Příští rok bude 20 let od toho, co jste začali zatýkat pachatele v případu Berdychova gangu. Jak na to období zpětně vzpomínáte?
Vlastně to bude ještě déle, protože jsme na tom pracovali ještě sedm let předtím. Bylo to strašné období, na to nemůže vzpomínat nikdo hezky. Ani ne tolik, když už byli pozatýkáni, ale než k tomu došlo. My jsme totiž Berdycha zatýkali natřikrát a pokaždé mu kolegové pomohli ven, takže to bylo náročné.
Mít ženu v oddělení nebylo moc zvykem, ale policisté chápali, že ženy tam být musí.
Těch sedm let se muselo zdát nekonečných.
Právě. Byla to hrozná frustrace. Snažili jsme se, vždycky se nám něco povedlo, ale pak bylo všechno zase špatně. Chvíli nám trvalo, než jsme přišli na to, že Berdych nejen loupil, ale spolupracoval s našimi kolegy, kteří mu dávali tipy, vybavení a pak případy i vyšetřovali.
Kahnová a Gregor. Detektivové, kteří rozbili Berdychův gang |
Ze začátku jsme na tom pracovali jen s mým partnerem Tomášem Gregorem a pak se k nám přidali i kolegové z jihočeské expozitury Útvaru odhalování organizovaného zločinu. Měli podobné informace kolem Plzeňska, kam berdychovci jezdili loupit.
Bylo to pak jiné, než když jste byli proti gangu jen sami dva?
Bylo to určitě lepší. I tak dlouho trvalo, než se sebrala celá ta banda.
Berdychův gang
|
Pamatujete si, kdy vám začalo docházet, že to bude nejspíš gang a že spolupracuje s policií?
Věděli jsme, že je to gang, protože jsme objasňovali podobné případy, když unášeli kamiony. Zastavovali je převlečení jako jako policisté, vytáhli řidiče, někam ho odvezli do lesa, případně svázali a vozidlo si vzali. My jsme si ani nechtěli připustit, že v tom jsou i kolegové. Pořád jsme si říkali, jestli jsou při vyšetřování tak hloupí, jestli je něco špatně nebo jestli jsme blbí my.
Ale pak se to už nedalo ignorovat, přejít nebo omlouvat hloupostí. Kolegové třeba u některé loupeže udělali zátah na nějaký gang, protože měli podezření, že to byli oni. Jenže ti lidé to vůbec neudělali a nebyly žádné stopy, takže je zase pustili. Tak to vypadalo, že kolegové v případu něco dělají.
Bála jsem se víc kolegů
Helena Kahnová
|
Jak je možné, že to vašim kolegům procházelo tak dlouho?
Protože si to nikdo nechtěl připouštět. Nějaké výsledky měli, třeba pozavírali Berdychovu konkurenci. Tvářili se, že na případech pracují a mají k nim informace. Nikdo nám nechtěl věřit, že jsou do činnosti gangu zapojení. Kolegové Berdycha úkolovali, ale zločince řídil on.
Bála jste se víc kolegů nebo členů gangu?
Kolegů. Nejsou to zločinci stojící na „druhé straně“. Chodili jsme spolu do hospody, věděli jsme, kde bydlíme, zkrátka všechno. Pak to také bylo složité v tom, že jsme spis měli na jiném útvaru, aby nám do něj nelezli. Byl to úplně jiný souboj. Spisy nám i brali, přesvědčovali nás, abychom na tom nepracovali, že k tomu mají víc informací.
Pak i věděli, že po nich jdeme, nebyli tak blbí. Nakonec jsme se přestali úplně bavit, s Tomášem jsme odešli k jinému útvaru a vůbec jsme tam nechodili. Kolegové poté odešli do civilu a založili si bezpečnostní agenturu, než je sebrali.
Přicházely vám z jejich strany výhrůžky?
Ano, ale spíš oklikou. Mně to vždycky někdo zavolal z podsvětí. Já se nikdy mafiánů nebála. Mají svůj svět. Nikdy jsem na ně neudělala podraz, takže mně by nikdy nic neudělali. Všichni z podsvětí nesnáší křivé policajty, takže když si nic nevymýšlím, nepodvrhnu důkazy, jednám s nimi na rovinu, nemám se čeho bát.
