Vlastně to je jen obyčejný příběh o klukovi a holce, kterých jste viděli už nejspíš desítky. Kluk se jmenuje Tom: od pohledu zakřiknutý loser, v dospívání formovaný nebezpečně četným poslechem smutné britské popmusic a taky, abych citoval doslovně, "špatným pochopením filmu Absolvent".
Slečna je Summer - jako maturantka si do ročenky napsala citát ze skladby Belle and Sebastian a následující rok v Michiganu, kde žila, stouply prodeje alba s onou písničkou o tolik, že by to nedokázala ani draze zaplacená reklama. Vypovídá to o Summer dost: je ten typ, co nemusí být ničím extra výjimečná a přece má v kapse všechno.
500 dní se Summer
Příběh uhání po klasické dráze: nejdříve po sobě jenom koukali, pak spolu spali, chodili na kafe, na večeře, měli se rádi, pak už se rádi neměli a jeden z nich to nemohl unést. Takové filmy se klišé nebrání, protože fungují. 500 dní se Summer je manuál pro scenáristy a režiséry předvádějící, že zaběhnutý stereotyp můžete otočit, udělat z něj karikaturu a tím ho podrýt, dát mu ironický kukuč. Budete tak budit dojem něčeho chytřejšího a stylovějšího. Režisér Marc Webb, který dosud točil jen hudební videa, se tak prezentuje coby autor sympatických manipulací. Na estéty přece dělá dojem, když má herec na tričku místo loga rugbyového klub obal alba Joy Division…
Režisér filmu Marc Webb
Pro konzumenty náročnějšího popu
U hudby chvíli zůstaneme, protože je nositelem estetiky, kterou je tenhle film nejzajímavější. Jeden seznam: Regina Spektor (2x), The Smiths (2x), Doves, Feist, She & Him, Black Lips, což není všechno, ale jako ukázka to stačí. Interpreti, kteří ve vztahu k Lady Gaga (nebo k jinému masovému mainstreamu využíváném v nekomplikovaných filmech o láskách) zastupují alternativní pohled. Když dáte do filmu takovouhle hudbu, demonstrujete tím styl a vkus - to, že chcete na první signální pobavit ty, kteří v kinematografii jinak konzumují náročnější pop. Stejným směrem se dá uvažovat o faktu, že Summer se obléká jako holka z newyorských uměleckých galerií v 50s a 60s.
Dobré je mít k ruce ještě následující info: Summer hraje Zooey Deschanel. Ta rovněž zpívá a skládá v ceněné kapele She & Him, která s retro symboly pracuje podobně jako tenhle film: posloucháte jedno z jejich dvou alb a myslíte si – tedy je pokud je znáte - že to je bestof od The Ronnettes, od klíčového uskupení 60s popu, kde se nehrálo na alba, ale samostatné singly.
Z filmu 500 dní se Summer
Někdo to citově odskáče
Tom pracuje ve firmě vyrábějící přáníčka, co se darují k narozeninám, svatbám, svátkům, výročím, nebo jenom tak pro radost. Tom do nich píše vzkazy typu Jsi úžasná, Vždycky tě budu milovat, Děkuju ti za všechno. Summer je asistentka jeho šéfa; právě se přistěhovala z malého města, protože tam prý byla nuda.
Tomova osobnost je rozpůlena do dvou poloh: inteligentní kreativec, ale také někdo, kdo nedostudoval architekturu protože se bál, že by v ní nebyl dost dobrý; kluk, jenž má potenciál, jenže dá přednost něčemu pro své ego bezpečnějšímu, protože prohrát by nezvládl.
Summer se má zase tvářit jako rozkošná holka, kterou nic nerozhází; tak trochu jeho opak - žádné vyšší plány: k tomu, aby ji měl každý rád, stačí se roztomile tvářit za kopírkou (roztomile neznamená hloupě). Automatické charisma, ale taky královna uvědomělosti: ví, co chce, a ví, jak si pro to dojde. A kdo to všechno citově odskáče, to už ji netrápí.
Z filmu 500 dní se Summer
V devíti filmech z deseti o vztazích mladých lidí vždycky někdo někoho musí zranit. Tady je ona ta zlá. A on je ten hodný loser s najednou růžovým viděním světa, co by jí snesl modré z nebe (nebo se kolem ní plazil). Ona se nechce vázat, protože si chce užít; on se do ní zakouká, a přestože to ve filmu není explicitně řečeno, on by si ji chtěl vzít a mít s ní děti, psa a barák. Většinou to chodí přesně opačně.
