Eva Jiřičná: Stydím se za úplatky, které se berou všude, hlavně u příležitosti žádosti o stavební povolení.

Eva Jiřičná: Stydím se za úplatky, které se berou všude, hlavně u příležitosti žádosti o stavební povolení. | foto: Ondřej Košík

Architektka Jiřičná: Nikdy nikomu neříkám, co má dělat

  • 2
Mám zásadu, že nikomu nikdy neříkám, co má dělat. S touto zásadou je velmi těžké formovat desatero, protože to jsou příkazy těch, kteří si myslí, že mohou příkazy dávat, protože vědí, že jsou ti nejchytřejší. Píše v úvodu úvahy k České vizi architektka Eva Jiřičná.

Ačkoli jsem strávila řadu let učením studentů, zkoušením studentů a pořád ještě se studenty a kolegy pracuji, mám zásadu, že nikomu nikdy neříkám, co mají dělat. Velice často říkám, že podle mého být dobrým učitelem znamená učit studenty / žáky / kohokoli, jak se mají učit a ne co mají dělat nebo co se mají učit. S touto zásadou je velmi těžké formovat desatero, protože to jsou příkazy těch, kteří si myslí, že mohou příkazy dávat, protože vědí, že jsou ti nejchytřejší. Proto Václav Klaus zakáže Národní knihovnu, protože ví - ač k architektuře ani nepřičichl - že projekt je špatný...

Když jsem přijela do Anglie v 68. roce ze Států, kde bylo všechno přísně zakázáno pod trestem - i třeba smrti, potěšila mě věta v metru na stanici Westminster, která zněla: "Don't feed pigeons on the station; they are a nuisance and they make a mess." (Nekrmte holuby ve stanici, jsou zdrojem nepříjemností a dělají nepořádek...)

Když jsem přijela do Prahy v 1990 na jaře, zdála se mi Praha krásnější, než jsem si ji po 22 letech v Anglii představovala, ale zuboženější. Do restaurace se člověk dostal jenom s dolarovými bankovkami odborně vloženými do číšníkovy kapsy, obchody byly prázdné a hotely pod úroveň. Po pár letech jsme začali v Praze pracovat a nebylo možno najít řemeslníky či odborníky, kteří by vám nevysvětlili, jak nic nejde. Zato jsem byla pyšná na politiky a na to, jak prosperují banky, jak jsme se vyhli druhé Jugoslávii a jak se věci vyvíjely politicky k lepšímu. Po 20 letech mám armádu úspěšných řemeslníků, odborníků, obchodníků, kteří proslavují Českou republiku a stydím se za politiky a politiku... A také se stydím za úplatky, které se berou kde všude, hlavně u příležitosti žádosti o stavební povolení...

Abych skončila na pozitivní notě - 13 let jsem učila na Umělecko-průmyslové škole a za tu dobu mi prošlo rukama mnoho nadaných studentů, kteří u nás pracují, kteří pracují všude možně po světě, kteří vyhrávají soutěže. Jsem na ně ze srdce pyšná. Třeba je to ta nová generace, která si dá desatero sobě samým a ne těm druhým. A třeba všichni ti, kteří se zmohli na velké peníze, s nimi budou zacházet zodpovědně a budovat s nimi hodnoty, místo aby si kupovali drahá auta a stavěli zámky...

ČESKÁ VIZE

89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti.

Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Madeleine Albrightové a Jacquesa Rupnika v Kabinetu Havel 19. listopadu.

Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o.s. pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy.
Více informací na www.usvitvcechach.cz.


Video