Kdyby se dávala Nobelova cena za drzost, dostávali by ji čeští komunisté v takové frekvenci, v jaké dříve Rusové vyhrávali hokejová mistrovství.
A Ransdorf by k jejich přebírání mohl psát projevy, které by ohromily i samého švédského krále. Kdo občas nezatoužil pod Grebeníčkem podpálit tribunu, nemá zřejmě srdce.
Ale podpalovat tribuny pod kýmkoli není správné, což musíme konstatovat nejen proto, aby nás někdo nežaloval z podněcování nenávisti vůči rase, národu a přesvědčení. Tak podruhé: rozčilení není program.
Někdejší bojovník proti komunistům pravil, že bouchačky zatím ještě nevytáhl. Aktivista propíchává pneumatiky policejního auta. Jiný aktivista policii spílá. A tak dále...
Říkají si – co dělat v zemi, kde bylo období komunismu prohlášeno za zločinné, ale komunisté jsou druhou nejsilnější stranou? Když si komunisté své rejdy řádně nahlásí a antikomunisté občas nikoli, spáchají přestupek antikomunisté.
Nebojte se, ono se jim nakonec taky nic nestane. Pravda, všechno se bude posuzovat podle zákona, ale všichni víme, jak to je. Žádný antikomunista za mříže nepůjde, leda by jednou policistu skutečně ztloukl.
A pak by to nebyl jen antikomunista, což je chvályhodné, ale navíc taky trouba, což chvályhodné není.
Kdyby si antikomunisté přinesli deset sirén a nenechali Grebeníčka mluvit, kdyby soudruha předsedu trefili pukavcem, až by zapáchal stejně jako jeho ideologie, četníci by možná chvilku pobíhali po Letné jako v grotesce, ale celkem by se nic nedělo. Kdyby si antikomunisté uspořádali a nahlásili vlastní akci, svoboda slova by byla dodržena. Nebylo by to tak zábavné, ale řekli by si své. Ani hlásit by to vlastně nemuseli, máme přece v Praze oficiální Hyde Park, kam zatím nikdo moc nechodí.
Jenomže komunisty je třeba vyšachovat jinak. Nedělejme si iluze, že roztají jako sníh na slunci, až se zlepší ekonomické a politické poměry.
To bychom totiž věřili v marxistickou tezi o základně a nadstavbě.
I tučný turista na pláži, kterému obsluha nosí koktejly pod slunečník, může být frustrován a volit extremisty.
Komunisté přijdou o hlasy nejspíše jen ve dvou případech. Zaprvé: objeví se schopný a nepříliš agresivní populista, který jejich hlasy vyluxuje a pak se s ním nějak půjde domluvit.
Zadruhé: objeví se nadprůměrně schopný, seriózní politik, kterého si lid pro charizma zamiluje a který bude schopen vysvětlit i nepříjemné věci tak, aby je lid překousl.
Alespoň na dva nebo čtyři roky, než to začne fungovat. S trochou štěstí by se možná podařilo uskutečnit alespoň variantu první. Varianta druhá zatím v naší politické bídě patří do říše pohádek.
Tak potřetí: rozčilení není program.
Může být dobrým východiskem pro akci, pokud hlavy včas vychladnou.
Jinak zbude jen ťukání na čelo a komunisté si budou dál vyskakovat.
