Historie se opakuje. Vypadá to, že Šaron se opět pokusil Arafata vymazat. Ale znovu neúspěšně. Už to zkoušel jednou, na začátku osmdesátých let, kdy se mu podařilo vypudit ho z Libanonu. Palestinský předák se však po čase vrátil, získal mezinárodní uznání a dokonce Nobelovu cenu za mír.
Tenkrát to trvalo roky. Nyní jen pár týdnů. Zdá se, že Šaron opět prohrál. Arafat je znovu na scéně, jakoby silnější než předtím. Svět po několikatýdenním půstu lačný jeho myšlenek si ihned vyslechl zdrcující kritiku Izraele.
A ta zní nyní desetkrát hlasitěji, než by bývala zněla za jiných okolností. "Jsou to teroristé, nacisté a rasisté," hřímal Arafat na adresu izraelských vojáků.
Ještě chvíli bude takto svět Arafatovi naslouchat. Za pár dní si však začne klást otázku, co bude dál. Arafatova infrastruktura je vážně narušena. Systém jeho vlády zdecimován.
On sám navíc poznal, že jeho zajetí se kdykoli může opakovat. Nikdo proti tomu nic neudělá. Arabové budou křičet, Evropa protestovat a Amerika vyzve Izrael, aby postupoval umírněněji. A tím to skončí.
Arafat tedy bude muset něco vymyslet. Svoboda mu bude nakonec zase krušnější než jeho vězení. Tváří v tvář zklamaným a rozzuřeným davům lidí se bude muset rozhodnout, jakou cestu nyní zvolí.
Už nebude moci mlžit jako dříve. Buď se rozhodne pro boj, nebo pro jednání.
Pokud chce dát skutečně Palestincům jejich stát, bude muset obnovit důvěru západního světa, kterou ztratil, když se příliš zapletl s teroristy. Bude si muset znovu získat Egypt a Jordánsko. Čeká ho obrovský úkol, který může být nad jeho možnosti.
Jestliže Šaron v okamžiku Arafatova propuštění utrpěl další dílčí porážku, tak Arafat ještě ani zdaleka nevyhrál.
