Po letošní fantasticky úspěšné letní londýnské olympiádě si málokdo vybaví obavy, které zahájení těchto her předcházely. Nikdo o tom nemluvil, ale to, že dojde k více nebo méně úspěšnému útoku teroristů, považovali Londýňané bezmála za samozřejmost. Když se několik zpovykaných cizinců pobývajících v hlavním městě ohradilo, že se jim nelíbí, že střechu jejich domu obsadila skupina těžkooděnců z řad policie, ostatní nechápali, čemu se brání. Normální Londýňan by byl za zvýšenou ostrahu vděčný.
Ale největší obavy měli Angličané z toho, jak škrcený rozpočet povede organizátory k netradičním přístupům a Británii v očích světa ztrapní. Ve srovnání s rozmáchlými a finančními „bezednými“ Číňany organizátoři Londýna chodili s jednou kapsou prázdnou a s druhou vysypanou. Ze všeho, co jsme se dozvídali o plánovaném zahájení, šel strach. Organizátoři slibovali, že to bude prosté, anglické, vtipné, symbolické a trochu venkovské. Překládali jsme si to jako: velmi levné a zoufale trapné, nedůstojné a ponižující. A všem na očích.
Britští vojáci kráčí kolem olympijského stadionu v Londýně (24. července 2012)
Fiasko s bezpečnostní agenturou G4S, která měla původně bezpečnost kompletně zajišťovat, ale dva týdny před hrami oznámila, že nedodá potřebný počet strážných, rozbrnkalo nervy vládního kabinetu i obyčejného chodce. Ale nápad nasadit britské vojáky se ukázal nejen levnějším, ale i nesrovnatelně šarmantnějším řešením. Vojáci si svou netradiční roli vychutnávali a kromě profesionality vnesli do olympijských stadionů bodrost a dobrou náladu. Tisíce dobrovolníků ve vesele růžově modrých uniformách pak odpracovali osm milionů neplacených hodin coby organizátoři a pomahači všeho druhu.
Letecký záběr na rakety na střeše obytené budovy ve východním Londýně (13. července 2012)
Letecký záběr na rozmístěné rakety Rapier v parku v londýnském Blackheath(13. července 2012)
Anglický smysl pro humor nedovolil královně, aby se nechala zastupovat. S chutí si sama zahrála roli Alžběty II po boku Jamese Bonda. Pro Angličany uondané blbou náladou a vleklou ekonomickou krizí, byla olympiáda vítaným, vděčným a dokonce i poučným rozptýlením.
Najednou premiér plánuje nasadit armádu v případě stávek, BBC řeší, jak by se dobrovolníci mohli šířeji uplatnit v těžce zkoušené ekonomice. Když je jeden poslouchá, má pocit, že tohle už tady jednou bylo. Říkali tomu subotniky nebo Akce Z. Řadu českých, moravských a slezských vesnic pořád ještě hyzdí kulturní domy tímto způsobem postavené. Ale když dva dělají totéž, nikdy to není totéž.
Jak podotkla jedna univerzitně vzdělaná dáma, která dobrovolničí už několik dekád, ono to nebude tak jednoduché: „Olympijské dobrovolnictví fantasticky fungovalo, protože všichni jsme byli skvělým způsobem zaškoleni, informováni přesně o tom, jak časově náročné naše funkce budou a nakonec nám všem bylo mimořádně mile poděkováno.“
AHOJ DOBROVOLNÍCI. Člen české výpravy, kajakář Josef Dostál, se při závěrečném ceremoniálu zdraví s dobrovolníky z řad pořadatelů.
Angličané rovněž měli čas za posledních šest set nebo sedm set let vyladit pojmenování dobrovolníků. Když chcete volunteers (doslova dobrovolníka), málo kdo se přihlásí. Ale když hledáte stevarda, správce nebo koordinátora, najde se jich hned celá řada.
Novinář, který před půl stoletím pátral o tom, jaké to je pro Angličany na sestupu, by dnes došel k podobnému závěru. Snad jenom by musel dodat, že za padesát let si svůj život v úpadku vyjemnili obdivuhodně dekadentním způsobem.