Ty posloucháš Smiths?!
První setkání té dvojice vypadá takhle. Vrazí do sebe ve výtahu: Summer slyší, jak Tomovi do uší skrze sluchátka proudí do hlavy písnička There Is A Light That Never Goes Out, což je věc, která pro ty, kteří vyrostli na smutné britské popmusic, jež pro ně nebyla pouhými písničkami, nýbrž emočním zrcadlem, znamená to samé, co pro Like A Rolling Stone od Boba Dylana pro klasické folkaře. "Ty posloucháš Smiths?," ptá se holka a zpívá si s ním. On nechápe; ona řekne, že tu kapelu miluje a vyrazí z výtahu; on pak zírá jako by viděl zjevení.
Není to práce originálního scénáristy, ale alternativa ke klišé, kdy se dvojice potká na studentském mejdanu, kde na ona mu civí na bicepsy obepínané bleděmodrým tričkem, a on jí zase na přiléhavé šatičky a růžovou mašličku v blonďatých vlasech; oba se tváří tak sebejistě, jako by pózovali pro katalog s novou sérii AUDI.
Z filmu 500 dní se Summer
Styl vyprávění je lehce ozvláštněn: 500 dní se Summer zaznamenává Tomův život od momentu, kdy JI poprvé uvidí, do chvíle, kdy si začne myslet, že by třeba mohl chodit s nějakou jinou holkou. Obraz skáče mezi momenty, kdy to bylo skvělé, a kdy to bylo buď žádné, anebo pro hlavního hrdinu už jen smutné. Proti sobě se tak staví scény, kdy dvojice dělá úplně stejné věci - třeba se jen prochází v IKEA - a jednou to je radost, podruhé nuda značící únavu ze vztahu.
Koupel pro fajnšmekry
Bylo to načrtnuto výčtem soundtrackových písní a bude to dokončeno zde. Film cituje skoro tak moc jako ČTK. Několik příkladů. Když je Tom šťastný - myslí si, že zvládne na světě cokoliv - přijdou záběry, kdy vy si myslíte, že koukáte na nějaký středoškolský americký muzikál (nebo se podívá do bočního okýnka auta a vidí se jako Hana Sola ze Star Wars, tedy Harrisona Forda). Chlapec tančí společně s davem a každý okolo by dal cokoliv za to, aby si s ním jenom plácnul na pozdrav. Tady měl být režisér Marc Webb držen více na uzdě: film lehko ujede někam, kde se tomu už říká estráda. Když je naopak kousek ode dna, tak na sebe kouká jako na rytíře, co v Sedmé Pečeti od Bergmana hraje šachy ze smrtí. To jsou jen příklady: filmoví fajnšmekři se tu naloží do intelektuální koupele.
Kapela The Smiths
Marc Webb ukázal, že ovládá cynický smysl pro humor pro začátečníky. V momentech, kdy ta pozitivní přáníčka Tom začne plnit vzkazy typu "růže jsou červené, fialky fialové, táhni do hajzlu děvko", tak si ho šéf zavolá a povídá: "Tome, mám pro vás něco jiného: kondolence, úmrtí - smutek, beznaděj, ztráta víry a smyslu života, to je něco pro vás."
Dobrým znamením je, že když se ti dva několik měsíců po rozchodu zase potkají, zatančí si spolu, ale - jak by se v americkém filmu nejspíš čekalo – nevrátí se k sobě; ona, co se nikdy nechtěla vázat, už má prstýnek od jiného, on v první lásku, co vydrží navždycky, už nevěří. Uvažování hlavních charakterů se logicky otáčí.
Pak je tady ještě jedna varianta, při které se bavit nebudete: nezbavíte se intelektuálství a řeknete, že to je obyčejný slaďák režiséra, co viděl Bergmana a slyšel The Smiths, což je proklatě málo.
V tomhle případě se doporučuje naslouchat lžím.
Obal blue ray disku s filmem 500 dní se Summer
O filmu500 dní se Summer / (500) Days of Summer Hrají: Joseph Gordon-Levitt, Zooey Deschanel, Geoffrey Arend, Chloë Grace Moretz, Matthew Gray Gubler, Clark Gregg, Rachel Boston, Minka Kelly |
