Co v těchto dnech vysílají v libyjské státní televizi?
Na všech čtyřech libyjských kanálech, včetně sportovního, teď vysílají Kaddáfího propagandu o jeho vítězství v prvním křížovém tažení 21. století. Scény jásajících davů, vyjadřujících podporu vůdci a očerňování zrádců povstalců, jsou vysílány hodiny. Je těžké rozeznat, jaké přibývají nové záběry a kdy jde jen o opakování. Nenajdete v nich jakékoli důvěryhodné informace, ostatně jako kdykoliv předtím.
Využívají povstalci internet a sociální sítě?
Internet byl zablokován od počátku libyjského povstání. Není tedy možné využít sociální sítě ke koordinaci protestů a odporu, jako se to dělo při tuniské a egyptské vzpouře. Většina záznamů z mobilů je nahrána mimo území Libye. Jakékoli mediální výstupy povstalců se odehrávají pomocí zahraničních stanic jako al-Džazíra a al-Arabíja.
Sofiane Sahraoui
Jak vypadá vysílání al-Džazíry z Libye a ovlivňuje nějak situaci?
Al-Džazíra hraje opět klíčovou roli ve vytváření „mediální války“ ve prospěch povstalců. Více než nezávislého reportéra připomíná jakousi Rebel TV. Prodává to, co arabské publikum chce slyšet, nikoli objektivní informace. Její reportérské týmy se také staly terčem Kaddáfího hněvu. Jeden její novináři byl přepaden a zabit v blízkosti Benghází a zpravodajský tým zmizel v okolí Tripolisu, zřejmě jako rukojmí Kaddáffího sil. Ve svém nedávném neslavném projevu Kaddáfí přímo obvinil al-Džazíru z rozdmýchání nepokojů v zemi.
Internetové stránky televize al-Džazíra v pátek 25. března 2011 dopoledne
Nakolik média ovlivnila vývoj událostí v Tunisku a Egyptě?
Zkuste porovnat následující situace: V roce 1978 a 1984 zažilo Tunisko daleko větší a násilnější povstání proti režimu Habiba Bourguiby a počty obětí přesáhly v obou případech tisícovku. Když se o tom Tunisané chtěli dovědět, museli sledovat italský kanál RAIUNO. Nebyl natočen žádný záběr z masakrů spáchaných příslušníky policie. To, co se mohlo změnit v revoluci, rychle pohaslo. Kdežto v lednu 2011 bylo povstání zažehnuté sebeupálením Mohameda Bouaziziho přenášeno živě a bylo masivně šířeno na Facebooku. Al-Džazíra a řada dalších zpravodajských stanic tu zprávu použila a následovala revoluci, kamkoli ta se potom pohnula. Režimy nemohly tvrdě zasáhnout, aby se vzápětí nezkompromitovaly před celým světem. Je známým faktem, že po přerušení vysílání například v Egyptě a v Libyi, běžela na obrazovkách policejních poboček, které měly na starost kontrolu protestů.
Jak při organizaci protestů zafungovaly sociální sítě?
Facebook se stal ústředním prostředkem komunikace a koordinace protestů. Na rozdíl od satelitních televizí byl avšak jeho dosah omezen na jednotlivě země. Málokdo z Egypta se snažil hledat informace o Bahrajnu přes Facebook. Facebook je co účinku velmi lokální a jako takový se ukázal značně účinný při koordinaci protestů. V porevolučním Tunisku se Facebook používá k „prověřování“ vládou navržených členů kabinetu a když lidé na Facebooku rozhodnou, že je kandidát nevhodný, je donucen odstoupit. V Tunisku už byly takto kombinací politikaření na Facebooku a pouličními protesty svrženy tři vlády.
Obal knihy Sofiana Sahraouia
Mohly by současné revoluce vůbec proběhnout bez médií?
„Probíhající revoluce byly spoluvytvářeny s účastí médií, které mají vlastní politickou agendu. Vycházely například vstříc obecnému očekávání diváků s pohádkou o prostém výbuchu hněvu obyčejných lidí proti diktátorským režimům. Arabská BBC jim v tom šla příkladem. Satelitní kanály, jako je al-Džazíra, televizi al-Arabíja, BBC Arabic, al Hiwar a France 24, abych jmenoval ty nejvýznamnější, se zdály soutěžit o sponzoring různých povstání. Slogany jako Tuto revoluci vám přináší… by dobře zapadlo spíš do sportovního přenosu.
Média jsou pravděpodobně jediným odvětvím, kde arabské země skutečně výraznější civilizační výraznější vývoj a stanice Al-Džazíra je toho nejnápadnějším příkladem. Najdete tisíc příběhů o al-Džazíře jako agentovi al-Káidy, CIA a Mosadu. Jedna věc je ale jistá, al-Džazíra prokázala sílu v oslabení režimů, s nimiž se nepřátelí. V Bahrajnu se zdá, že al-Džazíra více hraje podle agendy zahraniční politiky katarské vlády a zakrývá náboženský boj mezi šíou a sunnou, jako by šlo o vzpouru vlídných lidí proti diktatuře sunnitské menšinové vlády.
Nutno ovšem dodat, že ostatní hráči mají ještě ostřejší agendu vyplývající z peněz jejich chlebodárců. Televize al-Arabíjam, financovaná Saúdskou Arábií, se zaměřuje na země na základě obecných sklonů saúdské zahraniční politiky. Byla tak téměř neutrální v Tunisku; byla promubarakovská v Egyptě až do chvíle, dokud nebylo jasné, že bude svržen, a divoce protikadáfijovká v Libyi. To je obecně v souladu s pokyny saúdské diplomacie.
Internetové stránky televize al-Džazíra v pátek 25. března 2011 dopoledne
A co státní televize v Egyptě a Tunisu, které dřív sloužily vládě? Budou hrát nějakou roli v chystaných volbách? A budou vůbec tuto veřejnoprávní roli umět zastat?
V Tunisku tuhle roli může zastat soukromé televize Nessma, která začala už před revolucí nabízet relativně „liberální“ zábavu a stala se fórem intelektuálů a myslitelů, kteří mohou pomoci tuniské veřejnosti projít bludištěm politických a dalších změn v zemi. Přesto není jisté, že tohle bude stačit. „Osvobozený“ arabský lid bude hledat další média, které mu pomohou najít a vyjádřit jeho skutečné hodnoty, tak aby se lidé nakonec staly občany svých vlastních zemí i občany světa, který je dosud s chutí haněl pro špatné chování jejich vlád a extrémistické akce Bin Ládina a spol.
