"Hitler sám se považoval za zneuznaného génia, a aby tuto situaci změnil, měl zájem o moc, peníze a společenský vzestup." Popisoval zdlouhavě svou bídu a těžkosti, kdy se jako malíř protloukal ve Vídni před první světovou válkou.
Chudoba mu vadila. V díle Mein Kampf, které mu mělo přinést miliony, zdůrazňoval těžký existenční zápas, který ho pozvedl "vlastními silami z tehdejšího postavení k vyššímu".
"Ovlivněn jeho propagandou jsem si myslel, že Hitler byl někdo, kdo neznal sobectví," říká Helm. "Věděl jsem, že byl zločinec, ale překvapilo mne, jak byl bohatý." Po válce byl Hitlerův majetek včetně domu v Mnichově, který dal postavit pro Evu Braunovou, předán Spojeneckou kontrolní komisí zemi Bavorsko. Hitler moc nerozlišoval mezi vlastními penězi a penězi nacistické strany nebo státu, uvádí Helm. Při budování svého letního sídla v Obersalzbergu nad Berchtesgadenem v Bavorsku nebo své vlastní umělecké sbírky využíval Hitler volně státní peníze. Neplatil daně ze svého příjmu.
Většina jeho příjmů pocházela z honorářů za knihu Mein Kampf, která je v Německu stále zakázána. Za dobu, kdy byl německým "vůdcem", dostávala každá dvojice výtisk této knihy od obce, jež ji musela koupit od vydavatele. Podle Helma získal Hitler asi 7,8 milionu říšských marek jen za tuto publikaci, což se těžko vyjádří v současné měně.
Kromě toho Hitlerův přítel a fotograf Heinrich Hoffmann měl výlučná autorská práva na oficiální portréty Hitlera používané v úředních místnostech i na známkách. Helm říká, že nemůže dokázat, že Hitler měl provizi z těchto honorářů, ale Hitler osobně povolil prodloužení autorského práva z deseti na 25 let na to, co Hoffmann označoval za "umělecké fotodílo". Helm soudí, že na tomto příjmu se Hitler podílel.
Hitler měl prospěch také z příspěvků poskytovaných velkými podnikateli a společnostmi.
"Velký byznys využíval příležitosti, když byl Hitler u moci, a přispíval nemalými částkami na to, co se nazývalo "dar Adolfa Hitlera německému průmyslu". Za dobu, kdy byl kancléřem, až do smrti v roce 1945 dostal asi 700 milionů říšských marek od společností. Podle Helma by to dnes bylo přes tři miliardy dolarů. Zato podnikatelé nadělali miliony na svých investicích a práci pro válku. Kromě toho existovaly také zvláštní fondy, k nimž měl přístup jen Hitler a jeho blízcí společníci.
I když Hitler zemřel bez dědiců, jeho sestřenice Angela Raubalová měla děti, byli zde potomci jeho matky, kteří žijí v kraji Waldviertel v rakouské části Šumavy. Dědicové tvrdí, že autorská práva nemohou být vyvlastněna jako fyzický majetek a chtějí příjem z honorářů.
V roce 1983 naletěl časopis Stern na podvržené deníky a zaplatil deset milionů marek padělateli Konradu Kujauovi. Stern také prodal práva Newsweeku a britskému Sunday Times.
