Jako svět není černobílý, ani učitelé nejsou jenom dobří, nebo špatní, míní Göttlicher, kterého na cenu nominovali jeho studenti. Ve čtvrtek večer, symbolicky na den dětí, převzal prestižní ocenění z rukou ministra školství Mikuláše Beka (STAN).
Naše školství dělá za málo peněz hodně muziky, říká oceněný učitel |
V klidnější části Valdštejnské zahrady na půdě Senátu se rozpovídal o vlastních pochybách či o příběhu podnikatele, který na školství na dvanáct let zanevřel a nikdy už nechtěl učit.
„Na učilišti jsem selhal“
Během doktorandského studia se Göttlicher poprvé postavil před studenty a uvědomil si, že ho více baví učení než studium Předního východu. Ze studií odešel, nastoupil na učiliště, a jednou týdně dojížděl přednášet na univerzitu. Na škole však vydržel pouze rok a kousek. Uvědomil si totiž, ačkoliv má teoretické zkušenosti ze studia pedagogického minima, že na praxi připravený nebyl.
Novela školského zákonaRoli provádějícího učitele (kantora pro studenty pedagogických fakult při jejich praxi) a uvádějícího učitele (kantora pro nové kolegy čerstvě po studiu, pozn. red.), řeší novela zákona o pedagogických pracovnících, kterou ve čtvrtek schválili senátoři, konkrétněji jsou pozice ale definované v novele školského zákona, která nyní leží na vládě. |
„Zpětně to už dokážu pojmenovat. Byl jsem sice připravený po odborné stránce, do školy jsem šel plný ideálů. Ale až tam jsem zjistil, že to, s čím jsem do praxe šel, mi moc nevychází a že nevím, jak mám dobře učit,“ popsal. V medailonku na přihlášku do soutěže ještě dopsal, že bez uvádějícího učitele – zkušenějšího kolegy, který by mu pomohl v začátcích – zažíval pocity deziluze a osobního selhání. „Zaujal jsem postoj, že učitelství není nic pro mě.“
Ze školství tehdy Göttlicher odešel. A protože má podnikavého ducha, otevřel si na dvanáct let fitko, ve kterém pracoval i coby trenér. Vzdělával se a nabyté znalosti předával svým klientům. Líbilo se mu, že u nich viděl osobnostní i tělesný růst a proměnu. „Jako trenér jsem si uvědomil, že jsem vlastně stále učitel. Oklikou jsem se vrátil k tomu, co jsem chtěl dělat – učit.“ Slovo dalo slovo a z Göttlicherových klientů se stali jeho kolegové na Střední průmyslové škole, Obchodní akademii a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky ve Frýdku-Místku.
Vysvědčení není zrcadlem jenom studentům
Protože z praxe v posilovně věděl, že k tomu, aby se člověk stal lepším, musí mít i zpětnou vazbu, rozhodl se podobný postup implementovat do svého učitelského návratu.
„Myslím, že jako trenér a sportovec potřebují zpětnou vazbu, tak ji potřebuje i každý jiný člověk, který se chce posouvat. A potřebuje ji i učitel. Není to tak, že se stanete kantorem a pak už si jedete to svoje. Člověk se pořád rozvíjí a potřebuje, aby mu druzí řekli, jak ho vnímají,“ vysvětluje oceněný učitel, který se nyní bude hlásit do celosvětového kola Global Teacher Prize.
Pro své studenty vytvořil dotazník, ve kterém svého učitele v pololetí a na konci roku hodnotí známkami jako ve škole v oblastech jako je přístup ke každému z respondentů, poutavost přednášek a podobně. Porotě soutěže nezatajil, že dostává i čtyřky.
Hledání souvislostí i vlastních názorů. Školy přecházejí na badatelský dějepis |
„Studenti mohou hodnotit anonymně, můžou se ale i podepsat, napsat mi vzkaz. Objevuje se tam i čtyřka a jsem za to strašně rád, když je tam špatná známka. Vím pak, že mám nějaké rezervy a co můžu zlepšit,“ netají se.
Přiznává také, za co u studentů čtyřku vyfasoval. Část mladistvých mu vyčítá, že musí v dobách minulých bádat a objevovat, proč lidé jednali jak jednali, což se úplně každému nechce. Göttlicher to ale nevnímá negativně, připouští, že si díky tomu uvědomuje, že nemůže výuku zaměřovat jenom jedním směrem, ale musí styly učení kombinovat.
Příležitost musí dostat i stydliví studenti
Porota si na přístupu učitele dějepisu a občanské výchovy mimo jiné cení i jeho zájmu o inovativní postupy. Dějepis totiž učí pomocí badatelské metody, která rozvíjí kritické myšlení a argumentační dovednosti, moderní technologie zas používá při výuce proto, aby dal rovnou příležitost všem dětem.
Po pandemii covidu-19 mají podle něj studenti křehčí psychiku a někteří, i ti velmi nadaní, se často bojí prezentovat své názory nahlas. Příjemné jim není ani odpovídat na otázky, na něž často znají správnou odpověď. V jeho hodinách proto dovolil používat telefony, protože v rámci různých cvičení studenti neodpovídají ústně, ale své odpovědi zapisují anonymně do aplikace, výsledek pak vidí všichni na tabuli.
Hlavně mě nevolejte k tabuli, prosí studenti. Sociální úzkostí trpí až třetina |
„Studenti, kteří se bojí mluvit, spolu s ostatními odpoví písemně a když je to správně, pochválím je. Mnohdy se i ptám, o čí odpověď jde, a když autor najde dost odvahy se přihlásit, pochvala mu zvedá sebevědomí a pomalu ho to podpoří v tom, aby se v budoucnu nebál odpovídat i ústně,“ říká pedagog s tím, že tyto posuny ve svých hodinách skutečně pozoruje.
Psychickým problémům studentů se věnuje nejen v hodinách, zájemcům pomáhá i coby výchovný poradce. Pravidelně se potkává s jednotlivými členy své třídy, se kterými o samotě rozmlouvá o jejich pocitech, rodinné situaci, plánech do budoucna a o tom, co je zrovna tíží. Na Frýdecko-Místecku navíc sdružuje komunitu dějepisářů, kteří učí badatelskou metodou.
