V CHKO Kokořínsko mají nyní problém s trampskými osadami, napočítali jich tam už 118. V éře, kdy jste byla vedoucí Správy CHKO Český ráj, přitom stejný problém panoval tam. A vy jste jej vyřešila. Můžete zavzpomínat, co se tehdy dělo?
Tehdy jsme tam měli stovky nelegálních tábořišť. Každý dostupnější převis a jeskyně byli obsazené. Existují o tom fotodokumentace, analýzy. Jak byl někde převis, byli v něm trampové.
V čem přesně trampové porušovali zákon?
Přespání v lese na území CHKO zákon o ochraně přírody a krajiny sám o sobě nezapovídá. Ale rozdělat oheň pod převisem znamená, že tu skálu poškodíte. V době hnízdění ptactva mohou přijít o život mláďata. Našli jsme i uhynulé ohořelé netopýry. V puklinách skály pak vše živé zahyne.
Také mimořádně hodnotné písčité výplně jeskyní a převisů byly na mnoha místech překopány zahlubováním ohnišť, stavebními úpravami, někdy i plošně vytěženy pro zvětšení prostoru na spaní. Dokonce jsme nacházeli i kuchyně a sklípky či kamna s komíny.
Očazené skály, odpadky i kadibudka. Kokořínsko vymete nelegální tábořiště |
Co vás přimělo s tím něco dělat?
Úplně první, kdo s tím zkoušel něco dělat, byly například v Příhrazských skalách Lesy ČR. Ale nebyly v tom úspěšné. Příklad jsme měli u kolegů z CHKO Labské pískovce, kde byly trampské stavby a tábořiště rušeny se vznikem národního parku České Švýcarsko.
Až díky archeologům jsme pochopili rozměr problému. Postupně jsme se seznamovali s celou problematikou i obrovským rozsahem škod nejen na přírodě, ale i archeologickém dědictví. O tom, že jde nejen o porušení zákona o ochraně přírody a krajiny, ale i o porušení zákona památkového.
Ve skalních městech jsou pozůstatky hradů a skoro každá skalní dutina obsahuje cenné informace o vývoji a proměnách krajiny v posledních 12 tisících letech, někdy i déle. Získali jsme řadu vědeckých poznatků o tom, v čem přesně trampská tábořiště škodí.
Ta tábořiště tam ale nevznikla přes noc, byla tam jistě desítky let…
Ano, výstavby trampských nocležen v Českém ráji začaly už před druhou světovou válkou, pokračovalo to v 50. letech minulého století a hlavně v době normalizace, kdy do nich lidé utíkali před tíhou a dopady tehdejší doby.
Často ale šlo o lidi, kteří se navzájem ani neznali, maximálně přezdívkami. Bohužel v novodobé historii to přerostlo ve stavby šílených srubů a ukládání tun odpadků do země.
Chtít střílet vlky je populismus, pomáhají myslivcům i přírodě, říká zoolog |
Které oblasti CHKO byly nejvíc zasaženy?
Především oblasti skalních měst - Příhrazské skály, Klokočské a Betlémské skály, Maloskalská Drábovna, Hruboskalsko a Podtrosecká údolí, Besedické skály i Kozákov.
Paradoxně Prachovské skály nijak výrazně postiženy nebyly, což je zvláštní. Tam se vždy vybíralo vstupné a byli tam horolezci a dobrovolní ochránci přírody, kteří si skály hlídali.
Jak to čištění od černých staveb vypadalo?
Domluvili jsme se s archeology, strážci přírody, studenty a dobrovolníky, vyhlásil se projekt na obnovu skalních dutin. A po dvouleté přípravě, ke které patřila i informační kampaň v terénu, se v roce 2003 začalo.
Za pět let se povedlo les vyčistit tak, že se povrch vrátil k přirozenému stavu, mnohé svahy se zhojily, na mnohých lokalitách jsme také začali evidovat nárůst početních stavů populací netopýrů a vrápenců. Postupně jsme takto navraceli přírodě blízký stav u více než 350 skalních dutin.
Neuvidíte je, jsou příliš cenná. Proč česká zoo tají některá zvířata |
Narážela jste na odpor?
Byla proti nám vedena velmi silná negativní kampaň ze strany vyznavačů trampingu. Sesílali na nás kletby, sloužili za nás jakési mše, vyhrožovali. To se opravdu dělo.
Oni ale o skutečném pobytu v divočině věděli málo a paradoxně se přirovnávali k etnicky ohroženým skupinám, například pygmejům, a požadovali stejnou ochranu.
Potkala jste i slušné trampy?
Jistě. Někde s námi byli trampové ochotni jednat, tam si své stavby a tábořiště rozebrali sami. Oni se nejčastěji bránili tvrzením, že přece sami přírodu chrání a že tramping má u nás hluboké tradice.
