organizacích , jako je OSN , OBSE, Radě Evropy.

Jedná se o první návštěvu na nejvyšší úrovni v historii našich vzájemných vztahů. Status oficiální státní návštěvy odráží nejen úroveň politického dialogu, ale také náš závazek rozvíjet dlouhodobě vzájemně výhodné partnerství .

Existuje značný potenciál pro rozvoj obchodní a hospodářské spolupráce. To je důvod, proč jsem navštívil Prahu v doprovodu delegace podnikatelů. Součástí mé návštěvy je podpis více než deseti dohod, které budou mít pozitivní vliv na rozvoj partnerství a rozšíření vazeb v této oblasti .

Některé oblasti naší spolupráce se teprve formují, ale pokud jde o oblast vědy a vzdělávání, kultury, tam máme už bohaté zkušenosti. Naše národy sdílejí stejné hodnoty, mají bohaté kulturní dědictví. Ministerstva kultury se dohodla na organizaci letošních Dnů české kultury v Jerevanu a v následujícím roce – Dnů arménské kultury v Praze.

Arménie se loni v září rozhodla vstoupit do Celního svazu s Ruskem. Znamená to definitivní konec vašich integračních snah s Evropskou unií?
Tento krok v žádném případě neznamená konec našich vztahů s Evropskou unií. My už dlouho spolupracujeme v mnoha oblastech a jsme pevně odhodláni v našich vztazích pokračovat. Myslím především takové oblasti, jako je posilování demokratických institucí, obrana lidských práv a podobně. Spolupráce s Evropskou unií má pro nás velký význam.

Rozhodnutí Arménie vstoupit do Celního svazu nezměnila základ vztahů Arménie a Evropské unie, jež jsou postaveny na společně sdílených hodnotách, důrazu na dodržování lidských práv, vládě zákona a na demokratických svobodách.

Ve spolupráci s unií je za námi mnoho práce, podařilo se nám společně reformovat naše zákonodárství, napomoci demokratizaci a posílit občanskou společnost. Byly uzavřeny dohody o ulehčení vízového styku a partnerství v mobilitě. Byla podepsána i dohoda, která dává Arménii možnost se účastnit v programech EU.

Mám tomu rozumět tak, že se pořád chcete někdy v budoucnu stát členem Evropské unie?
Takto jsme si tu otázku nepoložili a ani dnes takto nestojí. Naopak, od prvního momentu, kdy před pěti lety vzniklo Východního partnerství,  všichni říkali, že Východní partnerství není cestou, která by vedla do EU.

Co tedy vlastně očekáváte od programu Východního partnerství?
Účelem Východního partnerství bylo sdílení a podpora společných hodnot , jako je posílení právního státu, dodržování základních lidských práv a svobod, společná vize budoucnosti.

Pro nás je Východní partnerství mechanismem komunikace s našimi evropskými partnery, rámcem pro dosahování společných cílů a záměrů ve smyslu prolínání našich kultur, rozšiřování hospodářských vztahů, prohlubování politického dialogu.

Budeme usilovat o splnění cílů Vilniuské deklarace, na základě které by v blízké budoucnosti měl být vytvořen systém spolupráce mezi Arménií a Evropskou unií .

Gruzie na summitu ve Vilniusu parafovala asociační dohodu s Evropskou unií, ale také se chce stále stát členem Severoatlantické aliance. Podporujete rozšíření NATO na Kavkaz?
Je to suverénní právo Gruzie, tak jako jakéhokoli jiného státu, vybrat si bezpečnostní organizaci, který mu nejlépe zabezpečí jeho národní zájmy. Chceme doufat, že Gruzie dokáže skloubit své snahy o vstup do NATO se svými vztahy k sousedním státům. A to i k těm, které hrají klíčovou roli v oblasti bezpečnosti našeho regionu.

V současnosti už je jedna ze zemí, jež s námi sousedí - Turecko - členem NATO. Naší bezpečnosti to ale nijak neposiluje. Co víc, přestože efektivně rozvíjíme naše partnerské vztahy s aliancí - plníme náš individuální plán spolupráce, účastníme se na operacích v Kosovu a Afghánistánu. Ani jednou jsme nezaznamenali, že by státy NATO daly Turecku v rámci aliance najevo, že svými kroky působí nám, partnerské zemi, značné škody. Přestože my sami přispíváme k bezpečnosti NATO, politika jednoho z členů aliance nás samotné poškozuje.

