Je německá vládní krize skutečně tak vážná, jak píší německá média?
Je to největší krize Angely Merkelové. Důvodem jsou říjnové zemské volby v Bavorsku, které vedení Křesťanskosociální unie (CSU) v Mnichově vidí jako svoji prioritu. CSU v nich kvůli nešťastné konstelaci potřebuje nejen vyhrát, musí získat absolutní většinu, protože nemá perspektivního koaličního partnera. CSU proto bojuje o každý hlas.
Bavorský premiér Markus Söder a šéf parlamentní frakce CSU ve spolkovém sněmu Alexander Dobrindt otázku voleb předřazují před všechno ostatní. Heribert Prantl, známý komentátor Süddeutsche Zeitung, dokonce napsal, že pro bavorskou reprezentaci je na prvním místě Bavorsko, na druhém místě Bavorsko, na třetím místě žebřiňák s hnojem a pak teprve Německo.
Spor o vracení migrantůVe sporu jde o to, jestli by německá policie měla na hranicích vracet migranty, kteří kteří už byli registrováni v jiné evropské zemi. To prosazuje šéf CSU a ministr vnitra Horst Seehofer. Merkelová naopak tvrdí, že by to bylo proti právu EU a spustilo by to dominový efekt, protože stejně by se zachovaly ostatní země na migračních trasách. Merkelová si v pondělí vyjednala odklad do summitu EU na konci června, kde chce vyjednat společné evropské řešení. To je však značně nepravděpodobné. Proto se také chce pokusit vyjednat bilaterální dohody o vracení migrantů s Rakouskem, Řeckem či Itálií. |
Je to samozřejmě zlá nadsázka, ale něco na tom je a v tom současném konfliktu s Angelou Merkelovou je to velmi cítit.
Proč je pozice Angely Merkelové oproti jejím předchozím kabinetům oslabená?
Křesťanskodemokratické unie (CDU) měla velice špatný volební výsledek, dlouho se vyjednávalo o vládě a nakonec se musela obnovit velká koalice. To všechno je projevem oslabení. Jí by se samozřejmě lépe vládlo s dvěma menšími koaličními partnery.
Ve velké koalici nemají kancléři pozici vůdčího politika, ale spíše vyjednávače kompromisů. Ale tato krize je do značné míry překvapivá, protože vláda je u moci zhruba sto dnů a zpochybňuje ji vlastně sesterská strana. A musíme si také připomenout, že Merkelová před loňskými volbami reálně uvažovala, že z politiky odejde.
Merkelová získala čas do unijního summitu, který se koná 28. června. Jaká je šance, že se tam dobere nějakého řešení, které by Seehofera uspokojilo?
Malá. Jestli má Merkelová vůbec nějakou šanci na evropské půdě a v bilaterálních jednáních s dotčenými státy něčeho dosáhnout, bude hodně záležet na konzultacích s Emmanuelem Macronem (více zde: Ohrožená Merkelová získala spojence, v migračním sporu ji podpořil Macron).
Macron si určitě uvědomuje, že vláda Merkelové je skutečně ohrožená a tím pádem je ohrožený i jeho koncept evropské reformy. Macron potřebuje funkční německou vládu, která je proevropská. Na jeho pomoci a vstřícnosti nyní záleží, jestli Merkelová bude moci po summitu říci, že tu je nějaká cestovní mapa k tomu, aby jednotlivé státy nepropouštěly migranty dál, bude se pracovat na společném projektu azylové politiky a v bilaterálních vztazích se už něco dohodlo - například s Francií - a je to na dobré cestě. Otázka je, jestli by takový vágní výsledek Seehoferovi stačil.
Co se stane, když nebude?
Seehofer už nyní dal pokyn policii, aby na hranicích vracela ty uprchlíky, kteří nemají povolený vstup do Německa, protože tam už třeba jednou byli. Ovšem jestli po summitu a dalších konzultacích s Merkelovou dá pokyn nevpouštět do Německa uprchlíky, kteří už jsou registrováni jinde, tak Merkelová nebude mít jinou možnost než ho odvolat.
Vladimír Handl Pracuje na Katedře německých a rakouských studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, jako externista působí na Ústavu mezinárodních vztahů. Specializuje se na zahraniční a bezpečnostní politiku Německa a také na politické a historické aspekty česko-německých vztahů. |
Je sice pravda, že každý německý ministr je autonomní v plnění kompetencí ve svém rezortu, v článku 65 ústavy je však jasně řečeno, že tato autonomie musí být uplatňována v rámci směrů politiky, které určuje kancléřka. On tedy nemůže realizovat svoji linii proti její vůli.
Co by po Seehoferově pádu následovalo?
Pokud by Merkelová Seehofera zbavila ministerského postu, tak by to znamenalo, že ve vládě končí celá CSU. Merkelová by pak musela jít do Bundestagu s žádostí o vyslovení důvěry. CDU a sociální demokracii (SPD) nyní k většině schází pouze dva hlasy a Zelení tak FDP už naznačily, že by mohly Angelu Merkelovou podpořit a ona by tak mohla přežít.
