Do mise NATO nasadilo po zdlouhavých jednáních a odmítavému stanovisku Francie, Německa a Belgie nejprve dva stroje systému včasného varování AWACS, které operovaly ze základny Konya na středozápadě Turecka už od 26. února.
Později dvojici doplnily ještě další dva letouny ze základny NATO v německém Geilenkirchenu, kde má aliance 17 těchto strojů. Letouny nepřetržitě sledovaly během války v Iráku území Turecka.
Podle oficiálních informací z velitelství aliančních sil v jižní Evropě, která operaci vedla, posádky letounů absolvovaly prakticky stovku misí a ve vzduchu strávily přes 950 letových hodin.
Stroje AWACS jsou upravená letadla Boeing 707, vybavená radary a rádiovými stanicemi, které umožňují sledovat cíle ve vzduchu a navádět na ně prostředky protivzdušné obrany, řídit letecké souboje i odposlouchávat nepřátelské spoje. |
NATO z Turecka stáhlo i pět protiraketových systémů Patriot, které byly k obraně vzdušného prostoru před případným protiúderem ze strany Iráku rozmístěny na jihu země.
Tři systémy už v únoru v zemi rozmístila nizozemská armáda, dva na jihovýchod Turecka poslaly Spojené státy.
Síly NATO v Turecku měly podle generálního tajemníka NATO George Robertsona působit především preventivně a odstrašit Irák či teroristické skupiny před útokem.
Obranná opatření přislíbilo NATO Turecku 19. února, po zdlouhavých jednáních Severoatlantické rady a nesouhlasu Francie, Německa a Belgie.
Členské státy NATO dodaly Turecku také zařízení na ochranu před případným biologickým či chemickým útokem Iráku. Do Turecka mělo vyrazit i asi 60 polských protichemických specialistů.
S ohledem na postup spojenců v Bagdádu a změnu bezpečnostní situace však nakonec chemici do Turecka neodcestovali.