Všechny babičky, tety a rozvedený otec byli najatí herci. Policie, noviny a lidé, kteří osud rodiny sledují, jsou napálení diváci.
Pokud je to však celé doopravdy, odehrává se nám před očima ukázkový příklad toho, že ve společnosti mnoho věcí nefunguje.
Máme tady dva bratry, jeden je kudrnatý a druhý nakrátko, někdy je to naopak a občas jsou kudrnatí oba. Nikdo se v nich pořádně nevyzná, protože jeden nechodí do školy a nikdo se nestará, co s ním je. To je otřesné selhání úřadů.
Bylo by načase, aby to policie zjistila
Také proto mohl Ondřej skončit nahý v komoře. Máme tady dospělou ženu, která před lety zmizela známým z očí a nikdo o ní neví. Podivuhodné zjištění, že v Česku můžete jen tak zmizet.
Máme tady dívku, která se nijak nejmenuje a nikdy se nenarodila. Občas je a občas není, jak kdy. Ačkoli zrovna neexistuje, napsala dopis prezidentovi.
Bylo by načase, aby policie zjistila, odkud se vzala. V době testů DNA by to zase neměl být takový problém.
Máme tady sekty, které možná vymývají lidem mozky a možná jsou zcela mírumilovné.
Zamotaný příběh
Nepříjemné je, že o nich pořádně nevíme. Máme tady rodinu, která podle všeho lže. Psychologům se jejich vysvětlení zdají nepravděpodobná a nevěrohodná.
Otřesné pomyšlení na to, kolik takových rodin existuje a kolik týraných dětí se v nich může ukrývat.
Máme tady ženu, která své vlastní dítě svázala nahé v komoře bez oken. Mrazivá myšlenka: kolik lidí o tom vědělo a vědomě jí v tom pomáhalo.
Vládní úřady se zabývají zejména tím, jak chránit oběti v médiích. To je jistě správné, jen to nepomůže dalším dětem, které teď zrovna někde leží svázané. A pak tady máme celý ten zamotaný příběh, plný protichůdných svědectví, fám a záhad.
Konají se domovní prohlídky u Jakuba Patočky, pátrá se, odebírají se vzorky DNA, vyslýchají se svědci. A teď nám, milá policie, laskavě řekni, na co jste přišli. Místo toho mlčíte.
Nejpohodlnější by bylo, kdyby ani žádný týraný Ondřej neexistoval. Měli bychom klid od těch nepříjemných otázek.
