Minulou neděli bezpečnostní složky v syrském Damašku zavřely do vazby jedenáct žen, které se vydaly na pochod proti násilí, jež se odehrálo o den dříve ve městě Dará. Vojáci prezidenta Bašára Asada tam znovu tvrdě rozehnali demonstranty a použili i tanky (více o zadržených Syřankách zde).
Nebylo to poprvé, kdy ulice jednoho z arabských měst, kterými se od začátku roku šíří nepokoje, zaplnily ženy. Už od prvotních záchvěvů protestů v Tunisku a Egyptě hrají při demonstracích významnou roli. Leckde jsou to právě ony, kdo podněcuje k protestům a stojí v jejich čele.
Násilí na ženáchPři policejních represích se na ženách páchá násilí, jsou bité a znásilňované. Například při nepokojích v Tunisku se objevovaly zprávy o znásilňování v zemědělském kraji u Kasserine. V Libyi je známý případ Ímán Obajdíové, kterou prý znásilnilo patnáct Kaddáfího vojáků. Když Obajdíová o svém případu řekla novinářům v tripoliském hotelu, vládní složky ji odvlekly pryč. Libyjští vojáci ale prý znásilnění považují za zbraň v boji a podle OSN používají i viagru na zvýšení potence (více zde). Řada žen v různých arabských zemích skončila v káznicích nebo zmizela. |
Třeba v egyptské Káhiře, kde znechucení z takřka třicetileté vlády autoritativního prezidenta Husního Mubaraka přitáhlo na náměstí Tahrír statisíce lidí. Mnohé z nich přivedla Asma Mahfúzová, která na svém videoblogu vyzvala k uctění památky čtyř Egypťanů, kteří se na protest proti režimu upálili. O necelé tři týdny později Mubarak rezignoval.
Egypťanky nejen spoluorganizovaly manifestace, zajišťovaly také jídlo, rozdávaly přikrývky a poskytovaly první pomoc. Chovaly se podobně jako Tunisanky o něco dříve při protestech proti vládě prezidenta Zína Abidína bin Alího.
Tunisané se vzbouřili kvůli korupci, drahému jídlu, ale i vysoké nezaměstnanosti mladých a vzdělaných lidí, což je problém, který se ze dvou třetin týká žen. V zemi je přes 70 procent gramotných žen a řada z nich se může pyšnit titulem z oboru lékařství, práv či pedagogiky. Podobně jsou na tom v Egyptě, kde si stejně jako v Tunisku každá pátá žena vydělává sama. Pokud dostane možnost.
Šířící se nepokoje záhy probudily i obyvatelky konzervativnějších zemí. Kupříkladu první protestní akci v kampusu jemenské univerzity v metropoli San´á svolala studentka Tawakul Karmanová. Dívka později strávila osmačtyřicet hodin ve vězení, bojovat proti režimu Alího Abdalláha Sáliha však nepřestala.
Mladé Jemenky si dokumentují nepokoje v San´á
Mladá Jemenka na protivládní demonstraci
Protesty v Bahrajnu (16. února 2011)
Prezident, jenž vládne dvaatřicet let, si s ženami vůbec naběhl. Jako jediný lídr v regionu odsoudil jejich účast na demonstracích, kde se "nevhodně mísí bok po boku mužů". Vyjádření hegemona, pod kterým se viklá židle, vyvolalo odmítavou reakci i u Jemenek, které do té chvíle seděly doma. Ve městech i na venkově.
"Pošpinil naši čest," rozzlobily se, pomalovaly si ruce protestními hesly a v černých nikábech, které jim odhalují jen úzký proužek na oči, se vydaly prezidentovi ukázat, jak moc se plete.
Na rozdíl od žen ze severu Afriky pouze čtvrtina Jemenek umí číst a psát, sotva sedmnáct procent dokončí střední školu a jen asi pět procent si jich samostatně vydělává, i když většina dře celý život doma nebo na poli. Případ Karmanové ale ukazuje, že se počet vzdělaných žen ve městech zvyšuje.
Bité Syřanky chtějí svobodu pro své muže
Syřanky vyhnala do ulic i touha setkat se svými zadrženými muži. V zemi je podle týdeníku Newsweek na třicet tisíc politických vězňů, o nichž nikdo nic neví. Režim to popírá. "Nařčení, že máme politické vězně, je pouhá lež," tvrdí generál Mansúr al-Turki z ministerstva vnitra. Napětí v blízkovýchodní zemi ale roste a ženy už nechtějí jen tak čekat. Tisíce jich nedávno zaplavily město Bajdá a vykřikovaly: Nenecháme se ponižovat!
Odejdi! Nápis na nikábu jemenské ženy vyzývá prezidenta Sáliha k demisi
Bezpečnostní složky Bašára Asada, který s jedenácti lety u moci představuje vedle ostatních arabských vůdců skoro benjamínka, si však při potírání protestů neberou servítky a nešetří ani ženy. "Dostala jsem několik ran, ale podařilo se mi utéct," citoval britský list The Guardian dceru prominentního politického vězně.