Co jste jim na to řekla?
Že ať si tedy ty své sruby postaví na svých pozemcích. Jako bych já pravidelně jezdila k nim na zahradu, rozdělala si tam oheň, postavila si budku a přespávala tam. Tohle nakonec pochopili a odešli.
Vážně jsme uvažovali i o zřízení povolených tábořišť mimo skalní města jen pro potřeby trampského hnutí, s odezvou se tato myšlenka ale nesetkala.
Bohužel však po trampech v tichosti přišli geocacheři, ti do skalních dutin umísťují kešky, a vyznavači různých her. Tisíce lidí se tak naučili opět pronikat i do velmi citlivých lokalit. Území je tak neustále atakováno.
Manažer postavil srub uprostřed chráněné oblasti. Tvrdí, že to je posed |
Dařilo se vám všude uspět jen domluvou?
Ne. Tam kde jsme byli neúspěšní, jsme pak přistoupili i k restrikci. V té době na Správě CHKO Český ráj pracovali strážci přírody. Správa měla, a dosud má, řadu dobrovolných strážců. Společně s turnovskou nebo mnichovohradišťskou policií jsme tábořiště navštěvovali a rozdávaly se pokuty.
Vyráželo se do terénu i v noci, po celé roky. Vyplatilo se to. Mezi táborníky se rozkřiklo, že tam nejsou vítáni, pokud překračují zákon. A že to takhle dál nejde. Trvalo to mnoho let, než se podařilo v CHKO většinu skalních dutin – převisů, jeskyní - vrátit do přirozeného stavu.
A občas se to děje ještě dnes. Už ale ta místa, co jsme zlikvidovali, nejsou plně obnovená a na většině z nich nepoznáte, že tam něco stálo. Jen občas to připomíná černá nebo odpadlá skála včetně vyrytých jmen a letopočtů.
Koho všeho jste tam mezi trampy přistihla?
Majitelé těch srubů jsou bezejmenní. Málokdo se přizná, že to tam postavil. Mnohokrát jsme škodám předešli ve stádiu pokusu. My jsme tam tehdy odhalili třeba členy vězeňské stráže nebo policie. Pokutovali jsme i kolegy z jiných správ CHKO, které jsme tam přistihli.
Vím, že tramping dělá řada významných vědců. Stane se vám, že jedete vlakem a potkáte kolegu, který v pracovních dnech s vámi spolupracuje, ale v pátek je už někdo jiný, má přezdívku a nepozdraví vás...
To je celkem drsné. Ale padni komu padni...
Máme tady zákony, musíme je respektovat. Společnost dospěla k nějakému úzu, že tady budeme mít chráněná území a já byla zaměstnaná na této pozici, tak mojí povinností bylo přírodu chránit. Kdybych to nedělala, tak bych porušovala i já zákon o ochraně přírody a krajiny.
Srub stojící načerno ještě zohyzdila montážní pěna, majitel ho musel zbourat |
Na Kokořínsku se to moc nedaří.
I pro mě to byl nadlidský úkol. Kdyby nebylo archeologů a strážců, studentů a dobrovolníků, kteří tolik pomohli, trvalo by vše mnohem déle. Na samém počátku byla část mých kolegů na Správě CHKO proti, nevěřili v úspěch. Nebylo snadné je přesvědčit. Když ale pak viděli, že to má výsledky, možná změnili názor. Já si za tím stojím.
Připusťme, že ten problém není snadné vyřešit. Ochraně přírody chybějí peníze i strážci přírody.
Na kosení luk se dávají ročně miliony, přitom mezi ochranáři je opomíjená péče o „neživou“ přírodu. Ochrana skal byla vždy opomíjená a dávalo se do ní málo peněz. Navíc veřejnost si mylně myslí, že náš úkol je jen chránit zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů… Ochranu si zaslouží neživá příroda, vše je spolu svázané a propojené.
Kvůli čemu třeba?
Skalní převisy jsou časové konzervy. Je to dlouhodobě uchovaná paměť. Z jejich výplní a archeologických nálezů můžeme říct, co se v naší krajině předchozích 15 tisíc let dělo. Jestli tam byla lidská sídla. Kdo tam chodil, co jedl. A především, co zde žilo a rostlo. S čím lidé obchodovali.
Našly se třeba ulity měkkýšů ukazující na velmi bohatá lesní společenstva, která se vyskytovala na jižní Moravě, ale nalezeny byly v Českém ráji. To byla velmi cenná informace, jedna z mnoha. Znamenalo to pokrok ve znalostech o vývoji klimatu. I dnes dochází ke změně klimatu a my se můžeme z těchto nálezů poučit.
