„Je to vzácná genetická mutace a zdá se, že člověka chrání před biologickým stárnutím,“ vysvětluje vědec Douglas Vaughan, který studii vedl. Ta zahrnovala 177 členů amišské komunity v Indianě, přičemž 43 z nich je nositelem vzácné mutace genu zvaného Serpine 1.
Výsledky vědci zveřejnili ve středu v odborném časopise Science Advances.
Amišové jdou raději do vězení, než aby označili své bryčky trojúhelníkem |
Gen Serpine1 zjednodušeně řečeno v těle aktivuje protein, který brání nebezpečnému srážení krve. Podle vědců se však zdá, že zabraňuje i stárnutí buněk.
Indianská odnož kultu je podle izraelského listu The Times of Israel jedinou známou skupinou, ve které se tato mutace vyskytuje. Osud jejích nositelů však závisí na tom, zda po rodičích zdědí dvojici takto zmutovaných genů, či ne. Pokud ano, hrozí jim porucha srážlivosti krve.
Odběr krve byl pro mnohé amiše první v životě
Šťastlivci s jednou mutací ale podle studie mají zdravější metabolismus, nižší riziko cukrovky i dalších nemocí spojených se stárnutím a dožívají se v průměru až o deset let vyššího věku než jejich souputníci. Vědci prošli také rodokmeny nositelů mutace tři generace nazpět a zjistili, že se i jejich předci s jednou mutací dožívali v průměru 85 let a žili tak významně déle než ostatní amišové v komunitě.
Kvůli studii museli amišové projít důkladným lékařským vyšetřením, což byl pro mnohé z nich šok. „Někteří mladí muži, kterým jsme brali krev, omdleli. Až dosud jim totiž nikdo nepíchl injekci,“ popsal pro list The New York Times Vaughan.
Ne všichni vědci s výsledky studie souhlasí a upozorňují, že se autoři zabývali jen velmi malou skupinou lidí. Americký geriatr Nir Barzilai uvedl, že se zabýval dalšími čtyřmi uzavřenými skupinami včetně aškenázských židů a jiných amišských komunit a že studoval jiné mutace genů, které také mohou o dekádu prodloužit život. „Serpine1 není přesvědčivě gen dlouhověkosti,“ říká.
„Budoucí studie nám umožní prozkoumat rozvoj cukrovky a dalších nemocí spojených s věkem a možná i zásadní rozdíly ve zdraví a délce života mezi lidmi,“ doufají však autoři studie.
Amišů přibývá, v USA jich žije 300 tisíc
Amišové jsou křesťanská odnož známá staromilským způsobem života. Nepoužívají moderní dopravní prostředky, telefon nebo elektřinu, správní křesťané totiž podle nich nepodlehnou svodům moderního světa. Jejich svět se zastavil v 17. století a podle ortodoxního výkladu tak jsou hříšné třeba i knoflíky na oblečení. V současnosti se v USA vyskytuje několik odnoží amišů, více či méně pokrokových.
Muži si nechávají narůst hustý vous, knír však u nich neuvidíte - je totiž symbolem vojáků a amišové jsou přesvědčení pacifisté. Ženy a muži v komunitě nosí prosté oblečení a distancují se od okolního světa. Zastávají ideu, že žena je podřízena muži. Jejich hlavní obživou je zemědělství, případně výroba nábytku. Většina z nich mluví německým dialektem, takzvanou pensylvánskou němčinou.
Jen ve Spojených státech amišů setrvale přibývá. Podle serveru AmishAmerica jich je nyní téměř 300 tisíc. V roce 2010 psal český religionistický časopis Dingir o studii, která počet Amišů v USA odhadoval na 249 tisíc. A v roce 1992 měly americké komunity dohromady pouhých 124 tisíc členů. Studie se však zaměřovala jen na nejtradičnější amiše, kteří ještě nejezdí autem.
Amišové jsou z velké většiny potomky jediného páru, který se do Nového světa kdysi přistěhoval ze Švýcarska. „Téměř všichni jsou potomky asi pěti tisíců amišů, kolik jich bylo na počátku 20. století. Sňatky amišové uzavírají pouze mezi sebou; pro rodiny je typické, že mají velký počet dětí. (...) Amišové křtí pouze dospělé, kteří se pro setrvání v komunitě sami rozhodli (přičemž před tím mladí postupují zkoušku, při níž se seznamují s vnějším, tzv. anglickým, světem a jeho ‚svody‘),“ píše dále Dingir.
Většina se nakonec vrátí. Jednou z těch, kteří se však rádi vzdali přísného života ve středověku, je i modelka Kate Stoltzová. Většina komunit se nachází v Pensylvánii, Ohiu a Indianě, ale čím dál víc se stěhují na západ. „Jsou příkladem protestu proti většinovým představám o pokroku a o tom, jak dosáhnout dobrého a šťastného života,“ cituje časopis také odborníka Donalda Kraybilla.