Ruská federace v roce 2008 definitivně obsadila gruzínské oblasti Jižní Osetii a Abcházii. Jaký váš postoj k tomuto problému?
Tyto problémy se musí řešit cestou konstruktivního a mírového dialogu. Arménie měla vždy zájem na stabilitě a spolupráci států regionu.

V srpnu 2008 jsme se ocitli ve velmi těžké situaci. Byly přerušeny dopravní trasy, které spojují Arménii s okolním světem. Byly tu naše spojenecké vztahy s Ruskem na jedné straně a současně dobré sousedské vztahy s Gruzií. Jak v Gruzii, tak v Rusku, ale i Abcházii navíc žije mnoho Arménů, kteří se najednou ocitli na různých stranách barikády. Byla to těžká zkouška.

Každopádně jsem ale přesvědčen, že podobné problémy nelze řešit silou. To vždy vede jen k velkým otřesům a tragédiím.

Ale sami Arméni si na počátku devadesátých letech museli na Ázerbájdžánu vybojovat Náhorní Karabach. Jak to vlastně dnes je s Karabachem, odkud pocházíte i vy sám? Je to nezávislý stát?
Především bych vám doporučil, abyste Náhorní Karabach osobně navštívil. Je to jeden z nejstarobylejších koutů civilizace. Měl byste se seznámit s mnohasetletým duchovním a kulturním dědictví, pocítíte vřelou pohostinnost místních a pochopit jeho systém hodnot, získat osobní zkušenost s realitou Artsachu (arménský název pro Náhorní Karabach, pozn. red.) .

Jsem si jist, že po návštěvě Artsachu, se budete moci připojit k několika stovkám novinářů, veřejných a politických osobností z celého světa, kteří už obdivovali vysokou míru občanského uvědomění tamních lidí , jejich víru v demokratické hodnoty, vysokou úroveň voleb do místních i státních institucí, produktivitu státních institucí. Artsach se už více než dvacet let úspěšně rozvíjí, buduje demokratické společnost a svůj stát na základě evropských hodnot.

Díky těmto návštěvám mohou novináři sdělit svým čtenářům celou pravdu o Artsachu. Koneckonců, jak říkal velký český spisovatel, dramatik , aktivista v oblasti lidských práv a politik Václav Havel: "Když pravdě nedáte úplnou volnost , svoboda není úplná."

Myslím, že to je důvod, proč Ázerbájdžán nechce, aby mnoho lidí navštívilo Artsach. Ti, kteří navštíví Karabach jsou zaneseni do nějakých černých listin a mají pak zakázáno navštívit Ázerbájdžán. Ale ujišťuji vás, že i v tom případě se ocitnete ve velmi čestném seznamu mezinárodních celebrit, pro které byla jejich občanská pozice důležitější, než hrozby a nebezpečí sankcí.

Status Náhorního Karabachu je předmětem jednání zprostředkovaných Minskou skupinou OBSE. Konečný stav by měl být určen na základě právně závazného vyjádření lidu Náhorního Karabachu.

Část území Ázerbájdžánu ležící už mimo Náhorní Karabach je však obsazena karabašskými silami. Proč?
Během agrese, kterou uskutečnil Ázerbájdžán proti samosprávné Náhorně Karabašské republice, přešla pod kontrolu ozbrojených sil Náhorního Karabachu část přilehlých oblastí.

Toto území plní roli nárazníkové zóny, která zajišťuje bezpečnost měst a vesnic v Náhorním Karabachu proti možnému ostřelování a posiluje obranné pozice armády před případnou novou agresí. Ázerbájdžán neustále eskaluje situaci na linii příměří. Zvláště v době, kdy probíhají mírové rozhovory. Právě před několika dny vojáci armády Náhorního Karabachu odrazili diverzní akci ázerbájdžánského komanda. Skupina poté, co nemohla uskutečnit plánovanou diverzi, se dala na útěk, přičemž s sebou odtáhla několik mrtvých těl.

