Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Analytik Petr Robejšek: Naše demokracie stále více kastruje voliče

  8:48aktualizováno  8. října 9:02
Petr Robejšek se snaží společenská témata problémy formulovat jasně a rázně. V následujícím interview hovoří mimo jiné o stávající krizi elit, nástupu autoritářství, o peněžních toxických derivátech či o tom, nakolik reálná je možnost nové světové války.

Petr Robejšek | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Pane Robejšku, v poslední době se objevily informace, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy a německá kancléřka Angela Merkelová se dohodli, že za všech podmínek udrží Řecko v eurozóně. Jak vnímáte coby ekonomický analytik tyto informace?
Jedním z možných výkladů je, že jde o taktiku, která má za cíl, aby Řecko mohlo s co nejmenšími frikcemi (třenicemi - pozn. red.) opustit eurozónu – hlavní myšlenkou tedy je, aby tato skutečnost zůstala až do poslední chvíle utajena. Toto zapřísahání  tedy může znamenat snahu snížit riziko nepokojů a dalších konsekvencí, jaké známe z bankrotujících zemí.

Druhá možná interpretace říká, že toto prohlášení je stejně bezvýznamnou formulací, jako všechna předchozí. Hlavním faktorem zůstává, jak dlouho zůstanou trpěliví občané jak zadlužených zemí, tak ti, kteří musí jejich dluhy platit. Tato míra trpělivosti je aktuálně napnutá na nejvyšší stupeň, protože ochota občanů tolerovat pokračování dosavadní politiky je téměř u konce. Na to, aby se dosáhlo skutečné řešení, protože aktuální politické aktivity jsou pouze jeho oddalováním, nám zbývá stále méně času.

Čekáme tedy na to, až přijde silný německý politik - jelikož Německo je tahounem eurozóny a potažmo celé EU -, bouchne do stolu a řekne – už nebudeme platit na Evropu, respektive na líné Řeky?
To je zásadní otázka. Německo má zděděnou evropa-přátelskost, která souvisí s jeho historií. Německo je ve skutečnosti tou nejevropštější zemí na Starém kontinentu, což je velký rozdíl od všech ostatních, kteří tuto rétoriku též ovládají, ale ve skutečnosti jednají jinak. Německá vláda prozatím jednala vždy čistě proevropsky. Tato politická linie se však mění, postupně se láme. Změna diskurzu nepřichází z nenadálého procitnutí politiků do pochopení, jak se věci mají;  rozpoznat to mohli již dávno. Avšak voliči těď  politikům vnucují rázné kroky. Oněch zhruba pětadvacet poslanců Bundestagu, kteří dávají najevo, že nebudou podporovat dohodu Merkelové a Sarkozyho, jsou tlačeni hlasy ze svých volebních okrsků. Očekávám, že podobný tlak je vyvíjen na všechny poslance; otázkou dneška tedy je, kdy si elity uvědomí, že dosavadní politikou již nereprezentují národ. Tato chvíle se podle mého úsudku blíží.

Řecký ministr financí Evangelos Venizelos.

Řecký ministr financí Evangelos Venizelos.

Řítíme se tedy do propasti nerozhodností čelních představitelů nejsilnějších zemí eurozóny?
Když politici oddalují ony ekonomický účelné kroky, které by mohly eurokrizi zmírnit (nikoliv uhasit, ale pouze zmírnit), snižují si každým dnem počet  možností řešení, které mají k dispozici. Je to takový trychtýř, který se zmenšuje – když jsme se do systému v roce 2002 vrhli, bylo mnoho možností, jak věci uvést do pořádku. Vlak se řítí velice rychle a pokud nikdo nenajde  odvahu, pak politika ztratí i tuto omezenou operativní roli – nepůjde již o žádné rozhodnutí,  nýbrž situace sama nadiktuje další kroky.

Selhávají tedy naše elity?
To, co sledujeme minimálně poslední rok, je v mých očích selhání celé evropské politické scény na plné čáře. A když se na problém podíváme hlouběji, jde o celý systém – několik generací evropských politických elit selhalo. Ve filosofické rovině se můžeme dostat k úvaze o jakémsi soumraku bohů či dekadentní západní společnosti, která nedokáže vyřešit ani ty problémy, které si sama vytvoří.


