Psal se rok 1979 a Německá demokratická republika (NDR) slavila své třicáté výročí. V jejím čele stál tehdy už osmým rokem Erich Honecker. Jako nejvyšší představitel NDR samozřejmě velmi úzce spolupracoval s Moskvou, pozval tedy generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu Leonida Iljiče Brežněva, aby mu 5. října předal medaili.
O dva dny později se sešli znovu, tentokrát symbolicky před Berlínskou zdí. Společně vystoupali na tribunu, Brežněv přednesl svůj projev a pak to přišlo. Sovětský vůdce se obrátil k Honeckerovi, objal ho a dlouze políbil.
Přítomní fotografové neváhali a tiskli spouště. Možná nejznámější snímek toho dne pořídil Régis Bossu, jenž v té době spolupracoval například s magazíny Time, Newsweek či Der Spiegel. Právě jeho fotografie, kterou tisk v té době nazval jednoduše „Polibek“, pak obletěla svět.
Na projevy bratrské náklonnosti byl sovětský vůdce expert. Jeho kombinace tří polibků dostala přezdívku „trojitý Brežněv“. Jeden polibek na každou tvář a nakonec přímo na ústa.
Generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák se vítá s Leonidem Iljičem Brežněvem, v pozadí přihlíží tehdejší československý prezident Ludvík Svoboda. (24. ledna 1972)
Trojitým polibkem se Brežněv během let vítal také se zástupci Československa. Ať už to byli prezidenti Antonín Novotný, Ludvík Svoboda a Gustáv Husák či tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček. Brežněvovy polibky si ale užili i nepolitici, například šachista Anatolij Karpov či celý sovětský hokejový národní tým.
Tradice stará staletí
Sovětští lídři jako Brežněv, Nikita Chruščov či Michail Gorbačov nebyli zdaleka jediní, kdo se vyžíval v polibcích na přivítanou. Ruská tradice líbání během ceremonií či jednání sahá podle historiků až do starověku. Za vlády Ivana Hrozného měl polibek od panovníka stejnou váhu jako jeho podpis.
Čtyřicet dní po Velikonocích pak carové líbali na pozdrav všechny šlechtice, které potkali. To v 19. století změnil Mikuláš I., který se rozhodl rozdávat polibky i poddaným. Jeho pravnuk Mikuláš II. se nenechal zahanbit a připsal si rekord v největším počtu políbených v jednom dni.
Polibek mezi soudruhy se v druhé polovině minulého století stal jednou z definujících součástí socialistické kultury, v počátcích Sovětského svazu se ale od „líbaček“ paradoxně upustilo. Až ve třicátých letech se znovu vrátily do módy. Josif Stalin se na snímku z roku 1936 ještě trochu zdráhá políbit pilota Valerije Čkalova, o rok později už se nadšeně vrhl na pilota a generála Vasilije Molokova.
Polibek jako důkaz respektu
Rázný polibek na rty se tak stal neodmyslitelnou součástí sovětské kultury. Značil respekt vůči druhým a nesměl chybět při oslavách ani důležitých ceremoniích. Socialističtí lídři tak dávali najevo, jak úzce spojeny jsou jejich země. Čím intimnější pozdrav, tím bližší přátelství.
Ne všem ale polibky na tvář či na rty vyhovovaly. Vůdci komunistických zemí v Asii si pozdrav upravili a „líbačky“ z něj vynechali. Místo toho se třikrát bratrsky objali. Během studené války se ale od evropských lídrů nechávali políbit na tvář.
„Bože, dej mi přežít tuto smrtící lásku.“ Slavné graffiti líbajícího se Brežněva a Honeckera na zbytku berlínské zdi (5. října 2020)
Po čínsko-sovětské roztržce na konci padesátých let nakonec Číňané omezili i objetí. Když Mao Ce-tung v roce 1958 vítal Nikitu Chruščova v Pekingu, nabídl mu na přivítanou jen potřesení rukou. A tak to pokračovalo i po normalizaci vzájemných vztahů, čínský protokol pak specificky vyžadoval jen podání ruky bez objímání.
Tradice líbání úplně skončila spolu s pádem Berlínské zdi. Stále ale žije i v paměti lidí, kteří tuto dobu nezažili. Ruský malíř Dmitrij Vrubel zvěčnil v roce 1990 slavný moment mezi Brežněvem a Honeckerem na východní straně zdi. Graffiti s názvem „Bože, dej mi přežít tuto smrtící lásku“ na zdi zůstalo i po jejím pádu.
Dílo během let znehodnotili vandalové, zachování původního stavu nepomohl ani vliv počasí. V roce 2009 ho tak bylo potřeba spolu s dalšími malbami smazat, aby je umělci mohli znovu namalovat lepšími barvami.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Když prezident přikuloval. Autor slavné fotky naučil pít Havla pivo Zkoušel, zda mohou počítače vidět. Z prvního skenu kouká dítě vynálezce Každé ráno panák vodky. Bábuška s kalašnikovem ukázala sílu Arménů Optický klam, nebo výtvor Marťanů? Tvář na Marsu fascinovala desítky let Útok slzným plynem vyburcoval Turky. Žena v červeném však symbolem být nechtěla |