Naopak v Bahrajnu mohou ženy protestovat bez větších obav. Patřily dokonce k prvním demonstrantům na Perlovém náměstí. Některé přišly i se svými dětmi. "Na počátku nepokojů policie zakročila velmi tvrdě, ale ženy mohly stát okolo a dál mávat vlajkami policistům přímo před obličejem," popsala aktivistka za lidská práva Maryam al-Chawajová s tím, že ozbrojenci se zaměřovali na muže.
"Ženy mají při protestech velmi vlivnou roli a samy se vrhají do nebezpečí," řekl Nabíl Radžáb, předseda bahrajnského hnutí za lidská práva. "Starají se o raněné na ulicích a ošetřují je ve svých domovech, když se zranění bojí jít do nemocnice."
Na náměstí nás chtěli, teď máme jít domů
Jenže úspěšné protesty v ulicích jsou jedna věc, přechod k novým vládám druhá. A mnoho muslimek se obává, že tam se s nimi už tak moc nepočítá.
Ne všechny ženy chtějí změnuBylo by zavádějící tvrdit, že všechny ženy touží po změně. V San´á se před prezidentským palácem pravidelně srocují davy Sálihových příznivců a je mezi nimi i spousta žen. Své příznivkyně má i libyjský plukovník Muammar Kaddáfí, a to především na západě země. Tyto ženy také vyrážejí do ulic, zpívají a modlí se za svého vůdce, většinou ve skupinkách separovaných od svých mužských kolegů. Asi nejznámější stoupenkyní Kaddáfího je jeho 34letá dcera Ajša, libyjská ministryně pro ženské a dětské záležitosti. A kdo by neznal Kaddáfího ochranku, kterou tvoří pouze ženy (více čtěte zde). |
"Muži horlivě žádali, abych byla na náměstí, když jsme požadovali odchod Mubaraka, teď ale chtějí, abych šla domů," stěžovala si Egypťanka na náměstí Tahrír. Vyslovila tak frustraci mnoha žen, které po boku mužů volaly po svobodě a teď cítí, že jejich snahy budou nedoceněné.
V Egyptě k tomu všechno spěje. Například v komisi, která revidovala ústavu, nebyla jediná žena. V nové konstituci se tak neobjevuje ani zmínka o rovnosti šancí mužů a žen. "Prý teď není čas na ženská práva," uvedla zakladatelka skupiny za ženská práva Rebecca Chiaová. I v dočasném kabinetu jsou zastoupeni jen muži a Egypťanky se začínají bát, že po listopadových volbách jich v parlamentu usedne možná ještě méně než v Mubarakově éře.
Na druhou stranu v prezidentských volbách bude kandidovat proslulá moderátorka a novinářka Buthánia Kamelová, což je historický úspěch, i když pravděpodobně získá jen minimum hlasů. Už jen to, že kandiduje, vnímají Egypťané symbolicky.
Naprosto jiný přístup zvolili v Tunisku, kde podle některých hlavní boj teprve začíná. První bitva, dosazení žen do politiky, se zdá být vítězná. Komise, která chystá červencové volby (z pětiny procent tvořená ženami), začátkem dubna odhlasovala rovnoměrné zastoupení mužů a žen na kandidátní listině.
Ženy navíc neskončí kdesi na chvostu kandidátky, se svými mužskými kolegy se musejí střídat na vysokých pozicích a v nové vládě mají získat důležité funkce. Podobná opatření před lety zavedla třeba Skandinávie. Česko bez jediné ministryně by se mohlo inspirovat.
Někteří Tunisané s opatřením nesouhlasí, země podle nich nemá dostatek kompetentních žen. Tunisanky se brání. "Je to hloupost. Za Ben Alího byly ve vládě mraky mužů, o kterých se skutečně nedalo říci, že by byli brilantní, a když se začne mluvit o ženách v politice, každý se ptá na jejich kompetentnost," míní středoškolská učitelka Lejla Hamrúniová, která chce kandidovat za hnutí Ettajdid.
Syřanky protestují ve městě Dará (25. dubna 2011)
Protesty v Jemenu (26. března 2011)
Demonstrace v Jemenu (21. března 2011)
Mnohé povzbuzuje i fakt, že jednu z největších opozičních stran, levicovou PDP, vede žena: bioložka Maja Džríbiová. Hodně žen ji zřejmě bude následovat. "I venkovské oblasti mají totiž své právničky, učitelky a doktorky," řekla Hamrúniová v naději, že se volební zákon s danou kvótou pro ženy udrží i v budoucnu.
Revoluce je o režimu, ne o genderech
Většina žen z nepokojných států se brání názoru, že se účastnily demonstrací kvůli zajištění rovnoprávnosti. "Tato revoluce je o režimech, ne o genderu," uvedla Libyjka Mervet Zukíová.
"Muži a ženy v této revoluci bojují za stejnou věc. Chceme říkat, co si myslíme, a být sami sebou, být Libyjci. Chceme svobodu ve všech oblastech: sociální, psychologickou i ekonomickou," pokračovala a jako by slova převzala od Bahrajňanky Núr Džílálové, podle které "ženy neusilují o zlepšení svých práv, ale práv všech". Zatím se zdá, že krůčkem zahájily cestu k větší rovnoprávnosti.