Očekáváte tedy změnu systému vládnutí  nebo alespoň změnu řízení věcí veřejných?
Očekávám změnu nálady. V Německu nepůjde o změnu systému – samozřejmě se promění opozice s koalicí. Zde je ze strategického hlediska prakticky jedno, jakou barvu nese vlajkonoš – mantinely pro politická rozhodnutí jsou už tak úzké, že o to skutečně nejde. Avšak nálada ve společnosti donutí politiky dělat rozumnou politiku. To je velice zajímavý aspekt. V zatracovaných, takzvaně populistických stranách je reflektováno to, co společnost chce a to, co volí. Brzy se tedy mainstreamoví politici probudí, protřou si oči a uvědomí si, že za nimi již nestojí téměř žádní voliči, protože se v jejich programu nenacházejí.

Může se krize eurozóny stát klíčem k rozporu mezi Francií a Německem? Ve své knize Svět viděný z Řípu jste naznačoval, že německé přistoupení k Euru bylo geniálním tahem francouzských stratégů.
Ano, to byla velice dobře promyšlená záležitost. Německo mělo být původně zapřaženo do evropského projektu a jeho obrovský ekonomický potenciál měl být v něm rozdroben. Přesto však dnes zůstává hegemoniálním hráčem. Tím chci říct, že euro tuto promyšlenou roli nakonec stejně nesplnilo, naopak pouze ukázalo, že jej mohou mít jen ty nejsilnější země - jako je Německo a Francie. Dnes se euro jeví jako katalyzátor prosazení  klasických evropských geopolitických struktur, které ukazují, kdo na kontinentu vládne: Velká Británie, Francie, Německo a Rusko. Když vynecháme Rusko, tak evropský projekt měl původně směřovat k tomu, aby tyto tři země spravovaly Evropu k lepším zítřkům.

Vidíme však, jak byla tato vize mizerně provedena, bylo pro ni uděláno málo a proto se zmíněné geopolitické struktury opět prosazují. Paříž je v dnešní době hlavním městem jižní Evropy a snaží se jím být jako mocenský faktor. Takže abych odpověděl na otázku – ano, euro ukazuje, že tento evropský projekt byl postaven na příliš vágních formulacích, které rozhodně nepůsobí jako sjednocující prvek.

Demonstranti při jednom z protestních průvodů městem postříkali barvou fasádu

Demonstranti při jednom z protestních průvodů městem postříkali barvou fasádu athénské pobočky Bank of Greece (8. září 2011)

Je tedy dvourychlostní Evropa realitou roku 2011?
 Ano, přestože tomu praotcové Evropy chtěli zabránit, nepodařilo se. Oni zakladatelé dobře věděli, že Evropa je ekonomicky nekompatibilní, k vyrovnání této diverzifikace měly sloužit dlouhodobé kohezní fondy a strukturální programy v miliardové výši. Takto jsme se měli dostat do stavu, kdy Řecko bude nabízet něco víc, než jen olivy. Bohužel se tyto zdroje nepoužily na to, aby tam vznikl průmysl, ale doslova byly projedeny. Navíc EU praktikovala neuvěřitelně nákladnou agrární politiku, která neznamenala nic jiného, než udržování zaostalých struktur při životě; zemědělství opravdu není tím sektorem, který nese moderní ekonomiku. A jelikož se dlouhá léta téměř polovina evropského rozpočtu vkládala do rukou zemědělců, tento stav se silně zakonzervoval. Pokud dnes mluvíme o Řecku a podobných zemích, byly tyto státy cíleně a systematicky upevňovány v tom, aby zůstaly, jaké jsou – zaostalé a nekonkurenceschopné. Zde byla základní chyba, díky níž je dnes Evropa ve velmi špatné ekonomické kondici a hrozí jí rozkol mezi státy.

Petr Robejšek

Politolog a poradce pro strategické otázky. Devět let působil jako ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství Haus Rissen v Hamburku, dnes na volné noze. Tvůrce návrhu konceptu ekonomické diplomacie ČR . Vzdělával členy Generálního štábu německé armády, dlouhodobě se věnuje koučování nejvyšších představitelů státní a komerční sféry.

Vidíte někde světlo na konci tunelu? Tedy spíše, jakým směrem se vydat, abychom tento stav změnili?
Západní ekonomika se od sedmdesátých let nachází ve fázi strukturální růstové slabosti. Nejsme schopni produkovat opravdu vysoký růst – v průměru se dostáváme k číslům mezi 1,5 a 3,0 procenta. Tato výše růstu není schopna financovat rostoucí nároky obyvatelstva, které – aby se udržela u moci a udržela sociální mír – přesto uspokojuje politická třída. Politici dávají lidu žvanec, nabízí jim možnost, jak si udržet vysokou životní úroveň, ačkoliv jejich ekonomika na to nemá. Zde se odděluje zrno od plev. U nejsilnějších se tento problém ukazuje až později a u slabších to vidíme již dnes – viz Řecko. Základním problémem tedy je, že máme představu růstové společnosti, která je oním růstem schopna financovat konzumní chutě svých občanů. To nefunguje. A nikdo zatím nemá odvahu s tím cokoliv dělat. A zatím se dokonce i silné společnosti, jako je ta německá, rozpolcují na vrstvu superbohatých a rostoucí počet lidí, kteří chudnou a nůžky se dál více rozevírají.