Zelení by asi neměli problém jít do nové koalice s CDU a SPD, ale značná část CDU už teď má pocit, že ji Angela Merkelová posunula příliš doleva a taková koalice by mohla vést k určitému povstání v CDU. Druhá varianta je, že by do koalice šla FDP, a pak je otázka, jestli by to akceptovala SPD.
Třetí variantou je, že by vláda padla a Merkelová by nechala vyhlásit nové volby. Pak je velká otázka, jestli by znovu kandidovala. Osobně si myslím, že tato zkušenost je pro ni velmi tvrdá a velice bych se divil, kdyby nastoupila znovu. Myslím si, že by ani ve své straně nezískala dostatečnou podporu, protože značná část CDU by už uvažovala o někom jiném.
Co by to znamenalo pro další vztahy CDU s CSU?
Byl by to konec jejich sesterského vztahu, rozpad toho křesťanského svazku. CDU by pak šla do voleb i v Bavorsku a CSU by šla do voleb celostátně. To dosud nebylo: CSU kandidovala jen v Bavorsku a CDU ve všech spolkových zemích kromě Bavorska.
Včera jsem viděl první průzkumy, které ukazují, že tvrdá pozice CSU má u lidí sympatie. Zatímco v minulých spolkových volbách získala 6,2 procenta hlasů, protože kandidovala jen v Bavorsku, tak nyní by mohla v celostátním měřítku získat až 18 procent. CDU by získala 20 procent a SPD asi 16 procent. Takže by se úplně překreslila politická mapa. CDU a CSU by nejspíš opět jednaly o koalici, ale jako dvě konkurenční strany. Byl by to obrat doprava a Angela Merkelová by už u toho nebyla.
Co vlastně Seehofer sleduje tím, že spor s Merkelovou dál hrotí a je ochoten riskovat i pád vlády?
Seehofer v letech nejhorší uprchlické krize udělal všechno pro to, aby se prezentoval jako kritik Angely Merkelové a její politiky. Dokonce se o něm mluvilo jako o německém Trumpovi, který je v opozici vůči vlastní koaliční vládě. Osobně napadal kancléřku. Prohlásil, že Německo přestalo být právním státem. To všechno dělal proto, aby udržel Alternativu pro Německo pod deseti procenty. A stejně AfD získala 12,6 procenta.
Nyní vidíme nové vydání té samé politiky, akorát je o třídu ostřejší a Seehofer riskuje pád spolkové vlády. Otázkou je, jestli to na bavorské voliče bude fungovat. Seehofer se ale tím dostal do pasti. Otevřel hru, kterou za něj už nyní hrají jiní. On skutečně nechce ohrozit koalici, protože to je jeho jediná politická budoucnost. Je sice předseda strany, ale už není ani v Bundestagu, a když padne koalice, tak skončí ve velké politice a dřív nebo později i v čele strany. Kdyby chtěl tuto koalici potopit, tak by se sám střelil do nohy.
On chce jen prosadit ostřejší politický kurz v migrační krizi a chce posílit image CSU před volbami jako strany, která dokáže zabránit další uprchlické krizi. Ale teď už to převzali politici z Mnichova, pro které zachování spolkové vlády není priorita. Seehofer a Söder navíc nikdy neměli dobré vztahy. Seehofer dlouho nechtěl, aby se Söder stal jeho nástupcem. Nakonec ho sice akceptoval a podpořil, ale ten vztah je stále konkurenční. Proto si dokážu představit, že pokud Seehofer padne, tak to nebude nic, co by Söder oplakával.
Mají na ten současný spor mezi Seehoferem a Merkelovou vliv osobní animozity?
U Merkelové to roli nehraje, dokáže to dokonale odstínit. Je evidentní, že tam není blízkost, ale také je zjevné, že spolu dokážou vycházet a jednat. Seehofer sice někde za zavřenými dveřmi řekl, že „s tou ženskou už nemůže spolupracovat“. Ale představte si, co si asi říkají politici o sobě někde jinde. Podle mě to není faktor, který by ten spor zásadně ovlivňoval.
Seehoferovi dávají za pravdu i některé hlasy zevnitř CDU. Jakou má Merkelová nyní podporu ve své straně?
Je jasné, že CDU místo Merkelové nemá žádnou alternativu. Také frakce CDU ve Spolkovém sněmu se za Merkelovou postavila. Bylo ale také zjevné, že někteří členové vlády jako například Jens Spahn, ministr zdravotnictví, vůdce konzervativního křídla v CDU a pretendent na předsednictví strany Merkelovou v tomto konfliktu nepodporuje a spíše se drží stranou.
Značná část členské základny i vedení chová sympatie k ostřejší azylové politice a pozice CSU je jim blízká. Konzervativní opozice vůči Merkelové po volbách posílila, ale i tato část vidí, že za Merkelovou v současnosti není náhrada. Nutno podotknout, že uprchlická krize byla obrovský problém pro všechny politické strany, a to nejen v Německu. Posilují se obavy veřejnosti, konzervativní reakce a liberální mainstream se ocitl pod velkým tlakem.
