Zatímco se političtí lídři snaží zachránit skomírající ekonomiky, miliardy obyčejných lidí drtí nejistota, hlad, diskriminace či pronásledování. "Vidíme sílící náznaky nepokojů a politického násilí," komentovala Irene Khan tvrdé reakce vlád na protesty proti zhoršení situace v Tunisku, Egyptě a jiných zemích.
Krize totiž nejvíce dopadla na chudé země třetího světa, kde loni prudce stouply ceny potravin. A podle Amnesty International používají některé vlády potravinovou krizi jako politickou zbraň.
Týká se to například Barmy, Severní Korey či Zimbabwe. Protesty kvůli nedostatku potravin tu státní aparát tvrdě potlačil, v Evropské unii zase narostla v důsledku zvýšené nezaměstnanosti netolerance vůči migrantům. Útokům extremistů byli v Evropě vystaveni i Romové, Židé a muslimové.
smutná data pro 157 zemí- V nejméně 81 zemích světa byla omezena svoboda projevu |
Kritika dopadla na hlavu vrcholných politiků i kvůli lhostejnosti, s níž přehlížejí porušování lidských práv v Gaze a Dárfúru, na východě Konžské demokratické republiky či na severu Srí Lanky.
Právě na bývalém Cejlonu skončila před několika dny čtvrt století trvající válka proti tamilským rebelům, vítězství si ale ještě v posledních momentech vybralo daň několika tisíc zabitých civilistů. - čtěte Při bojích na Srí Lance zemřelo o víkendu přes tisíc civilistů včetně dětí
"Lhostejná reakce mezinárodního společenství je šokující," prohlásila Khan.
Podobnou dvojakost vidí Amnesty International i v boji proti somálským pirátům. "Zatímco se do něj investují obrovské prostředky, nikdo neprokázal vůli zastavit dodávky zbraní, které zabíjejí somálské civilisty," píše se ve výroční zprávě. Stejnou lhostejnost vůči civilistům vidí Khan i v případě vojenských akcí v Afghánistánu a Pákistánu. - čtěte OSN: Exodus uprchlíků v Pákistánu je nejhorší od genocidy ve Rwandě
"Světoví představitelé musí stejně odhodlaně, jako investují do růstu ekonomiky, investovat i do ochrany lidských práv," vzkazuje závěrem Amnesty International.
negativní trendy roku 2008Vysvědčení světu podle AI Přestože země jako Brazílie, Mexiko či Indie zaznamenaly ekonomický růst, domorodým a marginalizovaným skupinám obyvatel byla upírána základní práva na důstojný život. Ve jménu ekonomického rozvoje došlo k nedobrovolnému vystěhování stovek tisíc obyvatel ze slumů a venkovských oblastí. Prudký vzestup cen potravin zapříčinil rostoucí hlad a nemoci. Zejména v Barmě, Severní Koreji a Zimbabwe vlády zneužily potravní krizi jako politickou zbraň. Nadále přetrvávala diskriminace a násilí na ženách. Vlády potlačovaly stále častější demonstrace proti zoufalé sociální a ekonomické situaci. V důsledku rostoucí migrace zavedly přijímající a tranzitní země přísná opatření s cílem zamezit příchodu migrantů. Významnou roli v této iniciativě hrála Evropská unie, která navázala spolupráci s vládami Mauritánie, Maroka a Libye. Miliony obyvatel musely opustit své domovy v důsledku ozbrojených konfliktů, extremistického násilí a nestabilní politické situace. Navzdory mírnému pokroku zůstala problémem beztrestnost pachatelů vážného porušování lidských práv včetně válečných zločinů. |