Jinými slovy, mizí nám střední třída.
Rozhodně ano a zároveň přibývá lidí, kteří se neidentifikují se systémem, v němž žijí. Systém jim totiž nepřináší to, co je jim slibováno a co oni od něj očekávají. Co bychom tedy měli dělat? Pracovat na našem hodnotovém žebříčku – třeba zvažovat, jako hodnotu má například čas.

Druhou rovinou, a zároveň dítětem uvedené hospodářské politiky, je přebujelý finanční sektor. Finanční průmysl je naprosto předimenzovaný a neregulovaný; není divu, že produkuje virtuální peníze. Pro tyto virtuální peníze hledá možnost je investovat, ale nenachází ji v reálném hospodářství, protože to k virtuálním penězům nemá reálný vztah – způsobuje tedy chybné investice. Díky nim dochází k implozím a finančním krizím. Zmíněná situace státu, který si půjčuje na to, aby se jeho občané měli dobře a zvolili své politiky znovu, se ještě zhoršuje destruktivním vlivem finančního průmyslu; to se vymstí, když státy nejsou schopny platit za vydané dluhopisy.

Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy před

Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy před jednání Německa a Francie o řešení dluhové krize eurozóny. (Paříž, 16. srpna 2011)

Jedna z ekonomických teorií by radila více omezit možnost spekulací na finančních trzích. Jaké řešení byste navrhoval vy?
Sdílím tento názor. Je třeba zvolit  cestu radikálního proklestění onoho finančního houští; to  je jediná cesta zpět na světlo. Nechat některé banky padnout, nebo je trvale znárodnit banky a omezit některé možnosti investičního bankovnictví. . Nestačí jen striktně oddělit investiční bankovnictví od klasických operací, ale měli bychom některé obchody  a finanční produkty prostě zakázat.

Pro euro je například kritickou veličinou CDS (Credit default swaps) – dříve tento instrument opravdu fungoval jako pojistka, ovšem dnes se z toho však vytvořil samostatný trh – pro americké banky směrem k Řecku jde nyní o 35 miliard dolarů. To funguje následovně – jedna banka řekne druhé bance – já si chci u tebe pojistit tuto půjčku, kolik stojí pojistka (CDS)? Ona banka však toto riziko nechce nést sama a tak se pojistí u třetí banky, peníze se tak umocňují a zároveň se propojují. V komplexním řetězci se tak snadno dostaneme do situace, kdy banka, která se chtěla pojistit, se stane pojišťovatelem předchozích bank. Tento řetězec je velice zranitelný a hlavním důvodem je snaha bank o generování zisku. V minulých týdnech se například řecký dluh ve výši deseti milionů dolarů dal pojistit za cenu třech milionů. To je zcela absurdní situace.

Vlády by tedy měly razantně limitovat možnosti vytváření toxických derivátů?
Ano, a navíc by měla být striktně oddělena klasická a investiční banka. Když zkrachuje investiční  divize banky, což je vzhledem k rizikovosti jejích operací, velice pravděpodobné, tak to nestrhne všechny, ale jen ty, kteří s tím počítají. V USA toto upravoval zákon Glass-Steagall, který prezident Bill Clinton zrušil a podepsal se tak na současném rizikovém mixování rolí bank.

Když bychom se však drželi vašeho receptu a nechali bychom padnout banky, které zkrachují a pak bychom je zestátnili, byli bychom nazváni komunisty. Tím se okruhem dostáváme k první tezi našeho rozhovoru – krizi politických elit. Je vůbec v našich zemích politik, který by toto dokázal prosadit? Nehrozila by změnou strukturálních procesů válka, tak, jak tomu bylo mnohokrát v minulosti?
Neřekl jsem, že bychom měli nechat padnout anebo zestátnit všechny bank. Ale zpět k vaší otázce. Ano, nemůžeme ve světle nečinnosti politických elit takový vývoj vyloučit. Ostatně, kdybych mohl tyto tahy provést vlastním rozhodnutím, tak by mi bylo jedno, jak mi říkají – protože nutná rozhodná řešení nejsou komunistická, ani socialistická, nýbrž záchranná politika. Kapitalismus není nutné odstranit, nýbrž reformovat. Ve svém neoliberálním kabátu, nás do nynější situace zahnal. Zásadní restrukturaci považuji za legitimní a nutnou.

