Dokud Topolánek vyhrával jedny volby za druhými, mohl si prezident podobné uštěpačné komentáře vyprávět jen se svými stoupenci u piva po tenise. Nyní, po debaklu ODS v krajských a senátních volbách, vystartoval naplno: Vyberte si, buď já, nebo Topolánek. Když se ho nezbavíte, já končím a podpořím novou stranu!
Poslechnou konzervativci čestného předsedu a zvolí novým šéfem Pavla Béma? Václav Klaus si sice jako pravidelný každoroční návštěvník kongresů vždy vychutnává nejdelší ovace vestoje, avšak už tam nestojí jen lidé dokola opakující jeho názory.
Skoro polovina z dnešních třiceti tisíc členů vstoupila do partaje po klausovské éře, takže nemusí zcela uctívat jeho slavné "myšlenkové schéma ODS" a vyznávat nenávist k bratrstvu "pravdy a lásky". Navíc od Klause se už odvrátili i někteří jeho věrní žáci, jako třeba ministr Petr Nečas.
Á že pan prezident trochu ztrácí instinkt a kontakt s realitou ve straně, jsou schopni připustit u kávy - samozřejmě jen potichu a mimo záznam - dokonce i někteří pražští občanští demokraté, jinak navenek Klausovi nejvěrnější zastánci.
Prezidentův výpad tak nakonec může paradoxně pomoci Topolánkovi a ublížit Bémovi. Jako se to už stalo před měsícem, když v televizním vystoupení ostře komentoval zodpovědnost Topolánka za volební debakl ODS.
Klaus tím vlastně po levém háku od Jiřího Paroubka veřejně přidal sraženému Topolánkovi ještě pravý hák z druhé strany. Kupodivu ho tím "nedodělal", naopak v ODS vyvolal solidaritu s krvácejícím premiérem a pomohl ho vzkřísit.
Na druhou stranu, jestliže Klaus opravdu práskne dveřmi, budou se ti, co zůstali uvnitř v místnosti, dlouhá léta hádat a vzpamatovávat z odchodu symbolu - za smíchu ČSSD.
Sociální demokraté nejlépe vědí, jak se strana rozhádá po rozchodu se svou ikonou. Umlčet sžíravé komentáře Miloše Zemana se jim po dlouhých šesti letech podařilo až nyní - drtivým volebním vítězstvím.
