Alessandra je ovšem pravou Američankou a ke kariéře hollywoodské hvězdy má hodně daleko. Potkáte ji na místě, kde byste to čekali nejméně. Je administrátorkou kostela svatého Pavla, jedné z nejstarších budov v New Yorku.
Osudy božího stánku i ženy, která o něj pečuje, jsou už dva roky tak úzce propojeny s Ground Zero, místem, kde se po teroristických útocích 11. září zřítila newyorská dvojčata, až se tají dech.
V prvních hodinách a dnech po tragédii 11. září se kaple sv. Pavla stala zcela spontánně útočištěm pro stovky záchranářů, kteří na Ground Zero od prvního okamžiku pomáhali - hasičů, policistů, zdravotníků, dobrovolníků.
"Několik týdnů přicházeli pokrytí centimetry prachu a špíny a s úplně rozpálenými, zničenými podrážkami bot - tak dlouho se držela na Ground Zero výheň," vypráví Alessandra, která to všechno před dvěma lety zažila. Bez zaváhání je možné počítat ji mezi žijící "americké hrdiny 11. září" a návštěvníci kostela tak na ni také hledí.
Její kostel je místem, které tisícovkám dalších bezejmenných "amerických hrdinů" poskytovalo fyzické i duchovní útočiště, dalo jim další energii do života i novou víru, že lidská existence má po tom všem, co se stalo, ještě nějaký smysl.
Třetí nejstarší kostel v New Yorku, Kaple sv. Pavla, byl postaven v roce 1776. Obklopen malým parčíkem a prostým hřbitovem, na rohu Broadwaye, leží v těsné blízkosti Ground Zero. Kaple je tak dobře skryta ve stínu ostatních mrakodrapů, že prakticky nebyla při tragédii poškozena.
Bylo to ostatně už podruhé v historii, kdy kaple skoro zázrakem unikla zkáze. Poprvé za války o nezávislost, kterou koncem osmnáctého století vedli Američané s Brity, kdy na tisíc okolních dřevěných domů lehlo popelem. Tehdy stovky lidí běhaly s kýbly vody až od řeky Hudson, aby kostel zachránily.
Hrůzy 11. září zajistily kostelu smutné místo v dějinách. Po celou dobu, kdy záchranáři hledali v rozvalinách zavalené oběti a jejich pozůstatky, kdy pátrali v okolních mrakodrapech, nakládali trosky, starala se Alessandra s mnoha dalšími o to, aby tito lidé mohli přežít. Aby se mohli v klidu umýt, najíst, aby jim někdo promnul bolavé nohy, namasíroval zmožená záda, aby se mohli pomodlit.
Špinaví a zemdlení hasiči přicházeli, lehali si do dřevěných lavic a usínali tam, kde před více než dvěma sty lety usedal k modlitbám první americký prezident George Washington. Dodnes jsou lavice podivně odřené a oprýskané - památka na hrubé hasičské opasky, sekyrky a další nástroje, s nimiž tu usedali - a tak už to prý z piety zůstane.
"Kaple nebyla přístupná veřejnosti. A málokdo si dnes umí představit, jak to tu tehdy vypadalo," vypráví Alessandra. "Připravovalo se tu tisíc jídel denně. Vařili pro nás i v luxusním hotelu Waldorf Astoria. Jednou zničehonic přijel náklaďák a vysypal tu tisíce pracovních ochranných bot. Byly to měsíce naplněné šlechetností. Doba, kdy se zoufalí lidé kolem ptali, kde je Bůh, a my odpovídali, tady."
Dnes je kaple jakousi svatyní a poctou těm, kteří tu přes rok pomáhali. Možná až trochu cirkusová výzdoba - obrovské barevné plakáty se symboly 11. 9., které namalovaly a poslaly děti ze škol z různých částí USA i světa. Figurína obsypaná odznaky různých záchranných a hasičských týmů - Niagara regional Police, Michelau Feuewehr až z Německa...
"Pro mne je to tady jakási protiváha terorismu, s nímž vedeme boj. Toto místo symbolizuje lidskou práci a nenásilnou odpověď. Světlo na Ground Zero," dodává Alessandra.
