Anne Franková, autorka nejslavnějšího deníku světa, by slavila 80. narozeniny

Její deník se stal jedním ze symbolů tragického osudu milionů židů za 2. světové války. Židovská dívka původem z Německa Anne Franková si zápisky vedla v nizozemském úkrytu od třinácti do šestnácti let. Poté, co byl úkryt vyzrazen, putovala do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde v březnu 1945 zemřela. Dnes by jí bylo osmdesát let.

Deník byl pro Anne niterným důvěrníkem jejího dospívání, strachu a plíživých nenávistí, které ovládaly dny v uzavřeném prostoru. Kniha vyšla poprvé v roce 1947 (česky v roce 1956) a stala se literární událostí. Byla přeložena do více než 55 jazyků, prodalo se jí na 25 milionů výtisků a inspirovala řadu her a filmů. Dům na amsterdamské ulici Prinsengracht, kde se Anne s rodinou ukrývala, navštíví ročně kolem 800 tisíc lidí.

Na knize je ceněn literární talent mladičké dívky a její schopnost výstižného vykreslení nelidskosti holokaustu. Například pozdější jihoafrický prezident Nelson Mandela z deníku čerpal při svém dlouholetém věznění sílu žít dál. Václav Havel v roce 1994 řekl, že "odkaz Anny Frankové je stále živý".

Podle bývalého amerického prezidenta Johna Kennedyho je deník "jednou z nejnaléhavějších obhajob lidské důstojnosti" a ruský spisovatel Ilja Erenburg o ní napsal: "Za šest milionů mrtvých Židů mluví jeden hlas - nikoli hlas mudrce či básníka, ale hlas obyčejné mladé dívky."

Rodina úkryt budovala celý rok

Anne se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem v židovské rodině bankovního úředníka Otty Franka. Když jí byly čtyři roky, k moci se dostal Adolf Hitler a čtyřčlenná rodina (Anne měla ještě starší sestru Margot) uprchla do Nizozemska.

"Od května to s dobrými časy začalo jít z kopce: nejdřív válka, potom kapitulace a vpád Němců a pro nás Židy nastala bída," popisuje Anne okupaci Nizozemska Německem v květnu 1940.

Úkryt v zadním traktu amsterdamského domu, ve kterém sídlila firma Opekta založená otcem Anny Ottou Frankem, budovali její prozíraví rodiče více než rok. Anne dostala zápisník 12. června 1942 a poté, co hrozba transportů začala být akutní, se rodina Frankových 6. července 1942 do úkrytu přestěhovala. V izolaci prožila více než dva roky, později se k nim připojila i rodina bývalého Frankova obchodního partnera a jeden židovský zubař, celkem zde žilo osm lidí.

V srpnu 1944 byl úkryt prozrazen. Všichni jeho obyvatelé byli transportováni do koncentračních táborů a stejný osud potkal i dva muže, kteří lidem v úkrytu pomáhali.

Otto Frank

"Z koncentráků se stále vracely malé skupinky přeživších, snažil jsem se od nich zjistit, co se stalo s Margot a Anne. Nakonec jsem narazil na dvě sestry, které s mými dcerami byly v Bergen-Belsenu. Popsaly mi poslední utrpení a smrt mých dětí," popsal Otto Frank po válce.

Až na otce Anny všichni lidé z úkrytu zahynuli. Anne a Margot byly poslány do Bergen-Belsenu, kde v březnu 1945 krátce po sobě zemřely na tyfus.

Zatčení vedl policista Karl Silberbauer a jeho pomocníci od nizozemské policie. Spravedlnosti alespoň částečně učinil zadost lovec nacistů Simon Wiesenthal, s jehož pomocí byl Silberbauer v šedesátých letech zatčen.

Podle rakouské spisovatelky Melissy Müllerové, autorky jednoho z životopisů Anny, ukryté Židy nacistům prozradila uklízečka z domu na Prinsengracht. Britská spisovatelka Carol Leeová zase tvrdí, že to byl jeden z bývalých obchodních partnerů Otty Franka.

Poslední řádky napsala Anne tři dny před zatčením dne 1. srpna 1944. "Vidím, jak se svět pomalu mění v pustinu, cítím, že trpí miliony lidí. Ale když vzhlédnu k nebi, připadá mi, že se vše nějak obrátí k lepšímu, že tahle hrůza skončí, že se vrátí klid a mír," napsala ještě v červenci 1944.

Několik verzí deníku

Deník našly na podlaze dvě zaměstnankyně Opekty, které pomáhaly Frankovým v dobách nejhorších, a ty deník také po válce předaly Frankovi. Otec Anny, který se vrátil do Amsterdamu z Osvětimi, zemřel v roce 1980.

Zápisky před transportem

"Vidím, jak se svět pomalu mění v pustinu, cítím, že trpí miliony lidí. Ale když vzhlédnu k nebi, připadá mi, že se vše nějak obrátí k lepšímu, že tahle hrůza skončí, že se vrátí klid a mír," napsala Anne v červenci 1944.

Deník má několik verzí. Autorka totiž původní zápisky později přepracovala a literárně vylepšila. První nizozemský vydavatel z knihy odstranil některé pasáže, mezi nimi například sexuální názory mladé autorky, její otec zase nesouhlasil s tím, aby se čtenáři dozvěděli, že si podle dcery nerozuměl se svou ženou. Až později vyšly zápisky kompletní.

Autenticita Deníku Anny Frankové je někdy zpochybňována některými popírači holokaustu. Například britský historik David Irving označil deník v 70. letech za podvrh vyrobený až dodatečně, po válce, Anniným otcem. Expertíza ale pravost deníku potvrdila.

Existuje i několik následovnic Anne Frankové. Například v roce 2006 vyšel Deník české dívky Věry Kohnové. Tehdy dvanáctiletá židovská dívka z Plzně si psala deník od prázdnin 1941 do ledna 1942, kdy byli plzeňští židé transportováni do Terezína. Odtud putovala do polského města Izbica, odkud už se nevrátila.

annin kaštan zachránily podpěry

Jediný kontakt s vnějším světem během dvouletého skrývání představoval pro Anne Frankovou mohutný kaštan na dvoře amsterdamského domu. Viděla na něho jediným nezakrytým oknem z půdy domu, kde se úkryt nacházel. Před rokem to vypadalo, že nizozemská metropole o svůj nejcennější strom přijde. Starý kaštan totiž prožrala plíseň a hrozilo, že spadne. Ekologové a četné domácí i světové organizace se nakonec zasadili o to, aby strom dostal podpěry, a na dalších pět, možná i deset let je tak zachráněn. - čtěte Nemocný strom Anny Frankové ochrání před pilou podpěra