Armáda sedí na sudu s prachem

Na nebezpečném sudu se střelným prachem sedí od pádu komunistického režimu česká armáda. Doslova a do písmene. Vojsko má totiž ještě z dob studené války a horečných příprav k tažení na Západ sedmdesát tisíc tun zásob granátů, raket a min.

Poté, co NATO přestalo být protivníkem, zcela nepotřebných. Armáda munici dokonce zdědila po německém wehrmachtu z dob druhé světové války. K zásobám patří i stovky tun střel do kanonů z výzbroje dávno vyřazeného tanku T-34. O pozdějších typech T-54 či T-55 ani nemluvě. Ani ty armáda nepoužívá.

"Likvidace nepotřebné munice se dlouho odkládala a dnes už to není legrace. Nejenže nás hlídání výbušnin stojí ročně tři sta milionů korun, ale začíná to být i nebezpečné. Třeba proto, že velké množství muničních skladů je snadný cíl teroristů," řekl náměstek ministra obrany Jan Dzvoník.

Celkem se chce armáda zbavit 70 tisíc tun munice. Zasvěcené zdroje však uvádějí mnohem vyšší čísla: sto a někdy až 120 tisíc tun. "Zmatek v evidenci a často jen přibližné odhady, kolik tisíc tun výbušnin armáda skladuje, padá na vrub dělení Československa," říká expert, který je do plánů likvidace munice detailně zasvěcen. Dzvoník nicméně namítá, že evidence munice je přesná.

Vojsko má i další problém. Přes půl století staré výbušniny jsou mimořádně citlivé na přepravu a mohou reagovat na sebemenší otřes. "Jestli je něco v Česku časovaná bomba, pak je to právě tohle," tvrdí prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek, jenž s vojskem jedná o způsobu i ceně za zlikvidování nebezpečných výbušnin.

Do roku 2006 plánuje zlikvidovat 40 tisíc tun munice, za což chce armáda zbrojovkám zaplatit 2,3 miliardy korun. Zbylých 30 tisíc tun by vojsko rádo odprodalo obchodním firmám, které k tomu musí mít potřebnou licenci. "Smlouvy chceme podepsat do pátého května," plánuje Dzvoník.


Video