Zdá se tedy, že SPD dopadla až na skalnaté dno, CSU zažívá volný pád a CDU se opotřebovává. Jasnými vítězi jsou Guido Westerwelle a jeho liberálové z FDP, za nimiž následují Levice a Zelení - všechny tyto strany dosáhly nejlepšího volebního výsledku v historii.
Utekla politickému hrobníkovi z lopaty
Skutečnost je však o něco složitější. Nejjasnějším vítězem je Angela Merkelová. Kancléřka hrála o mnoho, postavila se nepříznivému vývoji a vyhrála jackpot. Na rozdíl od její strany je teď ona sama silnější než kdykoliv dříve. Dočkáme se tedy nové Merkelové - kancléřky, která se vymanila z pout SPD ve vládní koalici a nyní bude rozhodnější, více orientovaná na reformy a ochotnější podstupovat politická rizika?
Nesázejte na to. Merkelová se v předešlých parlamentních volbách jen o vlas vyhnula politickému zapomnění, když CDU přijala za svůj tržní radikalismus a v roce 2005 s ním vyšla do voleb. Poté se však objevil její nečekaný zachránce v podobě tehdejšího sociálně demokratického kancléře Gerharda Schrödera, po jehož divokém vystoupení v průběhu volebního večera spadla Merkelové kancléřská funkce do klína.
Jistě, štěstí a úspěch jsou v politice neoddělitelné. Merkelová se však od té doby nesnaží pokoušet štěstí. Naopak bez mrknutí oka nasměrovala CDU doleva, protože si z volební porážky křesťanských demokratů v roce 2002 a těsného vítězství v roce 2005 odnesla tři poznatky: Němci nechtějí vstupovat do války, nemají valné mínění o hospodářské reformě a většinou stojí nalevo od CDU/CSU.
Merkelová se mohla o tuto strategii pokusit, protože věděla, že ji zprava kryje FDP, která přitáhne voliče nespokojené se směřováním CDU doleva a poté vstoupí do koalice vedené CDU. Přesunem doleva Merkelová současně vytěsnila SPD z politického středu - kde se v Německu vyhrávají a prohrávají volby -, přičemž však dokázala v novém systému pěti stran vytvořit funkční většinu bez rizika nových koaličních konstelací a urputného vnitřního konfliktu.
Jinými slovy: tajemstvím volebního vítězství Merkelové bylo zajištění většiny pro pravý střed v zájmu prosazování víceméně středolevé politické agendy. Změna taktiky na straně Merkelové by nyní jen posílila zdeptanou SPD.
Nastane zúžení manévrovacího prostoru
Jistě, i "černožlutá" koalice CDU-FDP učiní jisté politické korekce - zpomalí odklon od jaderné energetiky, provede kosmetické změny daňového systému atd. -, aby nezklamala některé segmenty svých voličů a ekonomické podporovatele. Nicméně žádná razantní změna politického směřování nepřijde.
Vládnutí však pro Merkelovou rozhodně nebude hračka. V nadcházejících letech bude doma čelit hospodářské krizi, rostoucí nezaměstnanosti, vršícímu se veřejnému dluhu a demografickým problémům, zatímco v oblasti zahraniční politiky ji čekají nelehká rozhodnutí v otázce Afghánistánu, Íránu, Pákistánu a Blízkého východu. A protože navíc velká koalice skončila, nebude už kancléřka moci svalovat vlastní nečinnost na obstrukční politiku SPD. Její manévrovací prostor se zúží. Až dosud čelila Merkelová jen slabé nebo vůbec žádné opozici. To se velmi rychle změní, zejména vzhledem k možnosti navyšování počtu vojáků NATO v Afghánistánu. Od této chvíle bude kancléřka potřebovat vlastnost, kterou až dosud postrádala: schopnost vést a rozhodovat.
Potíže alternativy
Vítězství černožlutých navíc definovalo alternativu: červená, rudá a zelená. Staré politické tábory - levice a pravice - se prozatím vrátily. Pokud tato situace přetrvá do roku 2013 a dále, bude SPD čelit nezáviděníhodné výzvě. Bude muset zvládnout přeskupení sil zahrnující i možnou koalici s Levicí na spolkové úrovni, avšak bez přílišného posunu nalevo v politických otázkách. SPD společně se Zelenými bude muset přenést boj do politického středu, což jí bude bránit v soupeření s Levicí o krajní voliče.
Levice - strana, která vznikla z vládnoucích komunistů bývalého východního Německa a sociálně demokratických odpadlíků - se navíc bude muset zapojit do hry a osvojit si politický realismus. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je účast Levice v zemských vládách. Lze však jen těžko předvídat, zda bude taková dělba práce s rozčarovaným bývalým sociálním demokratem Oskarem Lafontainem vůbec možná.
A Zelení? Jejich rolí v této konstelaci bude zastupování střední vrstvy a ekologicky orientovaných voličů. Pokud však uvnitř levicového tábora nastane posun doleva, budou na tom Zelení tratit stejně jako jejich nejpravděpodobnější koaliční partneři.
© Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2009.
o autoroviJoschka Fischer byl téměř dvě desetiletí čelním představitelem německé Strany zelených, v letech 1998 až 2005 působil jako německý ministr zahraničí a vicekancléř. |