Ještě k bavorským volbám. CSU se obává především Alternativy pro Německo. O této straně se přece vždy říkalo, že má základnu v bývalém východním Německu. Proč tedy její preference sílí i v bohatém Bavorsku?
Bavorsko je bohatá a šťastná země. Statistiky teď znovu potvrdily, že Bavoři se mají lépe než kdykoliv dříve. Bavorsko je zároveň konzervativnější než kterákoliv jiná německá země. A za třetí Bavorsko je hraniční země a celá ta obrovská uprchlická vlna přecházela především tudy.
Söder proti MerkelovéMarkus Söder ve středu odmítl společný rozpočet eurozóny, na němž se Merkelová dohodla s Emmanuelem Macronem. Není podle něj možné, aby se kancléřka snažila dovést další evropské země ke spolupráci v azylové politice sliby v oblasti finanční politiky. „Jsou to dvě zcela odlišné oblasti," zdůraznil Söder, který chce svolat jednání vedení koalice. zdroj: ČTK |
Panuje obava, že právě ten dobrý standard může být ohrožen. Bavorsko má co ztratit, a to vytváří politické napětí a příležitost pro populisty, kteří s tím tématem mohou pracovat.
Je to znát i z předvolebních akcí. Markus Söder (CSU) je velice nadaný politik a velice úspěšně na nich vystupuje. Je to bavič, atmosféra je báječná, lidé mu tleskají. Dokud nepřijde řeč na uprchlickou krizi a Merkelovou. Pak absolutní změna atmosféry, kritika, nespokojenost, křik. Takže on je touto konstelací docela hnán.
V Německu za poslední rok ubylo žádostí o azyl o 70 procent. Azylová politika se od uprchlické krize značně zpřísnila. A přesto právě nyní kvůli imigrační politice může padnout vláda a zhruba dvě třetiny Němců jsou pro to, aby vláda skončila, pokud si CSU neprosadí svoji. Co to vypovídá o tom, jak se změnil pohled Němců na migrační problematiku?
Německá společnost je znepokojená a má dojem, že ten problém se efektivně neřeší. Trochu si myslím, že je to virtuální záležitost. Statistika ukazuje, že v Německu je nejnižší kriminalita od roku 1992, v posledním roce klesla o deset procent. Posilují se policejní složky i soudy, stát tomu problému čelí posilováním svých struktur. Ale veřejnost to příliš nevnímá, protože všechno je okamžitě medializováno. A to nejen tradičními médii, ale i sociálními sítěmi. Dochází k emocionalizaci a hysterizaci politiky. To zažíváme i u nás.
18. června 2018 |
Zajímavé je, že i když společnost není spokojená s politikou, tak Merkelová vyhrála volby, a to poté, co do Německa přijala 1,5 milionu lidí. V žebříčkách popularity má sice „jenom“ 51 procent, ale její skutečný protivník Alexander Gauland (jeden z šéfů AfD, pozn. red.) je až na 12. místě s asi osmi procenty.
Migrační krize je velký společenský problém, který vyžaduje dlouhodobé řešení. Ale ten proces v zásadě nějakým způsobem běží a Německo není v krizi. Tím, že v roce 2015 vypsalo bianco šek a absorbovalo tu velkou uprchlickou vlnu, tak se vystavilo tomu globálnímu světu a to také znamená, že se čím dál víc ty globální konflikty snaží řešit.
Náš svět se hroutí, tuší Merkelová a studuje dávné apokalypsy |
V tuto chvíli mě kromě oslabení vlády Merkelové asi znepokojuje nejvíce to, co prohlásil Markus Söder. On říká, že končí „smluvně řízený multilateralismus“. To je prolomení tabu poválečné německé politiky. Musíme doufat, že to byla jen populistická pirueta, aby získal podporu. Pokud vysoce postavený německý politik začne zpochybňovat funkčnost multilateralismu a přebírá rétoriku Donalda Trumpa, tak to je skutečný problém.
Říká se, že Angela Merkelová už chtěla odejít z politiky, ale nakonec se kvůli vítězství Donalda Trumpa rozhodla znovu kandidovat. Projevuje se na ní v současné krizi nějaká únava či apatie?
Ona je spíš velmi opatrná, protože ten současný konflikt nechce vyhrocovat. To nebyl jen Trump, ale i brexit, posilování nacionalistických a euroskeptických sil v Evropě nebo konflikt na Ukrajině. Proto u ní nakonec převážil pocit povinnosti. To, že byla unavená, je samozřejmé. Vezměte si, kolika krizemi musela projít, kolik jich dokázala úspěšně zvládnout nebo aspoň zmrazit.
Dneska opět vystupuje z pozice povinnosti. A to nejen vůči Německu, ale i z hlediska toho, že řešení té současné vládní krize musí být mezinárodně zakotveno. Pokud možno evropsky a přinejmenším bilaterálně, protože vracení migrantů na hranicích by mohlo podkopat evropskou spolupráci a stabilitu.