Banka UBS. Makléři.

Banka UBS. Makléři.

Když se vrátíme ke krizi politických elit – aktuálně nevidíme politika, který by byl schopen tyto strukturální změny proti vůli všech prosadit. Jak jej najdeme? 
Politici dělají to, k čemu je nouze donutí – jednají, když už nemůžou jinak.

Směřujeme tedy k nějaké formě expertní – úřednické vlády, tedy v přeneseném slova smyslu platónovské vládě filosofů, nalezne tato krizová poptávka na personálním politickém trhu člověka s požadovanou vůli, či snad diktátora?
Náš politický systém favorizuje měkká řešení a až jako poslední volbu vnímá tvrdé řešení – k této situaci se rychle blížíme. Demokracie přestane fungovat v přeneseném slova smyslu jako systém, který má problémy předjímat, než se stanou virulentními. Zůstane však fungovat ve své esenciální podobě. Demokratický  systém dokáže svou účinnost, když si samotní voliči vynutí tu správnou politiku, jelikož to, co doposud fungovalo, již nebude volitelné. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat.

Druhou možností samozřejmě je, že vznikne jakási forma autoritářské či diktátorské společnosti. Tam se můžeme dostat od dnes proklínaných populistických stran. Pokud jejich požadavky budou v rámci politické korektnosti stavěny do kouta a nebude k nim přihlíženo, pak vznikne ještě silnější politická poptávka a zvolen bude ten, kdo ji uspokojí. Nizozemský politik Geert Wilders či Praví Finové tuto potávku úspěšně uspokojují. Pak zůstává otázkou, kdo na špičce takové strany bude stát. Mě osobně také není Wilders nejsympatičtější, avšak on úspěšně dělá to, co po něm chtějí voliči. Pokud reprezentuje, co po něm chce zhruba 25 procent voličů, pak to není blázen, který si v rohu vymýšlí nesmysly. On akcentuje ten či onen problém, protože to nedokázaly udělat velké zavedené strany.

Petr Robejšek (vpravo) v rozhovoru pro Kavárnu on-line

Petr Robejšek (vpravo) v rozhovoru pro Kavárnu on-line

Pozorujete ještě nějaký významný trend v naší společnosti?
Naše pojetí demokracie se stává čím dál méně svobodným – naše demokracie doslova kastruje voliče. Delegujeme rozhodnutí na kastu expertů, o jejichž kvalitě můžeme mít své velmi oprávněné pochyby – viz ekonomové prosazující deregulaci trhů nebo autoři projektu euro. Protože jsou tito lidé zaštítěni silnou autoritou a neexistuje proti nim podobně mocný odpor, je těžké se této tendenci bránit. Napadá mne například ona známá likvidace žárovek ve jménu boje proti změnám klimatu. Neschopnost demokratických elit rozeznat a vyřešit aktuální problémy je zřetelná a krizové momenty, které prožíváme, tento její atribut ještě posilují.  Demokracie se stává komparativní nevýhodou vůči dnes rostoucím státům jako je Rusko či Čína, které k ekonomické prosperitě demokracii nepotřebují. Západní pojetí demokracie se tak stává nevýhodou, nicméně nikoliv samo o sobě, nýbrž kvůli selhání elit.

Jakým způsobem západní elity neumějí uchopit demokracii?
Elity nepoužívají demokracii jako mechanismus hledání správných odpovědí – nýbrž používají demokracii jako proces, v němž se deleguje moc v jejich prospěch a oni si zajistí klidný život. Důsledkem je, že se problémy  neřeší, nýbrž nechají se vyhnít, dokud to jde. Demokracie sama o sobě není nevýhoda, oslabuje ji způsob jak s ní zacházíme.
      
Jakub Janda je politolog a projektový koordinátor thinktanku Evropské hodnoty;
Ondřej Šlechta je je novinář a bezpečnostní analytik
     
      
     


Autor:


ZPRÁVY: 40 hasičských jednotek v boji s požárem motorestu, dálnice D10 byla uzavřena



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

Tvůrce Kanceláře Blaník opouští Seznam. Důvodem jsou neshody s vedením firmy

Z natáčení filmu Prezident Blaník

Lobbista Tonda Blaník bouchl do stolu. Tvůrce, který oceňovaný seriál vytváří, opouští internetovou televizi Stream...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj...

ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To...

ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.