Stručně řečeno delegáti místo vyřešení globálního problému dospěli ke kompromisnímu řešení, jak si o problému v budoucnu opět pokecat.
Rozhodující pro dosažení tohoto ceněného kompromisu byly ústupky americké delegace. Právě USA jsou totiž dlouhodobě viněny největším znečišťováním atmosféry průmyslovou výrobou, pročež i kritizovány za neochotu významně financovat nápravu.
Teď se ale ten obraz amerického kazisvěta začíná komplikovat. Byli to američtí vědci, kdo ve středu přišli s dosud nejhrozivější prognózou tání Arktidy.
(Neroztaje v roce 2100 ani 2040, ale za 6 let anebo ještě dřív). V Americe se pak mění politické klima, což je zřejmé třeba z ohlasu ekologických apelů Alberta Gora.
Američané po Bushovi mohou být rychle lídrem v boji za záchranu Země: i v budoucnu budou jistě peníze až na prvém místě, ale zatímco se dosud profitovalo z oteplování planety, dá se předpokládat, že už za pár let bude výnosnějším byznysem ochlazování.
Dříve asi, nežli by se politici shodli na prevenci, bude už prevence neaktuální. Lokálně se budou řešit důsledky globální katastrofy. Zrychlování změn je totiž tak rychlé, že co jsme měli optimisticky za hrozbu pro naše vnuky, potká už nás.
Vezměme přirovnání pólů k chladiči, bez kterého se zadře motor. Není vzrušující třeba představa, že se do šesti let zastaví Golfský proud a Evropu potká doba ledová?
Proč se zajímat o "americké klima"? USA dosud platily nejen za viníka, že se nic nedělá, ale i za záminku, proč nic moc nedělat. Američany neoslovil kjótský výmysl čelit globální klimatické sebevraždě obchodem s povolenkami na sebevraždu. Nehráli si s námi na prevenci. V katastrofě ovšem partu tradičně drží.