Jsou to lidé, kteří jen vybrali jiný životní styl, který má svá pravidla. Nemají důvod mi nic udělat, protože jsem nikdy na ně neudělala žádné křivárny. Vědí, že po nich policie půjde, je to součást jejich života.
Nabídli mi deset milionů
Nabízeli vám úplatky, napadlo vás někdy ho vzít?
Nabídli mi deset milionů a dalších třicet pro kolegy. Ale ani mě to nenapadlo. Od policistů je přijímání úplatků fakt strašný hnus, protože můžou někomu zničit život, někdo může umřít. Nejde třeba jen o zmanipulování zakázek, ze kterých padnou nějaké peníze.
Jak jste ten tlak vlastně ustála?
Hnal nás adrenalin, že to musíme dodělat. Pak už nebyla možnost se vrátit. Naštěstí jsem měla vedle sebe kolegu, se kterým jsme tvořili pár 14 let a mohla jsem mu věřit naprosto ve všem. A pak jsem samozřejmě měla dceru a koníčky, takže člověk doma vypnul, i když to nešlo moc často.
Vaše dcera byla tenkrát malá. Věděla, co se děje?
Samozřejmě jsem se snažila, aby to nepocítila, ale věděla, že se něco děje. To si jen rodiče myslí, že děti nic neví.
Jak velká to pro vás byla úleva, když byli lidé z gangu zavření?
Byla částečná, protože jsme pořád nevěděli, co vše vyplyne na povrch. Sice už byli ve vazbě, ale není tak složité si někoho objednat a něco provést i za mřížemi. Navíc se případ stále dodělával, protože někteří z nich začali mluvit, přiznali se a řekli přesně, co se dělo.
Berdych promluvil úplně o všem, protože dostal jeden trest za všechny činy, tak aby na něj někdo něco nevyšťoural třeba po deseti letech. Navíc před třemi roky teprve přivezli posledního z Ameriky (Jaromír Prokop se po celou dobu ukrýval v USA, v roce 2020 ho policie zadržela v Seattlu a o rok později mu soud uložil desetiletý trest, pozn. red.). Takže to mám stále tak nějak živě, už by se to mohlo úplně uzavřít.
Poslední člen Berdychova gangu je v Česku. Dopadli ho v USA před rokem |
Setkali jste se poté s Berdychem? Některá média uváděla, že jste kamarádi.
Protože prohlásil, že jsme s Tomášem jediní kamarádi, kteří mu zůstali. Setkali jsme se. Čekala na něj přítelkyně celou dobu, co byl ve vězení. Oženil se a pracuje. Myslím, že se hodně posunul, odseděl si většinu trestu a v hlavě si to srovnal, že se zločinem živit nebude. S kolegy jsem se pak už neviděla, ani se mě nesnažili kontaktovat. Ani jsem nechtěla. Co bych si s takovými lidmi řekla?
Detektivové Tomáš Gregor a Helena Kahnová, kteří odkryli Berdychův gang. Praha, 2.9.2011
Devadesátky byly divoké
Otřásl Berdychův gang vaší vírou v policejní systém?
Částečně určitě, i když člověk si řekne, že se všude najdou takoví lidé, ať už dělá jakoukoli práci. Spíše pak mou vírou otřásl nový zákon, kvůli kterému jsem ztratila hodnost majora, na které nás s Tomášem po rozkrytí mimořádně povýšili, a degradovali nás na kapitány. To už jsem to nějak vzdala.
Pak jste na chvíli byla v bulvárním deníku a následně se vrátila k policii, ale k cizinecké. Co nyní děláte?
Jsem stále na cizinecké policii. Vyšetřujeme trestné činy cizinců, žádné pobyty nebo kontroly, ale vyloženě převaděče. Teď je toho zrovna hrozně moc. Je to ale úplně jiné než na kriminálce. Je to klidnější a méně stresová práce, i když je jí hodně.
Jsou ale i nárazové situace, jako třeba válka na Ukrajině, kdy jsme sloužili hodně přesčasů, abychom uprchlíkům vydali víza. Ale chodím domů s čistou hlavou, nikdo mi po práci nevolá a já ji neřeším po nocích.
