"Angolané mají peníze a my je potřebujeme," svěřil se novinářům britského listu The Guardian José Luis Sousa. Sedmačtyřicetiletý Portugalec se do Angoly přestěhoval před čtyřmi lety a nyní zde provozuje tiskárnu. "Nakupují v Portugalsku i celém světě. Lidem v Portugalsku se tato situace nelíbí, ale oni mají peníze a my ne," vysvětluje.
Je jen jedním z desetitisíců Portugalců, kteří v uplynulých letech odjeli do své bývalé kolonie za prací. Důvod je jednoduchý. Lisabon válčí s nejhorší ekonomickou krizí od 70. let, nezaměstnanost dosahuje 15 procent a ekonomika se letos podle odhadů smrskne o 3 procenta.
Naopak Angola těží z bohatých zásob ropy, mědi, zlata a diamantů a její hospodářství vykazuje čísla, o kterých si Evropská unie může nechat jen zdát. Největší růst sice v posledních poněkud polevil, ale i tak se letos očekává až desetiprocentní zlepšení ekonomiky.
Podle konzervativních odhadů žije nyní v Angole asi 100 tisíc Portugalců, což je o 80 tisíc víc než před devíti lety. Využívají společného jazyka i pevných kulturních a obchodních vazeb, které vznikly během jejich koloniální nadvlády. Po zisku nezávislosti v roce 1975 se sice Angola propadla do vleklé občanské války, deset let se už ale těší míru a vyrostla v třetí největší ekonomiku subsaharské Afriky.
Mnoho pracovních příležitostí nabízí především stavitelství, Portugalci najdou uplatnění také v IT a bankovnictví. "Jazyk stále hraje podstatnou roli," říká majitel pizzerie v Luandě Luis Ribeiro. "A kulturní porozumění je také velmi důležité. Během 500 let jsme ovlivnili úplně všechno, včetně chuti zdejšího vína. A nepřátelství vůči nám je už dávno minulostí," dodává Ribeiro.
Prezidentská dcerka na nákupech
Angolská prosperita má však i stinné stránky. Hlavní město Luanda je jedním z nejdražších měst světa, hamburger tu stojí přibližně 30 dolarů (asi 600 korun). Ohromné nerovnosti mezi bohatými a chudými a 26procentní nezaměstnanost hrozí přerůst v konflikt mezi místními a zahraničními pracovníky.
Zatímco Portugalci míří za prací do Afriky, angolský kapitál proudí opačným směrem. Luandské elity si v Lisabonu pořizují luxusní rezidence a investují do portugalských energetických závodů a bank. Jedním z těchto boháčů je i nejstarší dcera angolského prezidenta José Eduarda dos Santose, která je s odhadovaným jměním 170 milionů dolarů jednou z nejbohatších žen Afriky.
Lisabon ale kvůli tomu čelí kritice, že poklady své ekonomiky přenechává pod cenou představitelům autoritářského a korupčního režimu. Dos Santos je u moci už 33 let, což z něj dělá druhého nejdéle vládnoucího afrického politika. V netransparentních volbách pořádaných minulý týden si opět zajistil drtivé vítězství.
Portugalci jsou ochotní nad autoritářskými způsoby angolského prezidenta přimhouřit oči a příliv ekonomických uprchlíků do novodobého Eldorada stále sílí. "Možná že se Portugalsko jednou stane angolskou kolonií," říká Sousa.
