Janu Smigmatorovi je šestadvacet. Se swingem se seznámil jako teenager v rodinném prostředí v Telči. Idolem se mu staly swigové evergreeny v podání Tonyho Bennetta nebo Franka Sinatry. Smigmator se však od běžných fandů tohoto stylu odlišil tím, že se s mimořádným úsilím zakousl do vážného studia zpěvu.
O albuJan Smigmator: Swing Is Back. CD, stopáž 50:27 minut. Vydal Český rozhlas.  Obal alba Jana Smigmatora Swing Is Back |
Jeho dnešní ovládání hlasového fondu vyvolává reminiscence na podobně provokující nástup Karla Gotta. Ten ovšem startoval v době, v níž swing odezníval a svou orientací na novější stylovou vlnu musil překonávat jistý odpor generace klasických swingařů. Smigmator se vydává opačným směrem - proti proudu času; spojujícím znakem je však kvalita hlasového fondu a soustavné úsilí o zvládání a rozvíjení pěvecké techniky. Zatímco ovšem Gott ve svém cílevědomém zaměření udržoval krok se současnými tendencemi světového popu, Smigmatorova orientace míří spíše ke kvalitní kořenné historii. Přitom ovšem Melodie jako Fly Me to the Moon, Moonlight in Vermont nebo Old Devil Moon i dnes bývají součástí popového repertoáru. Příliš často je ovšem neslýcháme tak, jak nám jsou nabízeny na tomto debutovém albu. To obsahuje třináct swingových evergreenů s triem, které slušně plní úlohu doprovodné skupiny, s úvodní bigbandovou orchestrálkou Felixe Slováčka a s občasnou spoluprací stylově stejně zaměřené zpěvačky, která si říká Dasha.