Berdychův gang patří k divokým devadesátkám. Jak se od té doby kriminalita změnila?
Všichni mafiáni se vylíhli v Discolandu, to byl takový prvopočátek. Kriminalita se velmi změnila. Násilí je v pozadí a nyní si kriminálníci vydělávají peníze jiným způsobem. Ale na ten se ptejte někoho, kdo to vyšetřuje, já s tím už nemám nic společného.
Jak vlastně na devadesátky vzpomínáte?
Bylo to hodně divoké. Taky jsem byla mladá a divoká. Bylo to hrozně dobrodružné, i když to bylo nebezpečné, tak nás to bavilo, měla jsem super parťáka. Takže na ně vzpomínám hezky, jen na případ Berdychova gangu ne.
Jaké případy jste tenkrát vyšetřovali?
Dělali jsme všechny, co se týkaly trestných činů od bývalé Jugoslávie, protože tam byla válka v devadesátých letech. Sem utíkalo hodně Chorvatů, kteří se tu v klidu usadili a pracovali. Pak přicházeli Černohorci a Srbové. Takže se tu hodně rozjelo výpalné, tedy nabízeli za velké peníze podnikatelům ochranu, aby jim třeba někdo podnik nezapálil. Takže jsme hodně řešili srbskou mafii. Šetřili jsme i organizovaný zločin Čechů. Jsou i případy, na které nerada vzpomínám, při jednom mi zastřelili kolegu. Jinak to bylo fajn.
Kapitánka cizinecké policie Helena Kahnová se svými psy. (4. října 2023)
Znám spousty skvělých policistek
Který případ berete jako největší úspěch?
Asi právě Berdycha, to bylo kolem padesáti loupeží, vydírání a dalších skutků. Celkem bylo stíháno nebo odsouzeno přes padesát lidí, včetně policistů.
Stala jste se nejslavnější policistkou v Česku. Jaké to bylo?
Znám spoustu skvělých žen u policie. Ale v devadesátých letech nás policistek tolik nebylo. Přijde mi, že se ten poměr žen a mužů narovnává až poslední roky.
Chodily pak za vámi třeba ženy, že jste je inspirovala se k policii přidat?
Jasně, i kluci, jestli jim třeba nepovím o případu. Taková dobrá inspirace, ale tohle nikomu nedoporučuju. Fakt to nebylo nic hezkého.
Jaké byly vaše začátky?
Mít ženu v oddělení nebylo moc zvykem, ale policisté chápali, že ženy tam být musí. Díky tomu jsem se dostala na Odbor boje proti organizovanému zločinu. Navíc většina žen moc nechtěly se touto problematikou zabývat, takže mi to nabídli, když jsem byla hrozně mladá a nezkušená. Bylo mi asi 22 nebo 23 let.
Původně jsem chtěla k psovodům, protože jsem bláznivý pejskař. Ale došlo mi, že bych si zkazila koníčka, kdybych dělala to samé v práci. Takže jsem si říkala, že uvidím, co bude u policie zajímavé a skončila jsem na kriminálce.
Machři, co zastavili zlo. Kdo byli detektivové, kteří likvidovali českou mafii |
Setkala jste se s názory, že jako žena nemáte co u policie dělat?
Samozřejmě. Ale já si nic nenechám líbit, takže mi to podruhé už nikdo neřekl. Podle mě když někdo řekne, že žena nemá co u policie dělat, je hňup.
Protože dokážou to samé jako muži?
No jasně. Nebo i když nedokážou to samé, tak zase dokážou jiné věci. Třeba mají jiný pohled na případy. Také v komunikaci s lidmi mají ženy více empatie. Samozřejmě chlapi u policie být musí, v zásahovkách. Ale na druhou stranu spousta obětí jsou ženy a děti a potřebuje se s nimi umět pracovat, v čemž ženy bývají lepší. Co si budeme povídat, policisté ani nemůžou být empatičtí, protože ta práce v tomto směru člověka strašně zničí. I já jsem už dost obrněná.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat – píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
