Navara v době nástupu Hitlera vymyslel v naprostém utajení teorii navádění torpéd reagujících na zvuk lodního šroubu. Tuto myšlenku mu později pomohl prosadit v USA Albert Einstein. Díky jihlavskému profesorovi pak mohlo spojenecké námořnictvo likvidovat německé ponorky.
František Navara učil fyziku a matematiku na jihlavské střední průmyslové škole. Působil i na středních školách v Třebíči a Telči. Zde také studoval a žil. S velkými obavami sledoval vývoj událostí v předválečných třicátých letech.
A nosil už v hlavě převratný záměr. Jako by tušil, co bude s rozpínajícím se Německem následovat, odhodlal se k neobvyklému kroku.
Profesor věděl, že USA budou do konfliktu nakonec vtaženy
Definitivně se rozhodl po mobilizaci v momentě stupňování Hitlerových požadavků na zabrání pohraničních částí Československa. "Podle něj nastal nejvyšší čas podělit se o nápad, který mohl hodně ovlivnit blížící se válku. V létě 1938 odcestoval profesor Navara společně se synem k příbuzným do Ameriky," popisuje Jiří Vybíhal v nové knize Jihlavsko ve stínu říšské orlice.
Idea, kterou nosil Navara v hlavě, se týkala nové možnosti vedení námořní války. Věřil, že dříve nebo později budou Spojené státy do konfliktu také vtaženy. Neznal však osobně žádného vědce ani zástupce vojenských úřadů USA.
A tak napsal dopis tehdy už velice známému Albertu Einsteinovi, který do zámoří utekl před nastupujícím nacismem v Německu. Jenže Einstein se tehdy ze zásady nepouštěl do experimentů spojených se zbrojním průmyslem. Byl zapřisáhlý pacifista.
Přesto Navarovi v srpnu 1938 odpověděl, že jeho nápad je velice důmyslný. A začal s ním řešit praktické stránky vynálezu. Einstein nad teorií jihlavského rodáka intenzivně přemýšlel. "Jsem přesvědčen o proveditelnosti tohoto plánu," napsal slavný fyzik profesoru Navarovi.
Oba si tehdy v srpnu 1938 vyměnili několik dopisů. Einstein uznal významnost vynálezu a zařídil, aby se jihlavský profesor mohl setkat se špičkami amerického námořnictva. Navara se s nimi sešel v New Yorku. Předal jim převratný nápad s vírou, že ho Spojené státy využijí ve prospěch spravedlnosti.
Torpédo ve vodě kroužilo a hledalo zdroj hluku
Poté se vrátil do Evropy, kde se rozpínali nacisté. Na základě Navarovy myšlenky běžel v roce 1941 v USA vývoj akusticky naváděných torpéd. Dříve se používala pouze torpéda naváděná kabelem. V listopadu 1942 poprvé testovali "zvukové" torpédo piloti hlídkových letounů Swordfish.
Zbraň byla utajena do té míry, že ani piloti netušili, co jejich letoun nese. Pilot dostal pouze návod, v jaké fázi útoku má torpédo shodit.
Samonaváděcí torpédo, jemuž později Kanaďané říkali Zombie, bylo jednou z nejúčinnějších zbraní proti ponorkám. Vážilo 309 kilogramů a měřilo přes dva metry. Po dopadu do vody začalo torpédo kroužit a vyhledávat cíl podle šířeného zvuku. Když se ponorka snažila uniknout maximální rychlostí v periskopové hloubce, byl dosah 1,4 kilometru.
Torpédo mohlo pronásledovat ponorku deset minut rychlostí 12 uzlů v hloubce sedmnácti metrů. Později až do hloubky padesáti metrů. Dalo se mu tedy uplavat vysokou rychlostí na hladině. Další možností byl ponor do velké hloubky. Posádce mohlo zachránit život i zastavení, kdy ztišená ponorka neposkytla zdroj hluku.
Obětí vynálezu se stal i syn velkoadmirála Dönitze
K prvnímu úspěchu samonaváděcího torpéda došlo v květnu roku 1943. Celkově vedl nápad jihlavského profesora ke zničení 37 ponorek. Dalších osmnáct jich bylo poškozeno. Obětí takto naváděného torpéda se stal v severním Atlantiku i syn velkoadmirála Dönitze Petr, jehož ponorka byla potopena 19. května 1943. Později se objevila nová verze torpéda používaná proti lodím.
Spojené státy předpokládaly, že novinka bude do roka prozrazena a Němci najdou protizbraň. To se nakonec nestalo, přestože Němci používali obdobnou zbraň. O principu samonaváděcího torpéda se ještě dlouho po válce mezi ostatními státy nevědělo. Akustická metoda byla jedno z nejstřeženějších námořních tajemství své doby.
Navara předal tuto myšlenku spojencům bez jakýchkoliv finančních nároků. Pouze žádal, aby jeho jméno nebylo v souvislosti s tímto vynálezem nikdy uvedeno. Po návratu do Československa se bál prozrazení. Pokud by se gestapo dozvědělo, že předal Američanům nápady vojenského charakteru, hrozila profesorovi smrt.
František Navara nakonec válku přežil. A pečlivě si schoval dopisy od Alberta Einsteina, které dokazují geniálnost myšlenky. Po roce 1945 pracoval v pražském Výzkumném technickém ústavu jako matematik-specialista. Později se vrátil do Jihlavy, kde působil na Vysoké škole zemědělské.
Einsteinovy dopisy předal svému synovi Erikovi až krátce před svou smrtí v roce 1972. Psaní od geniálního fyzika se v roce 1998 dostala do dražby ve světoznámé aukční síni Christie’s. Všechny je vydražil neznámý sběratel za 12 650 dolarů.
"Myšlenka profesora Navary není již v dnešní době vyspělých elektronických technologií aktuální. Během druhé světové války však byla převratná. I kdyby přispěla ke zkrácení největšího konfliktu v dějinách byť jen o jediný den, zaslouží si náš hluboký obdiv," nepochybuje Jiří Vybíhal.