Angela Merkelová porušila dva své dosavadní principy kancléřské moci: kancléř/ka musí stát v čele nejsilnější vládní strany, jinak nemá dostatečnou sílu a prostor pro politický manévr (poučení z chyb kancléře Gerharda Schrödera). Za druhé, ohlášení data odchodu z postu oslabuje postavení a autoritu toho, kdo tento post zastává.
Nabízí se otázka, co Merkelovou k takovému razantnímu kroku vedlo a jaký bude výsledek. Do roku 2016 byl základem úspěchu Angely Merkelové… její úspěch. Dosahovala jej svým racionálním a trpělivým vyjednáváním, schopností zbavit se elegantně vnitrostranických konkurentů, uměním kompromisu, velkou politickou kompetencí.
Několikrát také prokázala umění předejít neúspěchu - například když před volbami 2017 iniciovala přijetí zákona o manželství osob stejného pohlaví a vzala tak levici již poněkolikáté významné volební téma.
Ovšem situace Křesťanskodemokratické unie (CDU) se pod tlakem zprava (Alternativa pro Německo, AfD) i zleva (Zelení) stává neudržitelnou, a to od krachu jednání o takzvané jamajské koalici (CDU-CSU s liberálními FDP a Zelenými) na podzim roku 2017. Všechny strany velké koalice, „nechtěného dítěte“ voleb 2017, trvale ztrácejí podporu, zejména díky opakovaným veřejným rozmíškám mezi CDU a Křesťanskosociální unie (CSU).
Drastické volební ztráty CSU v Bavorsku a zejména CDU v Hesensku, způsobené do značné míry katastrofální image berlínské velké koalice, se zjevně staly poslední kapkou, která převážila nad tradiční tendencí Merkelové problémy „vysedět“ a udržovat status quo.
Merkelová nechce dopadnout jako její mentor Kohl
Nečekané ohlášení odchodu z předsednického postu CDU tak nese rysy preemptivního kroku: své straně chce dát Angela Merkelová šanci na obnovu. Zároveň se chce vyhnout osudu svého někdejšího mentora Helmuta Kohla a snaží se předejít tomu, aby se jí zbavila strana sama. Jistě by také ráda pomohla zajistit pokračování své koncepce CDU jako strany středu.
Takový vývoj by byl možný, kdyby se předsedkyní strany v prosinci stala na příklad dosavadní generální tajemnice CDU Annegret Kramp-Karrenbauerová, zjevná favoritka Merkelové. V takovém případě by také mohlo v zásadě fungovat i budoucí dvojvládí – tedy oddělení kancléřské a předsednické funkce.
Žádná koaliční strana si momentálně nemůže přát nové volby, a tak by se spolková vláda možná mohla udržet do konce volebního období v roce 2021, jak oslabená Merkelová navrhuje a své straně nabízí.
V CDU ovšem sílí chuť stranu změnit. Nositelem takové změny by se mohl stát charismatický konzervativec a neoliberální hospodářský expert Friedrich Merz, který po deseti letech ohlásil svůj návrat do vysoké politiky, z níž odešel mimo jiné z důvodu nesouhlasu se středovým kurzem Merkelové.
Merz má podporu konzervativních a liberálních hospodářských kruhů, včetně Wolfganga Schäubleho, šedé eminence CDU a v současnosti předsedy Spolkového sněmu. Při volbě Merze za předsedu by si CDU zřejmě otevřela šanci získat zpět část konzervativních voličů, kteří od CDU přešli k AfD. Složitější by však byla delší spolupráce mezi Merkelovou a Merzem. Ani koncepčně, ani osobně spolu nikdy spolupracovat neuměli.
Velký problém s konzervativním posunem CDU pod Merzovým vedením by ostatně měla i sociální demokracie (SPD), která se nachází téměř ve „volném pádu“ a je pod stále větším tlakem levicového proudu, aby koalici s CDU opustila. V tomto smyslu by byla mohla být volba Merze do čela CDU krokem ke konci kancléřství Angely Merkelové.
Odcházení Angely Merkelové: Vést nechce CDU ani německou vládu |
Další konzervativní a mladší kandidát Jens Spahn, opatrnější kritik Merkelové (dnes ministr zdravotnictví ve velké koalici), by byl zřejmě schopen v překlenovacím tříletém období s Merkelovou najít funkční modus vivendi. Z uvedených kandidátů má ale ve straně zatím nejmenší podporu.
Jestli tedy postupný odchod Merkelové opravdu proběhne v její vlastní režii je otázka s mnoha neznámými. Jisté je jen to, že dalších několik týdnů před sjezdem CDU v Hamburku, který se bude konat 7. až 8. prosince, zažijeme „v přímém přenosu“ dynamickou, demokratickou a jistě i kontroverzní debatu a následně pak předsednickou volbu, která může CDU a německou politiku perspektivně změnit stejně zásadně, jak to učinila Angela Merkelová.
