Do výzbroje českého vojska dále patří 28 různých cvičných letounů, 22 dopravních a pozorovacích letadel a 58 dopravních a víceúčelových vrtulníků.
"Obdobné informace Česká republika obdržela od ostatních smluvních stran Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a států OBSE," uvedla Mira Třebická z tiskové služby ministerstva obrany.
Výměna informací o ozbrojených silách podle ní zahrnuje například údaje o struktuře ozbrojených sil od úrovně praporu až po nejvyšší velitelské stupně, o otevřených názvech útvarů a velitelství, jejich umístění, počtech osob, výzbroje a bojové techniky. Zprávy mluví i o vojenských cvičeních na dva roky dopředu, nové výzbroji a bojové technice zavedené do ozbrojených sil, o zbrojních programech a projektech výstavby vojenských zařízení i o vývozu a dovozu zbraní.
"Získané informace slouží jako podklad pro rozvoj ozbrojených sil jednotlivých států, mají vliv na státní rozpočty, zahraniční a obrannou politiku, a to nejen účastnických států," konstatovala Třebická.
Informace, které si státy mezi sebu předávají, ověřují inspektoři přímo u vojenských jednotek nebo během cvičení a pozorovacích letů.
Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě zároveň určuje kvóty, kolik zbraní může každá země mít. Pro Českou republiku tak smlouva stanovuje například maximálně 957 tanků, 1367 obrněných vozidel, 767 dělostřeleckých systémů, 230 bojových letounů nebo 50 úderných vrtulníků.
Ke konci roku 1989 bylo přitom podle agentury ČTK ještě ve výzbroji bývalé československé armády 4500 tanků, 4900 transportérů a bojových vozidel pěchoty, 3400 dělostřeleckých systémů a 687 letadel.
