Dahomejské Amazonky byly ženskou armádou v západoafrickém Dahomejském království. To existovalo v letech 1625 až 1894 a rozkládalo se převážně na území nynější Beninské republiky. I když Amazonky představovaly jedinou zcela ženskou armádu a obávané válečnice, ani v samotném Beninu se o nich moc neví.
Beninský ekonom a profesor mezinárodních vztahů na Princetonské univerzitě Leonard Wantchekon přičítá slabé povědomí francouzské koloniální nadvládě. „Francouzi zajistili, že historie je neznámá. Řekli, že jsme zaostalí, že nás potřebují zcivilizovat, ale zničili všechny možnosti pro ženy, které neexistovaly nikde ve světě,“ řekl listu The Washington Post.
Tým beninských výzkumníků ze soukromé, Wantchekonem založené univerzity African School of Economics chce rozšířit znalosti o Dahomejských Amazonkách a najít jejich potomky. V beninské tradiční kultuře se historie předává stále především ústně, a potomci proto bývají klíčovými zdroji informací o jejich předcích. Ti, kteří si je ještě pamatují jako své babičky, jsou už v požehnaném věku a postupně vymírají.
„Příběhy vymírají s lidmi,“ uvedl jeden z výzkumníků Serge Ouitona. „Amazonky byly mocné. Měly vliv. Ale všichni o nich přestali mluvit po koloniálním dobytí.“
Královy manželky
Není jasné, jak oddíly Amazonek vznikly. Podle některých údajů je zakladatel království, panovník Houegbadja, vytvořil z lovkyní slonů, z nichž učinil vlastní ženskou ochranku. Amazonkám se proto říká ahosi, „královy manželky“. Označují se též za mino, „naše matky“.
Za první Amazonku a někdy i jejich zakladatelku je považována králova dcera Hangbe, která je dodnes považována za jejich patronku. Někteří historici ale zpochybňují, zda skutečně existovala.
Král Gezu (1818–1858) a následující panovníci začali válečnice od dětství trénované v umění boje využívat v dobyvačných válkách při rozšiřování své říše. Ženské vojenské jednotky jim poskytovaly přísun otroků sloužících jako levná pracovní síla na dahomejských polích nebo jako nástroj směny při obchodu s Evropany.
Dahomejské Amazonky ovládaly muškety, kanóny a další v té době dostupné zbraně. Obávány byly ale především pro svůj zvyk stínat nepřátelům hlavy. Francouzský koloniální správce Jean Bayol v roce 1889 popsal, jak jedna Amazonka v rámci tréninku usekla hlavu zajatci a spolkla krev, jež ulpěla na zbrani.
Amazonky existovaly. Vědci našli hroby skytských válečnic |
Francouzští kolonizátoři se stali v roce 1892 zkázou nebojácných Amazonek. Skoro dva tisíce jich zemřely po bitvě s francouzskými expedičními silami a údajně jen 50 jich přežilo. I francouzský generál psal o „důkazu jejich velké odvahy“.
Část jejich potomkyň stále udržuje tradici naživu. Pořádají symbolickou ceremonii, kdy „královna Hangbe“ představovaná jednou z žen předsedá náboženskému rituálu. Její strážkyně nad ní drží deštník pokrytý symboly.
„Ona je naše královna. Naše bohyně. Zemřely bychom pro ni,“ řekla reportérce stanice BBC čtyřiadvacetiletá sekretářka Rubinelle.
Ženy vzbuzující úctu
Někteří obyvatelé beninských vesnic si vzpomínají na úctu, kterou jejich předkyně vzbuzovaly. Houédanou si pamatuje, jak její amazonská babička vařila pro děti sousedů. Když měly problémy, prchaly k ní domů.
„Rodiče je zde nemohli zbít,“ vysvětluje Houédanou. „Všichni věděli, že stará dáma by zápas vyhrála.“
Počet žen v armádě roste. Máme i palubní střelkyně, říká první česká generálka |
Dahouji její babička Adana ukazovala, jak škrtila lidi a používala své dlouhé nehty jako drápy. Svou vnučku učila sebeobraně a radila jí, ať se přidá k armádě.
Podle Wantchekona by Amazonky neměly být považovány pouze za agresivní bojovnice, ale především za vzor pro další ženy. V jeho vesnici se Amazonka mohla stavět proti místní hierarchii „bez obav z následků ze strany místního náčelníka“. Wantchekon si myslí, že Amazončin příklad inspiroval jeho matku a další ženy, aby byly ambiciózní a nezávislé.