Stávající linie kontaktu – vyztužená o celou řadu obranných objektů – posiluje obranu Karabachu, tváří v tvář válečnické, radikálně nacionalistické a často dokonce fašistické rétorice ázerbájdžánského vedení.

Prezident Ázerbájdžánu tvrdí, že Karabach a dokonce i Jerevan jsou historickým ázerbájdžánským územím a budou dříve či později připojeny k Ázerbájdžánu. A říká to veřejně. Proto vládě Karabachu nezbývá téměř nic jiného, než aby byla stále připravena k boji.

Ruská vojenská základna v Arménii vás má chránit před kým? Před Tureckem, nebo před Ázerbájdžánem?
Přítomnost ruské vojenské základny na území Arménie pomáhá zachování míru, bezpečnosti a stability v našem regionu. Tato základna má hluboké historické kořeny a v minulosti prokázala ve válečných letech svůj vojenský význam. Nedávno jsem společně s prezidentem Vladimirem Putinem tuto základnu ve městě Gjumri navštívil. Podle dohody je součástí bezpečnostního systému Arménie a chrání nás proti všem možným hrozbám. S Ruskem nás spojuje strategické a spojenecké partnerství, což se odráží v celé řadě dohod a úmluv.

Připravuje se podle vás Ázerbájdžán, který mocně posiluje svoje ozbrojené síly, opět k válce?
Bohužel, ne vždy je jsou z historie vyvozena náležitá poučení. Ani dnes proto Ázerbájdžán nezastavil rétoriku hrozeb proti Arménii a Artsachu, ignoruje výzvy mezinárodní společenství k míru, proti válce,

Na počátku devadesátých let měl Ázerbájdžán ještě větší vojenskou převahu nad Arménií a Artsachem, než má dnes. Ani tehdy ale o výsledku nerozhodla tato převaha, ale vysoká morálka lidu Artsachu a jeho odhodlání bránit svou vlast. Výsledkem bylo, že Ázerbájdžán, který začal agresi, byl donucen požádat o příměří.

Jak Arménie, tak Artsach plně sdílejí přístup Minské skupiny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a zkoumají alternativy mírového urovnání. Jsme přesvědčeni, že nové použití síly může přinést nové oběti a škody, ale nikdy nemůže přinést řešení problému Karabachu. Doufám, že dříve nebo později zdravý rozum zvítězí a nám se konečně podaří zajistit dlouhodobou stabilitu a mír v našem regionu.

Co je největší překážkou zlepšování vztahů s Tureckem ?
Hlavní překážkou k normalizaci arménsko - tureckých vztahů je neochota turecké strany dodržet dřívější dohody a bez jakýchkoli podmínek v tureckém parlamentu ratifikovat dohody podepsané v roce 2009 – curyšské protokoly o navázání diplomatických vztahů a otevření hranic. Mezinárodní společenství je solidární s Arménií v její snaze o normalizaci vztahů s Tureckem bez kladení podmínek a je přesvědčeno, že míč je na straně Turecka.

Jsme připraveni pokračovat v procesu normalizace vztahů v případě, že turecká strana ukáže politickou vůli a vzdá se neproduktivní cesty kladení si podmínek. Realizace podepsaných protokolů bude rovněž důležitou součástí posílení stability v regionu .

Většina Arménů nežije v Arménii, ale v diaspoře. Co to Arménii přináší?Když mluvíme o arménské diaspoře, tak nesmíme zapomínat na to, že je výsledkem genocidy, kterou provedla proti arménskému národu Osmanská říše a od níž v příštím roce uplyne sto let.

Děkujeme vládám těch zemí, které po první světové válce poskytly Arménům pomoc a podporu. Mezi nimi bylo i Masarykovo Československo, které vyhnaným emigrantům nejen dalo možnost se vzdělávat, ale založilo k tomuto účelu dokonce zvláštní stipendium. Díky němu mohlo 50 mladých arménských emigrantů získat vzdělání na univerzitách v Praze a Brně.

Arménská diaspora nejen neocenitelně pomáhá rozvoji Arménie a vztahů mezi naší zemí a státy, kde pobývá, ale také přináší velmi viditelný vklad pro rozvoj zemí, v nichž žije. Což je něco, na co není možné abychom nebyli hrdí.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Témata: prezident

Video