Pokud mohu posoudit, jestli je lepší mít armádu braneckou nebo profesionální, spíše bych se přikláněl k té druhé. Třeba v počtu 20000 vojáků při ponechání současné výše rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany.
Protože, zamyslíme-li se nad současným stavem, kdy vojáci základní služby v průběhu 1 roku cvičí maximálně 1-2 dny v týdnu a ostatní dny uklízí prostory kasáren (shrabují listí, zametají chodníky – silnice!, odklízí sníh apod.) nebo opravují techniku na kterou nejsou náhradní díly.
A my přece chceme od profesionála, aby cvičil 5 dnů v týdnu a nemusel se starat o nepodstatné záležitosti, protože je zde proto, aby byl cvičen nebo cvičil své podřízené.
Všechny dialogy o profesionalizaci armády se točí kolem peněz a finančních nákladech s porovnáním kolik stojí daňové poplatníky voják základní služby a voják z povolání.
Voják z povolání se ne vždy rovná profesionál. Profesionalizace přece neřeší pouze náklady na vojáka, ale i to všechno kolem něj (řádné ubytování, vystrojení atd.) a to nepíši o zabezpečení uklízení prostoru kasáren civilními firmami – voják z povolání nebude uklízet sníh, shrabovat listí apod.
Jestli zaznívají úvahy, že by mladý rotmistr měl nástupní plat 10.000 Kč, ano proč ne, ale pouze v době přípravy v určených posádkách, které jsou k tomu zařízeny a vybaveny a hlavně samotný výcvik musí trvat déle, protože jednoletý rotmistrovský kurz nepřipraví vojáka pro jeho služební kariéru.
Chceme-li vojáka-profesionála, tak je přece potřeby rozvíjet jeho odbornost v praktické bojové činnosti a ne vzhledem k nedostatku financí vše řešit teoreticky s krátkodobým výcvikem jako naostro.
Voják- profesionál by měl podle mého názoru mít na té nejnižší úrovni minimální plat 15000 Kč, protože by neměl platit v plném rozsahu Zákoník práce, kdy po 4,5 hodinách výcviku musí za dosavadní legislativy mít přestávku.
Vycházejme především z politického zadání a pak vytvořme Koncepci AČR, protože bez jakéhokoliv systému prostě fungovat nemůžeme. Služba v armádě by přece neměla být zákoníkem práce ovlivňována v plném rozsahu.
Jednou jsme vojáci, dostáváme plat (ne hodinový) a když je výcvik v nočních hodinách nebo přes víkend tak se nám to musí dle zákoníku práce vše proplatit. Když budeme mít dvojnásobně navýšený plat, nemusí se nám výcvik, který by měl být samozřejmostí, proplácet.
Proč nepřevzít funkční, spousty let prověřený systém v Armádě USA, kde na základě fyzických, psychických a lékařských testů jsou uchazeči vybírání a v průběhu čtyř let absolvují komplexní systém bojové přípravy včetně své vlastní odbornosti.
V tomto období nemohou jinak odejít než na základě nevyhovující zdravotní způsobilosti nebo nedostačujících výkonů potřebných pro jeho funkci. Na konci základní služby se mohou rozhodnout, zda chtějí pokračovat ve své kariéře nebo odejít.
Takový voják když nastoupí na nové působiště je schopen okamžitě a plně projevit svou odbornost a nemusí být ještě částečně připravován u útvaru jako je tomu u našich, kdy voják z povolání po ukončení rotmistrovského kurzu a nastoupení k útvaru neumí pořádně vydávat rozkazy, vést jednotku či obsluhovat zařízení ke kterému byl rok učen.
Tohle vše by měla řešit personální práce na základě kvalitního hodnocení nadřízenými (ne ve kvantitě, ale ve kvalitě) v součinnosti s kariérním řádem. Chceme opravdu profesionální armádu?
Richard Liška, příslušník AČR
[mailto:richard.liska@volny.cz]
