Skoro by se zdálo, že jsme tuto evidenci zřídili proto, aby blokovala podnikání. Původně mu měla naopak pomáhat tím, že zaznamenává důležité údaje. Každý z nich může vyčíst, co je jeho obchodní partner zač, kdo za něj může podepisovat důležitá rozhodnutí nebo čím vlastně ručí. Mělo by ubýt chaosu a podvodů.
Proti této hezké myšlence stojí zkušenost lidí z oboru: rejstříkové soudy se samy staly největší brzdou podnikání. Jejich vinou trvá rozjezd firmy déle, než je v tržní ekonomice únosné. A tak podnikatelé, kteří nemohou věčně čekat na úředníky, jednoduše uplácejí. Místo pořádku přinesly rejstříky korupci.
Jaké je řešení? Nehledejme je v Bruselu, ale u nás. Nespoléhejme však na Ústavní soud. Pokud bude muset přezkoumávat ty tisíce případů, které leží nepovšimnuty, stane se sám také brzdou. Riziko úplatkářství se jenom přenese od jednoho soudu ke druhému.
Řešení, které nezavání korupcí, už se našlo: soukromí registrátoři namísto státních, kteří nefungují. Návrh příslušného zákona už existuje. Nečekejme, že přechod na soukromníky bude bez problémů, ale rozhodně nebudou horší než pomalí a k tomu ještě úplatní státní úředníci.
Konkurence mezi soukromníky pomůže stlačit termíny. Místo o půlroku se začalo mluvit o dvou týdnech, zápis trvající pouhé hodiny prý také nebude problém.
Podívejme se na jiný příklad z justice: dokud měli dluhy vymáhat soudní úředníci, smáli se dlužníci svým věřitelům do očí.
Od zavedení soukromých exekutorů se hodně změnilo: neplatiči se konečně začali bát zákonů. Náprava je tedy možná. Pokud ji neuděláme, potom rejstříky raději zrušme. Je lepší je nemít vůbec než takto zkorumpované.
