Za to, že Spojené státy vyvíjejí novou superzbraň, prý může Usáma bin Ládin. Řečeno s nepříliš velkou nadsázkou. Kdyby totiž Američané takovou hyperrychlou střelu měli dříve, mohl být mozek Al-Kajdy dávno po smrti a Američané nemuseli počítat oběti 11. září.
Také proto prý prezident Barack Obama nyní podpořil stratégy Pentagonu v jejich snaze takovou zbraň (systém) získat. Zadání je jasné: Zasáhnout a zničit z území USA jakýkoli kout světa do jedné hodiny. A to s takovou precizností a s tak drtivou silou, že by to omezilo závislost Ameriky na jejím jaderném arzenálu.
Také jde o to, umět maximálně zužitkovat „horké“ zpravodajské informace. Zlikvidovat severokorejské rakety v době, kdy se teprve chystají ke startu, zbořit íránské jaderné zařízení, dokud je ještě čas, zasáhnout arciteroristu přesně v době, když je ve své skrýši. To všechno bez použití jádra.
Bin Ládin by neprchl
Program Prompt Global Strike (pohotový globální úder) není nová záležitost. Tuto koncepci schválil už v roce 2003 prezident George W. Bush. Prý přitom myslel zejména na bin Ládina.
Nová třída hypersonických střel by totiž měla létat zhruba sedmkrát rychleji, než to dokážou rakety Tomahawk. Právě ty v roce 1998 přiletěly do výcvikového tábora teroristů z Al-Kajdy na území Afghánistánu příliš pozdě. Usáma bin Ládin tam sice předtím byl, ale stačil se přemístit jinam.
Dlouho se nevědělo, jak se k programu PGS postaví prezident Obama, zda ho nepošle na smetiště. Nositel Nobelovy ceny míru to však neudělá. Proč také? Vždyť systém vhodně doplňuje jeho protijadernou odzbrojovací iniciativu.
„Schopnost zaútočit na širokou paletu cílů a s mezikontinentálním akčním rádiem, bezprostředně a bez užití jaderných zbraní, má stěžejní význam pro národní bezpečnost Spojených států,“ citoval list The Times Daniela Goura, amerického vojenského analytika.
„Cílem je poskytnout rychlost a přesnost úderu z americké pevniny do všech oblastí v případě konfliktu nebo nebezpečí,“ řekl před časem generál James Cartwright.
Pravda však také je, že plán pohotového globálního úderu přináší celou řadu těžkostí. I pro „obamovské“ iniciativy. Už zájem prezidenta o tento nejaderný zbrojní program poplašil Čínu a Rusko a zkomplikoval jednání s nimi o redukci nukleárních arzenálů.
Jak poznáme, že se nejedná o jádro?
Nové zbraně mají být odpalovány ze vzduchu, země i z moře a nést je mají rakety dlouhého doletu. Ve vývoji jsou údajně dva typy hlavic.
První nad cílem rozpráší několik tisíc wolframových tyček, které dopadnou rychlostí přes 20 000 kilometrů v hodině a zničí vše na ploše 300 čtverečních metrů. Druhá, rovněž kovová hlavice, má být z jednoho kusu a spoléhat se na pustošící kinetickou energii, která zlikviduje vše, co jí stojí v cestě.
„Konvenční zbraně s neomezeným dosahem jsou schopné snížit roli těch jaderných,“ uvedl nedávno pro AP americký viceprezident Joe Biden. Ale jak poznáme, že vypuštění takových raket není začátkem jaderné války? kontrují třeba Rusko a Čína. Dovnitř hlavice, do toho, co obsahuje, přece nikdo nevidí. Také podle řady analytiků by právě z tohoto důvodu mohly nové zbraně riziko jaderné války naopak zvýšit.
Je snadné si představit, že odpálení „nové“ rakety může vyprovokovat neodpovídající reakci některé jaderné mocnosti. „Toto není cesta k další Nobelově ceně míru,“ tvrdí třeba Dean Cheng, americký expert na Čínu.
