Pitcher do armády vstoupil hned po tom, co vystudoval univerzitu v Kentucky. Jeho snem vždy bylo stanout bok po boku "paragánů". To se mu také podařilo a z kraje roku 2012 byl poslán do Afghánistánu. O dva měsíce později byl spolu s menší jednotkou na průzkumné misi. V jednu chvíli ho zavolala příroda a on si proto odskočil na kraj cesty.
Pak uslyšel nenápadné prasknutí. "Podíval jsem se dolů k nohám a v duchu jsem si řekl 'Ou'," svěřil se reportérům serveru washingtonpost.com Pitcher. O několik desítek minut později už ležel na operačním sále polní nemocnice. Nastražená mina mu utrhla levou nohu pod kolenem.
O dva dny později byl převezen do americké vojenské nemocnice v německém městě Landstuhl. Tam měl podstoupit další operace a dlouhou rekonvalescenci. Hned po příjezdu na svůj Facebook napsal: "Já se vrátím!"
Návaly vzteku a alkoholismus
O několik týdnů později byl konečně převezen do Spojených států. O jeho zatvrzelosti a vůli vrátit se k obyčejnému životu svědčí i to, že i přes zákaz lékařů se účastnil promoce své přítelkyně. Vzpurnost lékařským postupům se mu však vymstila. Po návratu do nemocnice se musel potýkat s celou řadou infekcí.
V červnu 2012, když si Pitcher zaskočil do nemocniční posilovny zvedat činky, za ním lékaři přispěchali s další nepříjemnou zprávou. Pitcher měl zanedlouho dostat protézu, kvůli nové infekci však musel čekat další měsíc. Podle jeho přítelkyně Michel začal Pitcher trpět návaly vzteku a začal také pít. Později trpěl závislostí na prášcích na tlumení bolesti. "Byl jako zombie," prozradila Michele.
Přes léto roku 2012 se však v Pitcherovi něco zlomilo a začal se ubírat jiným směrem. "Bylo jasné, že touhle cestou jít nechce," vzpomíná jeho otec. Po tom, co konečně dostal umělou končetinu, se s ní během jediného týdne naučil chodit. Třikrát denně začal chodit do posilovny a na podzim se účastnil tradičního armádního běhu Army Ten-Miler, při které vojáci v plné polní absolvují závod končící u Pentagonu.
V lednu 2013 Pitcher splnil fyzické testy americké armády. Zvládl 80 kliků, 80 sklapovaček a uběhl dvě míle za 14 minut a 23 sekund. Bodově se v testech umístil v horních deseti procentech všech zúčastněných zdravých vojáků.
Zpět v akci
V červnu loňského roku už stál v otevřených dveřích letounu C-17. Čekal ho zkušební seskok. V tu chvíli netušil, zda jeho protéza vydrží tvrdý dopad na zem. O své budoucnosti měl však jasno – chtěl se vrátit do armády. Vyskočil a padal dolů k zemi. "Když jsem padal na padáku k zemi, pořád jsem si opakoval poučku, kterou nám vtloukali do hlavy při výcviku – držte nohy a kolena u sebe," vzpomíná Pitcher. Předvedl perfektní přistání. Protéza vydržela. "Dobře, tohle bych zvládl," řekl po úspěšném seskoku.
S postupem měsíců o sobě na malou chvíli zapochyboval. "Opravdu je návrat do armády správným krokem?" ptal se sám sebe. V prosinci však bylo jasné, že se o správný krok jednalo. Pitcher vedl svou první misi po návratu do armády. Vrátil se na místo činu – do Afghánistánu.
Po příletu do země se stal velkou atrakcí pro afghánské vojáky a policisty. Neustále se ho ptají, zda se s ním mohou vyfotit. Nikdy totiž neviděli, aby se voják, jenž v boji přišel o nohu, vrátil zpět do armády. "Naše vláda se o nás takhle nestará. Když přijdeme o nohu, jsme jednoduše neužiteční," svěřil se jeden z afghánských vojáků.
Pitcher říká, že být neužitečný pro něj není variantou. Do akce prý nyní vykračuje vždy levou nohou. S úsměvem dodává, že je to kvůli tomu, kdyby zase stoupl na minu. Pak by totiž přišel jen o botu.
