Dubnové zasedání ÚV KSČ bylo pokračováním zasedání z 28. března, které přijalo rezignaci prezidenta Antonína Novotného. Už v lednu komunistické vedení oddělilo nejvyšší stranické a státní funkce, tedy funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky, které zastával Novotný, aby zabránilo soustřeďování moci v rukou jednoho člověka.
Prvním tajemníkem ÚV KSČ, tedy šéfem komunistů, zvolilo lednové plénum Alexandra Dubčeka. Prezidentem republiky byl 30. března zvolen generál Ludvík Svoboda.
Akční program KSČ, který ÚV schválil 5. dubna, byl koncipovaný z pozic reformního komunismu. Reflektoval společenský vývoj v 60. letech, reagoval na krizi ekonomiky, kritiku stalinismu i na celkové mezinárodní uvolnění.
Sebekritika a vize
Program, mezi jehož hlavními autory figuroval například nový tajemník ÚV KSČ Zdeněk Mlynář, kritizoval chyby a nevybíravé metody tehdejších vedoucích orgánů. Dále potlačování demokratických práv a svobod, porušování zákonnosti a zneužívání moci. Požadoval překonání společenských antagonismů, intenzivní ekonomický rozvoj, vytvoření prostoru pro společenskou aktivitu a řešení vztahů Čechů a Slováků ve formě federativního uspořádání státu.
Ota Šik (1919-2004) Jednalo se o českého ekonoma a politika pražského jara, člena ÚV KSČ. Ve známost vešel jako tvůrce hospodářských reforem, později často označovaných jako třetí cesta. Od roku 1970 pracoval jako pedagog v Basileji a Manchesteru a později jako profesor ekonomie na Vysoké škole hospodářských a sociálních věd v Sankt Gallenu ve Švýcarsku. (Wikipedia) |
Zasedání také zvolilo nové předsednictvo Ústředního výboru a následující den prezident Ludvík Svoboda přijal demisi vlády Jozefa Lenárta. Následně pověřil sestavením nové vlády proreformního komunistu Oldřicha Černíka, kterého jmenoval 8. dubna. Reformní komunisté se prosadili i do čela Národního shromáždění, předsedou se stala další tvář pražského jara Josef Smrkovský a šéfem Národní fronty František Kriegel.
Odpor v Moskvě
Změny v Československu však narazily na odpor tehdejšího Sovětského svazu. Ten měl socialistické státy v podstatě jako podřízená autonomní území. Českoslovenští představitelé už v květnu museli v Moskvě vysvětlovat svoji politiku. Sovětští představitelé je upozorňovali na podle nich pokračující rozkladnou činnost pravicových sil v KSČ a na narůstající kontrarevoluční tendence.
Moskva zaktivizovala i představitele komunistických stran v dalších svých evropských satelitech, tedy v Polsku, NDR, Maďarsku, Bulharsku a Rumunsku.
Porady pohlavárů bojkotoval Ceaušescu
Ti se v červenci sešli ve Varšavě, ale bez účasti československých zástupců a v tzv. varšavském dopisu vyjádřili znepokojení nad růstem údajné kontrarevoluční aktivity v Československu.
Dopis obsahoval i ultimativní požadavky a tvrzení, že „to už není jen vaše věc“. Od postoje těchto zemí se distancoval rumunský vůdce Nicolae Ceaušescu.
Čeští komunisté k dopisu schválili odmítavé stanovisko. Následovala jednání Dubčeka se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem a řada dalších schůzek.
Sovětská strana apelovala na vedení KSČ, aby si uvědomilo „internacionální odpovědnost za osud socialismu v zemi a rozhodně čelilo vzrůstajícímu kontrarevolučnímu nebezpečí“.
Jednání s Brežněvem
Dubček odmítl Sovětským svazem požadované personální změny ve vedení KSČ a státu. Na schůzce představitelů států Varšavské smlouvy v Bratislavě 3. srpna pak zástupce konzervativních čs. komunistů Vasil Bilak předal Brežněvovi tzv. zvací dopis, který měl zdůvodnit vojenskou intervenci.
Leonid Iljič Brežněv
Na jednání pětice generálních tajemníků stran států Varšavské smlouvy 18. srpna v Moskvě pak Brežněv seznámil účastníky s dopisy z 3. a 17. srpna (ten druhý byl osobním dopisem od Antonína Kapka) a zúčastnění pak podepsali protokol, který znamenal politické rozhodnutí o invazi do Československa.
Brutální vpád vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Polska, NDR, Maďarska a Bulharska) v noci z 20. na 21. srpna pak ukončil veškeré reformní snahy v Československu a k moci vrátil konzervativní, Moskvě zcela poddané, představitele KSČ. Akční program v roce 1970 ÚV KSČ prohlásil za nesprávný a neplatný. Komunisté se k němu už nikdy nevrátili.
