Metternich byl v červenci 1789 svědkem revolučního řádění ve Štrasburku, kde studoval. Byl to pro jeho život i politiku zásadní moment?
Zcela určitě. Metternich měl osobní zkušenost s hrůzami revolučního režimu ve Francii a následných revolučních a napoleonských válek. Nikdy nezapomněl na nucený odchod z domova v Porýní kvůli blížící se francouzské armádě či na osobní setkání s válkou poblíž Lipska. Zásadní pro něj byla i osobní zkušenost s davem, který zaútočil v červenci 1789 na štrasburskou radnici, a zvláště z roku 1814 v Paříži, když se tam usadily vítězné jednotky spojenců. Šokovalo jej, jak francouzský lid rychle zaměnil jásot „Vive Napoleon“ za „Vive le Roi“, a jak byly masy prodejné. Při vzpomínce na revoluci se mu nevybavily rovnost, svoboda a bratrství, ale oběti politického teroru a mocenských ambic Francouzské republiky, konzulátu a císařství. V jeho očích byli revoluční Francouzi vandaly, kteří pustošili civilizovanou Evropu. Nelze se proto divit, že se stal hlavním odpůrcem revoluce i Napoleona Bonaparta, k jehož porážce sám přispěl.
Metternich si své milenky nevybíral náhodně. Všechno to byly ekonomicky nezávislé ženy, které si mohly svobodně vybrat, jak a kde chtějí trávit život, pokud nemusely následovat služebně manžela.
