"Neudělal jsem to." V mikině s tímto anglickým nápisem se ukázal na veřejnosti prošedivělý Afroameričan David Bryant poté, co byl ve čtvrtek po dlouhých 38 letech popuštěn na svobodu.
Poslední víkend, který dnes šestapadesátiletý muž strávil na svobodě, byl v roce 1975. Tedy v roce, kdy u nás na Hradě vystřídal Gustáv Husák Ludvíka Svobodu, v Británii Johnny Rotten založil punkovou kapelu Sex Pistols a o mobilních telefonech či laptopech snili jen vizionáři.
Bryantovi bylo osmnáct let, když ho soud poslal za mříže kvůli napadení, znásilnění a zavraždění osmileté Karen Smithové. Holčičky, jejíž rodiče dobře znal a občas k nim chodil na večeři. Karenino tělo se tehdy v březnu 1975 našlo ve schodištní šachtě obytného domu v Bronxu.
Zmatený Bryant se nejprve přiznal, pak už ale tvrdil, že je nevinný. A byl vytrvalý. Neustále posílal k soudu odvolání. "Víte co, není zrovna ideální být ve vězení za znásilnění a vraždu osmileté holky," popsal Bryant po propuštění americkému listu The New York Daily News. Spoluvězni jej několikrát zmlátili a jednou dokonce málem ubodali. Nejhorší ale podle něj byla naprostá osamělost.
"Nemám ani floka"
“Jediné, co jsem měl, bylo vědomí, že jsem nevinný. Byl jsem sám. Neměl jsem nikoho," popisoval Bryant takřka čtyři dekády ve vězení. Nakonec se však propuštění dočkal. Když však ve čtvrtek odjížděl na další odvolací stání, nevěřil, že by se nevrátil zpátky do své cely v newyorské káznici Marcy.
"Vylezl jsem z autobusu a věřil, že mě do něj za chvíli zase naženou. Je těžké popsat moje pocity," uvedl poté, co soudce Seth Marvin z Bronxu nařídil jeho propuštění. Své rozhodnutí opřel o procesní pochybení. Soudem jmenovaný obhájce obviněného Paul Auerbach kupříkladu nikdy nepožádal o ověření krevní skupiny a spermatu svého klienta, což mohlo proces zvrátit v jeho prospěch.
Když se Bryant dozvěděl o propuštění, ovládla ho radost - a pak panika. "Nemohl jsem tomu uvěřit. Nejprve jsem měl radost, jenže tu rychle vystřídala hrůza," uvedl muž, který se u soudu po vyřčení rozsudku rozplakal.
"Nemám matku, ani bratra či sestru. Nemám kam jít. Nemám ani floka. Co budu dělat? Pořád ještě nevím," popsal Bryant, jehož nejvíc trápí, že se verdiktu nedožili jeho nejbližší. "Zemřeli, aniž by se dozvěděli pravdu. To je těžké. Vždy byly trochu pochyby. Přál bych si, aby tady teď mohli být," dodal zklamaně.
