To ale není a v podstatě ani nemůže být pravda. Podle představ vlády by se měly asi dvě stovky obcí v zemi podělit o část pravomocí okresních úřadů. Už jenom tím se logicky státní správa musí přesunout blíž k občanům a tvrdit opak vyžaduje mimořádnou dávku předpojatosti.
Samozřejmě, že se vznik nových správních středisek a takzvaných malých okresů nebude líbit všem. Zřejmě v každém kraji se najde několik obcí, jejichž obyvatelé by za úředníky raději jezdili na sever než na jih nebo obráceně.
Jenomže naprogramovat centra tak, aby se všichni do nich dostali po silnici, kterou si vybrali, je prakticky nemožné. Ani zástupci dotčených obcí se totiž mnohdy nedokáží shodnout na všobecně přijatelném modelu.
Ohnivou kritiku plánu reformy ze strany právě představitelů ODS lze přitom považovat nejen za politické proklamace ale i za střelbu do vlastních řad.
Stačí se zeptat, co pro decetralizaci státu občanští demokraté v dobách pravicových vlád udělali?
Najít něco, čím by se v tomto případě mohli chlubit, by bylo asi stejné snadné, jako objevit na dlani chlup.
Ani vznik regionálních samospráv jim nešel do poslední chvíle pod nos. A když už krajské volby musely být, pasovala se ODS v kampani především do role ochránců nebohých občanů před hrozbou negativních dopadů reformy.
Jedno z hlavních tvrzení kritiků změny systému veřejné správy je oprávněné - vynutí si větší finanční náklady. Zastánci reformy však mají celkem pádný protiargument. Jde o větší komfort pro veřejnost a to zkrátka vždycky něco stojí.
